Děti velké revoluce

Období Velké francouzské revoluce poskytlo Griffithovi ideální prostředí pro rozehrání jeho výpravného příběhu; s patřičnou dávkou patosu, sentimentality, protivenství a heroismu. Přesně jak to měly masy jeho diváků rády. Snad nikdo v období němého filmu neuměl takhle prvoplánově, a přitom do detailu přesně a účelně, pracovat s diváckými pudy a emocemi. A nikde nepřinášela finální katarze větší pocit zadostiučinění, než v jeho efektně nasnímaných filmech. (03.05.2024)

Pátý film od D.W. Griffitha a stále nejsem schopen pochopit, proč se objevil v knize ´1001 filmů, které musíte vidět...´...jen proto, že byl první? To se mi zdá málo... Tento film stejně jako ostatní je plný pitvoření a afektovanosti a strašně mi už L. Gish leze na nervy.... Lepší než Intolerance nebo Zlomený květ, ale stejně tak tak průměr..v porovnání s Vozkou smrti brak... (11.06.2018)

„Siroty búrky” sú dve, vychovávané, ako sestry, a pritom nie sú sestry, keď v skutočnosti sú naozaj sestrami, jedná sa volá Louise, pochádza z významnej, aristokratickej rodiny, ale ešte o tom nemá ani páru, lebo bola ponechaná napospas osudu, že ešte k tomu aj neskôr oslepla, kedy Henriette Girard má najskôr veľmi nebohaté korene, pričom vyrastajú spolu odmalička, kedy úplnou a čírou náhodou osudu si v dospelosti vymenia úlohy, keď «slepá» bude dlhšiu dobu v zovretí frekventovanej žobráčky Frochardovej, že zase nie vždy "chudoba chudobu bije" , keďže sa jej zadarí zapáčiť sa Chevalierovi de Vaudreymu, ktorého famílii svitá na horšie časy, pretože sa pomaličky schyľuje k "Veľkej francúzskej revolúcii" , čiže sestry budú hodne dlho odlúčené, a ja medzitým stretávam také historické osobnosti, akými boli napríklad: DANTON, ROBESPIERRE, či aj francúzsky kráľ ĽUDOVÍT XVI. , ktorý spolu s manželkou Máriou Antoinettou skončili sťatí pod GILOTÍNOU, ó, áno, normálne nebude stíhať zotínať hlavy, skrátka, tento mechanický nástroj bude praskať vo švíkoch, kvôli ľudovému tribunálu, ktorý si teraz diktuje podmienky ! Vystupuje tu množstvo postáv, scenár je popretkávaný všelijakými udalosťami, ktorých sa vždy nejako zázračne dotýkajú obe, (ne)vlastné sestry. / Lilian a Dorothy Gishové (sestry), spoločne vystupujú na Nemom plátne, a sú k tomu aj fantastické, keď nestíham udeľovať pochvaly, a to isté platí i pre "Otca filmovej réžie" - D.W.Griffitha, ktorého filmárske postupy, sú ojedinelé svojho druhu ! Opäť cca. 2 a pol hodinový, nemý, historický - Megafilm, s kvantum komparzistov, a pritom je to extra prehľadné. Orphans of the storm z roku 1921, vnímam, ako "MASTERPIECE" . (14.05.2020)

(1001) Tenhle film mě ze všech Griffithových zaujal nejvíc, a to asi tím, že jeho děj mě nejméně iritoval. Zrození národa je ve svém vyznění hrozné, Intolerance oproti tomu zase působí patolízalsky a svatouškovsky a Zlomený květ prostě hraje tak strašně na city, že se to skoro nedá vydržet. I když v Dětech velké revoluce je nejspíš formálně za zenitem, alespoň se mi dostalo zajímavého dobového pohledu na zkaženou novověkou šlechtu. Třeba si nedovedu představit, že by v současném americkém mainstreamovém filmu hrdina příslušící "k těm špatným" dělal ty špatné věci, které páše jeho skupina, než se přidá k druhé barikádě, a tady vidíme de Vaudreyho jako docela parchanta, než se v něm hne svědomí. A dokonce se mi u tohohle filmu dostalo i jakéhosi napětí, které jsem u předchozích režisérových filmů postrádala. Ačkoliv byl děj stále předvídatelný a jednoduchý, opravdu mě zajímalo vidět, jak dopadne. (23.07.2009)

3,5 Po Výbornej ceste na východ akoby Griffith spravil krok späť a vrátil sa k štýlu filmov Zrodenie národa a Intolerancia, čiže k veľkolepej výprave, epickosti, ale aj k povrchnosti pri budovaní príbehu a vykreslenia charakterov. A opäť si neodpustil aj nejakú tú propagandu (skvelá americká demokracia versus anarchia a boľševizmus). Scenár bol vymýšľaný za pochodu a je to vidieť na jeho rozháranosti. Bavilo ma skoro všetko okolo sestier, to ostatné už menej. Herecký prejav Lillian Gish bolo opäť radosť sledovať, tentokrát bola navyše výdatne podporená svojou sestrou Dorothy. Film prináša niekoľko nezabudnuteľných, veľmi pôsobivých scén, medzi ktoré je ale žiaľ napchaté množstvo vaty, plnej naivity a teatrálnosti. Z tých najpôsobivejších scén spomeniem dekadentnú oslavu aristokracie (niečo ako ples upírov) a oslavu ľudu po víťazstve, ktorá sa jej podobala svojou zlovestnou povahou. (14.09.2021)