Hodina vlků

Ingmar Bergman trpěl podle všeho depresemi celý svůj dospělý život. Nicméně v době natáčení Hodiny vlků bych typoval, že u něj úzkosti a temné nálady musely dosáhnout vrcholu. Protože podobně deprimující horor jsem snad ještě neviděl. Je jako strašlivý výkřik uprostřed noci plné hrůz, který nikdo nikdy neuslyší... (23.07.2016)

Hodina vlků - čas mezi 4. a 5. hodinou ranní v prvním dnu každé fáze Měsíce - je dobou, kdy se nejvíce lidí rodí a nejvíce jich umírá. Laskaví a přátelští démoni odhalí svoji pravou tvář, strhnou masky a zjeví se ve své skutečné kráse. Hrůzy, děs a noční můry ovládnou lidskou mysl, která se jim jen stěží ubrání. Johan stále více propadá temnotě pronásledován vlky toužícími po jeho krvi, anebo snad raději po jeho duši. Alma je silnou ženou, bojovnicí, ale ani ona nedokáže nakonec svému muži pomoci. Nedokáže ho zachránit. Havraní křídla, zobák od krve, smrt a samota. Měl jsem obavy, ale nadčasový snímek zůstává nadále uhrančivý. Jako by měl v sobě kus Kafky, něco z gotických hororů, střípky z pláten surrealistů. Hranice je překročena, zrcadlo rozbito. Leč otázkou zůstává, co nyní střepy odráží... (23.10.2018)

Tento počin spoľahlivo vydesí kohokoľvek,kto si myslí,že sa mu to stať nemôže,ja som si to myslel a dopadol som extrémne depresívne ešte z depresívnejšieho počasia,ktoré ma sprevádzalo počas pozerania nepríjemného snímku,ktorý sa dostane hlboko pod kožu,ešte stále mám divný pocit. Ingmar je divný filmár,ktorého nenavštevujem často,lebo jeho filmografia býva náročná pre diváka,ktorý si myslí,že si oddýchne pri bergmanovkách,ja sa nebránim zvláštnym filmovým dielam,tento,čo som od neho videl, je doteraz tým práve najdivnejším v dobrom slova zmysle s hercami,kde mi z Maxa behal mráz po chrbte,alebo z totálne divnej spoločnosti,kde s potenciálnou manželkou chodili na návštevy... A čo by bol Bergman bez jeho dvornej herečky Liv Ullman,ktorá má z neho depky,t.j aj z Maxa aj z Ingmara. Dokonalý film,čo sa týka kamery,hercov,réžie,ale prazvláštny tým ako sa bude vyvíjať tento story. (15.05.2014)

Druhé zhlédnutí je podle mě naprosto nutné! Zvyšuji na 4****. Původní komentář: Je zajímavé sledovat komentáře k Hodině vlků, které se zde vyskytují. Jsou tu pouhopouhé dva proudy : jedni, kterým se film opravdu moc líbil a dávají mu 4 nebo 5 hvězdiček v závislosti na tom, jestli jsou schopni přimhouřit oko nad menšími nedostatky, nebo ne. Pak je tu druhý proud, který dává dvě hvězdičky. Tito lidé film nechápou a je jim protivné, že tu má tak vysoké hodnocení, když je to taková podivnost a přísahali by, že je to jen proto, že to točil slavný režisér Bergman. Já osobně jsem někde urostřed, ale víc se kloním k první skupině ačkoliv se skutečně zdá, že tento film má neuvěřitelně přehnaně vysoké hodnocení. Jednotlivé kvalitní prvky filmu neupírám : tolikrát zmiňovaná kamera Svena Nykvista je dozajista perfektní. Herecké umění Liv Ullmannové, respektive Maxe von Sydowa taktéž, stejně jako režie. Ale popravdě : rozuměli jste tomu příběhu? Rozuměli jste mu pořádně, beze zbytku? Také jsem pochopil, že malíře trápěj běsy..že manželka se k němu přimkne tak, že Je také spatří. Ale dokázal by ten film někdo analyzovat? Rozebrat ho pořádně? Scénu po scéně? Najít tam a vysvětlit smysl jednotlivých motivů, záběru, dialogů? To snad ani sám Bergman :) Celkově to pro mě bylo zklamání. Neočekával jsem hektolitry krve, ačkoliv jsem si tento film sehnal pouze z důvodu, abych viděl Bergmanův jediný horor a některé scény mě příjemně překvapily svou..tradičností : vydloublé bulvy plovoucí ve víně, sundavání si tváře... Ale ten příběh byl prostě v mnoha momentech moc nepochopitelný. (12.06.2008)

Na Bergmana poměrně vypjatě experimentální tónina vyprávění dopadla až nestoudně dobře. Snová atmosféra s podmanivými obrazy "opuštěného ostrova", mystická linka všudypřítomných démonů a v tom vztah dvou lidí. Vztah zbavený vášně, ale o to intimnější (alespoň zpočátku). Skutečnými hlavními postavami je zde prakticky jen manželský pár. Johan - malíř procházející vnitřní krizí a stále více sužovaný zosobněnými démony strachu a citlivá Alma - spojená se svým manželem natolik, že i ona dokáže nahlížet do temně snových rovin. Bergman natočil poměrně dosti netradiční příběh s hororově-surrealistickou atmosférou, která má znázornit, ale především zobrazit démony neurózy i s jejich přesahem do skutečnosti. Pro mě osobně jeden z nejkrásnějších švédských filmů. (20.07.2004)