Big Bear

Na první díl jsem koukl ze zájmu a také s chutí vidět zase po čase něco z amerického Wild Westu. Budu stručný. Lokace hezké, ale hrdinka nedobově emancipovaná a dějové zápletky jsou psány tak, aby je pochopil i slabší divák či spíše dítě.  Krom hrdinky a kombojů tam jsou i Indiáni a Tornádo Lu. Jestli se objeví i Oldštrhend, Tašunkasapa  nebo prodejce Kolaloky  v dalších dílech nevím, protože si je nechám s klidem ujít. Dávám za  dva ukradené prsteny. * *

U tohohle filmu by mělo být v úvodních titulcích tučně napsané upozornění jako bývá na krabičkách cigaret. ,,Film točený feministkami, o ženách, pro ženy.  -  Mužům hrozí namožení krčního svalstva od nevěřícného kroucení hlavou''. A měl by to doplnit výstražný obrázek standardního tupého hovada (tedy dnešního muže) s fixačním límcem na krku. Scénář jede podle současného často opakovaného a stereotypního klišé. Emancipace je naprosto skvělá věc a tak ženy dělají vše co dělají muži. Leckdy se je dokonce snaží předehnat. Do toho to jsou ale stále ženy, matky, manželky. Takže je toho na ně tak nějak kupodivu moc. A kdo za to může? Samozřejmě muži! Ta odporná líná hovada co jim s ničím nepomáhají, nemají nic na starost a navíc už je nemilují tak, jako před třiceti lety. A jak to nejlépe takhle po čtyřicítce vyřešit? Nezávislostí! Rázným opuštěním rodiny, které žena matka dělala celou dobu služku. Tak, a teď ať si to vyžerou! Haranti i mažel. Šak oni uvidí.  Ještě s prosíkem přilezou! Děcka začnou prát, žehlit, vařit a manžel náhle v rámci odloučení k ní znovu zahoří tou vášní jako tenkrát... ---- Ano. Tak takhle debilně uvažuje Uljana Iljič Donátová a Hana Hendrychová. A bohužel i některé z žen v reálu. Pro autorky filmu je tohle supr námět na komedii u které se celé kino bude popadat za břicho. Páč opuštěná rodina pochopitelně bez matky otroka neumí nic. A tak se po kolena brodí špinavým prádlem na zemi, hladově nahlíží do prázdné vyjedené ledničky, do které nikdo nedává nákupy a žije ve zmaru a skáze den za dnem hůř a hůř. Ve filmu jsme mohli vidět drobky posypaný gauč a na něm dokonce převrácený hrnek od kafe... hahahahahaha to je srandy kopec. A zatímco opuštěná rodina živoří aby jí došlo co ztratila, hrdinka vede filozofické debaty na téma proč už to není jako dřív s taxikářkou, která jí nabídne bydlení u sebe. To vše v pěkných lokacích obletovaných kolem dokola dronem a s plejádou neustále nasazovaných herců hrajících  stále stejné role. Bohužel při bližších záběrech na Hřebíčkovou je zjevné, že role sexy mamin už dlouho asi hrát nebude. Pitvořící se Vlasáková byl pro mne nepříjemný šok a až strašidelný zážitek. Účast Plesla, Pechláta a Němce mrzí, byť už jsem je v tomto typu hrůz občas viděl. Holt složenky musíme platit všichni... Co k tomu dodat víc? Asi nic. Paní tvůrkyně by svůj problém s muži měly řešit s odborníkem a možná by při tom neuškodilo, kdyby si nastudovaly základní pravidla komediálního žánru, aby to své dílo pak za komedii mohly vydávat. Za mně to byla hrůza a tak dávám bez milosti - ODPAD.

