Oldřich a Božena

Toto Vávrovo drama tvoří jeden z článků kvalitativního posunu v českém filmovém hereckém i autorské nazírání sedmdesátých a osmdesátých let ve vazbě na tehdy nové výsledky historického bádání a neomezuje se zdaleka na Vávru (ještě výrazněji se projevil např. Oldřich Daněk). To, co se jeví jako neúměrná krutost nebo přemíra divadelního herectví, je především specificky televizním uchopením látky. Pokud se někomu tyto věci zdají být drastické, doporučuji k bližšímu poznání edice různých smolných knih nebo např. přímo Kosmovu KRONIKU či KRONIKU Vavřince z Březové. Přesnější uchopení reality není ještě bezuzdným naturalismem nebo akčním filmem. Naopak za úspěšnou bych považoval snahu o postižení psychologie postav, která zahrnuje také ústrojnou integraci moderního pohledu či - chcete-li - interpretace. Vávrovo dílo z těchto důvodů stavím podstatně výš než většina spolukomentátorů tohoto fóra. (20.10.2007)

"Co se to může zrodit z takové hrůzy" Pominu-li značnou ahistoričnost tohoto Vávrova snímku (scénář spojuje událost narození Oldřichova syna Břetislava, které se odehrálo cca 1002-04 s oslepením Oldřichova staršího bratra a spoluvládce  Jaromíra, což se však odehrálo až o třicet let později), jedná o poměrně vydařené historické drama. Vávrovi se zde podařilo ztvárnit onu syrovou dobu ranného středověku, kdy se v Čechách ještě stále mísilo křesťanství s pohanstvím opravdu sugestivně (viz už třeba úvodní scéna pohanské slavnosti plodnosti u plápolajícího ohně). Je tu i hodně nahoty a to včetně naznačené nahoty mužské (viz koupající se Bartoška v potoce, kdy v proudu potoka lze tušit jeho mužské přirození). Možná ta scéna má vyjádřit kontrast Oldřichovi mužnosti vůči nemohoucností kleštěnce Jaromíra. Z hereckých výkonů zaujme zcela bez debaty Jiří Adamíra v roli podlého kněze/našeptávače.          (29.12.2023)

Upovídaná legenda v pěkných oděvech, s nahými lepými děvami, v několika kulisách. Nejvelkolepější je herecké obsazení. Jinak chvíli po zhlédnutí už ani nevím, o čem to bylo. Jen že Oldřich chtěl dítě, Jutě to nešlo, Boženě mezitím ano, což se nelíbilo církvi. Přitom tam jeden z církve klidně zapíchl Navrátila. Doba holt byla jiná. (15.09.2018)

Podle mého je Oldřich a Božena nejlepší historickou látkou, kterou Otakar Vávra zpracoval. Místy dost brutální, pohanské a nahotu neskrývající. O tom všem byla doba rozpadu boleslavské říše končící narozením Oldřichova syna Břetislava I. Historicky přesné, herecky také vytříbené, zejména mnich v podání Jiřího Adamíry, nebo Juty, ženy Oldřicha, kterou zahrála Jana Šulcová. Kdyby snímek obsahoval černobílou kameru, delší záběry a pohanštější hudbu, tak bych se nebál s jistou dávkou nadsázky srovnání s Vláčilovou Marketou. (14.09.2018)

Ono je to takové historické okénko do našich dávných dějin, kdy bratři z rodu Přemyslovců mezi sebou sváděli krutý boj o vládu.. Přiblížení té doby a zvyklostí považuji za zdařilé, poutavě i zajímavě zpracované.. Jiří Bartoška jako Oldřich skvělý, Jana Šulcová v roli odložené manželky úžasná, Ilona Svobodová jako budoucí matka vytouženého syna nádherně živelná, no a nemohu nezmínit Jiřího Adamíru, výborný a přesvědčivý, pravdou je, že celý ten herecký ansámbl je báječný.. Z dějepisu by sice tvůrci jedničku asi nedostali, ale na slušné čtyři hvězdy mi to vychází... (29.07.2023)