MOST!

První polovinu se to plouží kupředu jako kombinace depresivní utahanosti Kober a užovek bez pointy a těch horších aspektů Vyšehradu a Lajny (nespojitý sled situačně komediálních scének, které by být mohly i nemusely a nikdo by nepoznal rozdíl). Pak to ovšem Snědá tíseň celé propojí, Dáša je z chlapa degradována na ženskou, což znamená, že odteď pro Luďanovo pohodlí může leda tak držet hubu a krok, a já se zabouchla. Humor tu šokantně nepramení z identity, tj. nepovažuje se samo o sobě za děsnou řachandu, že Franta je Rom, Dáša transsexuálka a Luďan z nižší třídy, ale z průserů, do nichž se postavy vlastními charakterovými nedostatky vmanipulovávají, z intersekcionálních absurdit (kupříkladu Franta + Dáša není problém proto, že spolu randí cis chlap a transsexuálka, ale protože se cigán sápe na bělošku) a z používání jazyka, který pro jednou nepůsobí jako až příliš inteligentně načinaný výběr ze Slovníku nespisovné češtiny, ale jako něco, co člověk v reálu fakt vyplodí (nemluvě o tom, že když Dáša o pařížáku pronese, že ho měla ráda jako malej kluk, je to vtipnější i informativnější, než když v jednom z předchozích dílů udílí wikipedickou přednášku o tom, jak jí doktoři ušili super pičku). Závěrečný díl je takové malé zjevení – aspoň v tom fikčním světě jde totálně rozdělenou společnost poupravit tak, abychom ve výsledku neměli neustále chuť se vzájemně pozabíjet. Ech, no co, don’t stop believing. (27.02.2019)

Děsně kůl a empatičtí cigoši netoužící po ničem jiném, než být platnými, neparazitujícími, dokonale asimilovanými a kultivovanými členy společnosti, ňuňaví tranzistoři, co píchaj své bývalé kamarády, a proti nim odporná většinová banda vypatlaných zkurvených bílých rasistů a transkofobů, plná zášti. Zášti z pouhé omezenosti, malosti a předsudků, ne proto, že mají za prdelí nejhorší ghetto ve střední Evropě a s ním samozřejmě jen ty nejlepší letité zážitky a zkušenosti z krásného a harmonického soužití. Prostě vskutku nekorektní veřejnoprávní zábava, přesně v souladu s těmi nejúžasnějšími geopolitickými směrnicemi EU. Prušinovský s Kolečkem dobře vědí, že průměrný a satanžel většinový divák našich lůzrů a hnojů má přesně tolik intelektu, aby úplně sám a z vlastní svobodné vůle procpal za koblihu do urny lístek s nápisem ANO, tudíž mu rutinérsky, s patřičnou mediální masáží okatě pomrkávající puncem krutohusté nekorektnosti, spočívající pak pouze v tom, že někdo řekne v televizi „pičo“, naservírují jeho obvyklé pomeje, oproti jiným zvratkům TV Loppatov však chytře dokořeněné jakýms takýms příběhem, podprahovým nastavením zrcadla všem těm nadšeně přihlížejícím a smíchy hýkajícím Luďanům a pro něj nerozkrytelně ochucené zářným příkladem té tolik potřebné multikulti výchovy. Alláhu akbar. Ten to očekávaně zhltne, nadšeně vylíže koryto a na světě je další sériový (s)hit, jako před lety ta ultimativní sračka pro hloubavé vesnické fotbalisty. A nakonec vše samosebou dopadne k všeobecné ultrakorektní spokojenosti! Rasisté prozří, jací byli omezení čuráci, a změní se v zarputilé sluníčkáře, pandžábští kočovníci prozří, jaké byli nepřízpusobivé tasemnice a ze své pravidelné neutuchající tvrdé práce málem na vlastní náklady opraví Chánov, povracejí sociálky a zaplatí byťáku škody na majetku za posledních 30 let, transky jsou uspokojivě vyprcány jejich deviantními kamarády a všichni se ocitnou na prahu naprostého štěstí jedné velké bílohnědé trangenderové rodiny. Načež všemi mastmi mazaní radní města Most přijmou jako oficiální municipální PR slogan solvinový výkřik ze seriálu, vykreslující jejich hroudu jako stoku morgošů a vypatlaných bílých socek. Tak tomu já říkám hovno do větráku! (13.04.2019)

Poměrně zajímavý počin české televize. Docela to vybočuje z řady běžných seriálů. Představuje nám to vybranou společnost Mostu, která má město reprezentovat. O Humor ani vtipné situace není nouze. Seriál je dost sprostý, ale paradoxně díky fiktivnímu projektu Snědá tíseň nepůsobí ani moc rasisticky. Hlavní postavy se musí vypořádat se všedními i nevšedními situacemi v jejich životě. Například s přijetím přeoperovaného bráchy do rodiny se s vztahem s cikánkou. Některé situace působí fakt bizarně. Třeba úvod s Poštou pro tebe je skvělý. "Chánov není Jeruzalém." :D (21.01.2019)

Předem říkám, že jsem z Mostu, žil jsem tam 25 let a pořád tam jezdím za příbuznými, takže je dost možný, že budu nadržovat. No, za mě absolutní překvapení a rozhodně úžasný seriál. Já se bavil od začátku do konce, neskutečné hlášky, neskutečné herecké výkony, všechny postavy byly maximálně sympatické a bavily mě, musím opravdu vypíchnout Michala Isteníka jako Edu, ten byl výbornej a samozřejmě Martina Hoffmana a Jitku Čvančarovou, od které bych něco takového nečekal. Výborné, tenhle humor prostě umíme jen my, Češi. PS: hned, jak přijedu za rodinou do Mostu, zajdu na jedno do Severky. (03.03.2019)

Zatímco v půli světa se dnes žilo předáváním přehnaně korektních Oscarů, celé Česko žije posledním dílem MOSTU!, svěžího seriálu, který vtipně a trefně reflektuje českou náturu a do poslední kapky dojí v této době právě potřebný nekorektní humor toho nejhlubšího zrna. Díru do světa (nebo do české kinematografie) bych v tom nehledal, nicméně za vysokou sledovanost jsem rád a je fajn vidět jednou za čas dílo, které se díky silnému tvůrčímu vedení zkrátka trefí do černého. (25.02.2019)