Late Phases

Late Phases je mým pátým filmem od Bogliana. A musím uznat, že je taky zatím nejhorším filmem co jsem od něj viděl. Starej, slepej, nerudnej, vysloužilej, válečnej veterán versus banda směšnejch vlkodlaků. Samotnej děj stašně nudí a akce je prakticky na začátku a to jen zlehka a potom až na konci. Prostředek je vyplněn nudnou vatou a kostelníma kecama. Postavy mi bylynesympatický a to včetně slepýho veteréna, kterej mi nesedl vůbec. A vlkodlaci ? To je kapitola sama osobě. Ještě že Ambrose neviděl, protože by se nejspíš potrhal smíchy. Celej film na mě působil jako hodně špatná komedie. Za mě je tenhle kousek pouze ztráta času. (31.05.2017)

Hodně bizarní mix vlkodlačího hororu a dramatu o stárnutí a vyrovnávání se s minulostí. Mít to áčkové hollywoodské tvůrce a rozpočet, mohlo by jít o zásadní multižánrovku, takhle se spíše přešlapuje na místě a kvůli nedomrlým maskám nevzbuzují záporáci žádnou velkou hrůzu. Ale dá se u toho v pohodě vydržet, protože koncept měsíční přípravy na další vlkodlačí útok je neokoukaný a zajímavý a Nick Damici vtisknul své postavě drsného morouse neopakovatelné charisma. Pro jednou za slabší 3*. (22.10.2019)

Vskutku - na prvním místě především drama osleplého veterána, kterého přiváží syn do odlehlé uzavřené čtvrti plné starých lidí na dožití. Když přijde o svého psa a zjistí, že podobné útoky se opakují každý měsíc, rozhodne se vzít spravedlnost do svých rukou. Ba co víc, rozhodne se zemřít tak, jak se na vojáka patří... Raději bych si dal čistokrevnou vlkodlačí žánrovku, jenže jich moc není. Sympatické je, že tvůrci vsadili na mechanické efekty a masky (v přepixelované době to vždy ocením). Horší je, že vlkodlaci moc hrůzy nenaženou. Gore efekty vcelku jdou - vytrhané vnitřnosti, kusy masa z rukou i krku, efektní rozstřely a další. Poslední čtvrtina filmu je pěkně našlápnutá a z dramatu se stává horror. Příznivci klasického vlkodlačího horroru si ale nejspíš film moc neužijí... (08.04.2015)

Prvý sólový film, ktorý šikovný argentínsky režisér A. G. Bogliano natočil v americkej produkcii a opäť bez účasti svojho súpútnika, staršieho brata Ramira. Bogliano opäť nesklamal, ono do werewolf horroru sa nepustí hocikto - je to svojský subžáner, v ktorom môže filmár veľmi ľahko pohorieť, no on sa s tým popasoval skvele a potvrdil svoju remeselnú zručnosť. Podobne ako mnoho iných užívateľov csfd mám určité výhrady k maskám - trochu mi pripomínali tie z The Howling, hoci tam boli "veľkouchí" vlkodlaci predsa len desivejší než tí z Late Phases, ktorí miestami pôsobili až humorne. Fakt neviem posúdiť či v tom bol alebo nebol zámer tvorcov a istý pokus o odľahčenie, koniec koncom ak je niekto stará, vyšklebená držka v ľudskej podobe, prečo by mal vyzerať inak po premene na vlkodlaka? (22.04.2017)

Ambrose je starým veteránom z Vietnamu, ktorý pred pár rokmi prišiel o zrak. Nakoľko potrebuje občasný dohľad, jeho syn William ho presťahuje do uzavretej štvrte pre seniorov. Hneď v prvú noc po nasťahovaní do nového domu je "svedkom" brutálnej vraždy svojej susedy i milovaného psa, bez ktorého neurobil ani krok. Od miestnych ľudí či polície sa následne dozvedá, že jeden krát do mesiaca prichádza za nevysvetliteľných okolností o život nejeden dôchodca. Nakoľko je Ambrose bývalým vojakom, rozhodne sa že danej záhade príde na koreň. V sázke je totiž jeho vlastný život. Bogliano je bez pochýb talentovaným režisérom, ktorý vie spracovať horor v mnoha podobách subžánru. Bohužiaľ, napriek opätovne slušnému nápadu, svoj tieň neprekročil. V mojich očiach aj naďalej ostáva tvorcom priemerných snímkov, kde nie všetko funguje ako má. Po úvodnej, "polovičnej" (to už nám ozaj musia stačiť položené "jaternice" na bruchu?) gore scéne, nastáva doba "temna", kedy divák takmer hodinu čaká na niečo prekvapivé čo by ho mohlo zaujať (aj keď si treba samozrejme uvedomiť, že vtesnať mesiac do 50 minút nie je žiadna sranda ). Napriek tomu, že záverečná dvadsať minútovka vďaka pár zaujímavým gore záberom vynahrádza pomerne dosť, na viac ako 55% to nebude. A to zatváram obe oči pred schopnosťami aj keď zrelého, no predsa slepého 70-tnika. Kto vie či by to takto pekne zvládol aj môj otec, ktorý je "len" po výmene bedrového kĺbu - 55%. (24.11.2014)