Jiná země

Čo by som povedal svojej kópii na druhom Svete? Hmmm, najskôr asi "na zdravie!", keďže by som už ma už čakal s plným pohárikom. A tým máme za sebou spomenuté jediné pozitívum z projekcie, a práve zamyslenie sa nad touto odpoveďou. Ono aj keď bude človek tú hodinu a pol čumieť do stropu aby vymyslel na túto filozofickú otázku niečo originálne o veľa nepríde. Studenou vodou obliata Brit a nesympatycký požierač plodov frňakovníka William sa ani veľmi nebudú snažiť upútať vašu pozornosť. A ten klavír v pozadí (na ktorý mám celkom slušný fetiš) sa dá vychutnať i pri sledovaní obiehajúcej sekundovky. Ideálny film na nelegálne stiahnutie a minimalizovanie do lišty. (19.09.2012)

Ztráta. Bezbřehý smutek a spalující hněv. Sebevražda. Krása. Hudba. Harmonie. Zlomená synchronicita. Vykoupení. Nalezení sebe sama. Platónova alegorie jeskyně. Filozofie. Věda. Mystika. Ten film mi vyrazil dech. Teď ve filmových termínech: rozhodně jeden z nejlepších scénářů, které jsem měl to štěstí vidět zfilmované, vynikající režie. Pro mě dodnes neznámá herečka Brit Marling (mimochodem spoluautorka scénáře) mi v každé scéně lámala srdce, v jejím výkonu si nepamatuji jediný falešný tón. Zdatně sekundující William Mapother jako zlomený hudební génius. Brilantní film, který, jakmile se mi proleží v hlavě, bude velice pravděpodobně putovat mezi mé nejmilejší. Dejte mi jeden takový film ročně a zbytek filmové produkce si můžete nechat. 100% P.S.: Jak píše kolega Radek99, abyste si tenhle film plně užili a docenili, musíte být při sledování maximálně citliví a otevření. A přemýšlet. (18.01.2015)

Uhrančivé, zvrácené a mrazivé. Sci-fi je zde pouze kulisou, zástěrkou a, ač se to nezdá, o druhou Zemi jde až v poslední řadě. Nakonec by zde zrcadlová planeta naší Matičky ani být nemusela, ale budiž, její motiv je také využit. V nádherných meditativních obrazech za doprovodu melancholické hudby (hmm, na Melancholii si samozřejmě nelze nevzpomenout) se zvolna odvíjí příběh dívky, jíž jeden pohled na oblohu změnil zcela život, převrátil její budoucnost, ba co víc, nejen jí. Nestačí přijmout trest, je nutné činit pokání, přiznání a vnitřní vypořádání se. Hlavní hrdinka cítí, že není dostatečně silná, ale chce, musí uzavřít jednu důležitou kapitolu svého života. Pokud se necháte vtáhnout, budete s napětím prožívat nelehkou cestu k pravdě a poznání. Spíše artová záležitost směřuje k očekávanému konci, což mi vůbec nevadilo. Nezajímalo mě jak, ale kdy... (06.06.2013)

Co napsat ... člověku se chce věřit, že na druhé Zemi žijí Ti, které jsme tady, na té naší, navždy ztratili. Film, podbarvený nádhernou hudbou, je o jednom obyčejném, lidském životě, o dramatu a životním osudu, kterému se nemohl vyhnout. Sci-fi se to dotýká jen okrajově. Jde jen o to vidět zrcadlově stejnou mateřskou planetu blízko blizouško a myslet si, že na ni žije mé druhé já. Film, který má hlubokou psychologickou myšlenku rozhodně stojí za zhlédnutí, protože nikdo z nás neví dne ani hodiny, kdy se může ocitnout ve stejné životní situaci jako Rhoda nebo John. Konec se mi ale zdál takový ... nedotažený, ale třeba jen neumím pořádně číst mezi řádky co tam není ... (28.09.2013)

Až jednou zaparkuje klon matičky Země u mé garáže a já se setkám se sebou samým, tak to asi nebude ten nejzábavnější rozhovor na světě. Nicméně rád sám sebe poznám, potřesu si rukou a využiji jedinečné příležitosti společně okomentovat film. Já a Já jsme však slabí v astronomii, takže musíme vynechat to, co nám připomíná astronomický nesmysl a ve svém komentáři se zaměříme na to, že si příliš neužíváme u dramatických snímků, bezvýchodných situací a přirozeně lidských jednání. My se raději bavíme, k čemuž Jiná Země nenabízí příliš příležitostí, ale jisté zaujetí tématem musíme přiznat a za každého jednu a půl hvězdičky udělit. (08.03.2013)