Muž se zaječíma ušima

Tento film (případně Prušinovského Chyby) měl pobrat České lvy. Bohužel, dala se přednost mainstreamovému spektáklu bez přidané hodnoty (Zátopek), který je celý postaven jen na jednom hereckém výkonu. Když jsem byl v říjnu loňského roku na setkání s Miroslavem Krobotem, Zaječí uši jen letmo zmínil a poznamenal, že "všechny ceny a Oscary by dal Chybám". Správný úsudek, ale zbytečná skromnost. (14.03.2022)

Zvláštny film. Vtipný, ale dosť svojským spôsobom. Podnetný, ale na tak veľa strán, až sa stáva zmäteným. S postavami, ktoré majú tak veľa chýb, že na dobré vlastnosti ani nezostáva priestor, no ktoré som si napriek tomu obľúbil. _____ Pozorujem určitý trend - keď v Česko-Slovenskom priestore "zvláštny film" vznikne, nadáva sa, že je príliš zvláštny a uletený. Pri všetkých tých vzťahových drámo-komédiach, ktoré u nás vznikajú medzitým a fungujú ako akási vata, sa zase nadáva, že sú ako cez kopírák. Mohlo by byť prínosnejšie pri filmoch menej hodnotiť to, či náhodou nevznikli v Česku alebo na Slovensku, či sme ich náhodou neplatili "my" z daní, a viac hodnotiť samotný film. Inými slovami by ma naozaj zaujímali hodnotenia Muža so zajačími ušami, ak by vznikol v zahraničí. _____ (Kino Lumière, film #1079, komentár #9) (14.07.2021)

Režisér prý řekl: „Chtěl bych, aby náš film hovořil o vážných věcech se sarkastickým humorem.” Jestli měl Martin Šulík něco podobného v úmyslu, tak mám pocit, že se mu to opravdu povedlo, protože přesně tímto způsobem Muže se zaječíma ušima vnímám i já. Jde o poněkud zvláštní a občas těžko uchopitelný snímek, jenž se mi z nějakého (mně neznámého) důvodu dostal pod kůži. Hodně mě oslovily názory a postřehy hlavního hrdiny Josefa (v civilním, avšak naprosto přesném podání Miroslava Krobota), který zde dost svérázně bilancuje svůj dosavadní život a přitom se dostává do řady bizarních situací. Diváckou pozornost si rozhodně zaslouží také skvostná kameramanská práce Martina Štrby a nesmírně působivý herecký výkon Oldřicha Kaisera ve vedlejší roli, za nějž byl po právu oceněn Českým lvem. Už to nebudu moc okecávat, prostě jsem si jistá, že jsem tento film neviděla naposledy. (85%) (02.04.2022)

Pro mě rozhodně překvapení, byť jsem možná dostal cosi jiného proti původnímu očekávání... Muže se zaječíma ušima vnímám v jádru více jako drama, které zachází hluboko do psychologie, až směrem k neotřelé sebereflexi hlavní postavy. Ač nutno dodat, že Martin Šulík celé vyprávění hodně ozvláštňuje nejen osobitě zpracovanými pasážemi ve víru jakýchsi snů, přeludů ve jménu podvědomí (což má úžasnou atmosféru..) či monologických vstupů jako z dokumentu, ale nevyhýbá se často ani silnému, až sarkasticky podanému nadhledu. To vše je podpořené skvělým Miroslavem Krobotem, který v hlavní roli opět skvěle zužitkoval svůj um pro mininalistické herectví i onu komickou nadsázku. Pro svou nekonvenční, značně psychologickou výstavbu si Šulíkův film žádá plné soustředění, ale spolu s požitkem z vytříbené formy se může na druhé straně stát odměnou i pohltivé rodinné drama s velmi zdařile formovanými postavy (včetně ryze vedlejších). Už od počátku mě film zaujal a ani jsem nepostřehl, jak mě brzy vtáhl do svého nitra, a oslovil mě i spoustou obsáhnutých podnětů a motivů... Ať už je to dvojitý (vnitřní i mezilidský) boj v lince kolem komise schvalování uměleckých děl pro podporu ve jménu fondu, včetně zabrouzdání do tématu neúmyslného plagiátorství, nebo v souvislosti s postavou Josefovy ženy překladatelky teď ještě víc aktuální ukázka vlivu politické situace Ruska na radikálně odmítavé kulturní postoje vůči všemu ruskému (včetně umění). Připadalo mi často, že ve filmu se sice v jistých scénách méně mluví a někdy se i mlčí, ale o to větší význam nebo postřeh přináší každý dialog či monolog. Za mě v rámci současných artových filmů (a to nejen domácích, ale i obecně) rozhodně silný a výjimečný nadprůměr. [85%] (15.12.2022)

Komedie??? No, je pravda, že sám nevím, kam tenhle film zařadit. Ale určitě jsem se u toho nesmál. Fascinovala mě ta lehkost kupění absurdit a absurdita lehkosti s jakou je to servírováno divákovi. Nejsem už tak mladý, aby se mě téma stáři nedotýkalo a mohl jsem se na to dívat okem nestranného diváka. Je to tíživé a nepříjemné. To je ovšem v pořádku, horší je, že mě to nebavilo... (16.04.2022)