Na počest pana Kačera, velikého režiséra, herce, ale i skvělého člověka a morální ikony jsem dostal chuť po letech zase na tohle dílo. Ó jak moc mi to připomíná Bergmanovu Sedmou pečeť, nebo Pramen panny. Celý film je dokonalost sama. Dnes jsem si ale poprvé všilm jediné chybky, které jsem si dříve nevšiml a tou byl figurálně vyřezávaný včelín. Umění středověku se to lidové ztvárnění postav dost vymykalo. Jinak ale nemám výhrad. Čepek, Galatíkoví, Kačer... To byl koncert o kameře, hudbě a režii nemluvě. Dávám za 5 loveckých psů. * * * * *

Věra Sosnarová, tak se jmenuje žena, která si svůj příběh o létech v gulagu vymyslela. Jezdila na besedy, vyprávěla o svých údajných utrpeních a čerpala z toho výhody, které jí jako neoběti stalinských a ruSSáckých poválečných zvěrstev nepříslušely. Ne, není to jméno filmové hrdinky, ale skutečné osoby. Věděl jsem o ní již dříve, protože mne to téma zajímá. Koneckonců, byl to i náš dům a dědečkův pekařský pomocník, kdo byl v roce 1946 odvelečen nad ránem jednkou SMĚRŽ do ruSSáckého sběrného tábora. Co udělal? Ve dvacátých letech si dovolil odejít do svobodného Československa, protože bolševismus se mu nelíbil. Byl to Rusín. Pro dědu to byl v podstatě člen rodiny. Marně národní výbor psal ruSSákům dopisy, že jde o českého občana, který zde žil bezúhonným životem. Všechno marné. Odvezli ho v dobytáčku kamsi na východ, kde zemřel v gulagu. Okupaci přežil, tzv. osvobození už ne. Mám k tomu dokumenty. Takto bylo z republiky po válce ,,osvoboditeli'' odvlečeno na východ na tisíce našich lidí s tichým souhlasem naší vlády. Nač dráždit Stalina kvůli pár duším... Zem měl ruSSák zpustošenou, města vypalená, ale seznamy si ty bestie vezli sebou... Na základě podobného příběhu se odvíjí i příběh Olgy. Martin Epstein s námětem asi moc práce neměl, psal ho sám život, ale šikovně upravil noty pro hlavní aktérku. Na Jiřinu Bohdalovou můžeme mít názor jakýkoliv. Někdo si vybaví její hlas v pohádkách či účinkování v mnoha filmech a slavném televarieté jako sekundantku panu Dvořákovi. Jiní si ji vybaví jako zdatnou převlékačku kabátů a řitní alpinistku pro což jasně hovoří fotky s našimi prezidenty. A že jich bylo. Bylo jí jedno jaký byl zrovna režim. Zápotocký, nebo Havel? Komunismus, nebo demokracie? Hlavně být včas u toho. O jejím angažmá v STB se dodnes vedou spory. Jedno jí však musím nechat. Hrát prostě umí a opět to potvrdila. V 93 letech zvládnout takovouto dramatickou roli, navíc po těžké nemoci, klobouk dolů. Zároveň mi přišlo, že ta role jí tak nějak zvláštně padla na tělo. Jako by i ona žila celý svůj život v určité přetvářce, kostýmu... Je zajímavé, že Věra Sosnarová nebyla sama. Válečný veterán Jan Horal ač měl svůj životopis už tak pestrý a dobrodružný že by sám vydal na knihu, rozhodl se také lhát. Tvrdil, že létal v RAF a i on měl mnohé přednášky, kde líčil barvitě souboje s nacistickou luftwaffe. I na něj se nakonec přišlo. --- Že se lhát nemá nás učili rodiče, učitelé ve škole, někomu to vštěpovali v kostele, nebo nám to vštěpovali moudří velikáni z knih. Co když však lež slouží dobré věci? Jsou různé lži. Sprostá lež, milosrdná lež, lež sloužící dobru... Lze ji pak akceptovat a nepoukazovat na ni? To je otázka, kterou si klade tento film a odpovědět si na ni musí každý sám. * * * *

Pro Charlize mám slabost už od naší Listopadové romanace a moštování jablek, kdy mi poprvé padla do oka. Hned jsem věděl, že tahle lady je prostě co se týče bodů na mé stupnici 100 ze 100. A tak mne docela zajímalo jak vypadá v akčním fantasz před padesátkou v roli nesmrtelné tety... Tak teď už vím, kdo byla a kde se vzala Xena princezna bojovnice :-). Musím říci, že je to pořád nádherná baba a ten klučičí účes ji sluší (kšá Verbale!) :-). První čtvrtka filmu v exotických lokacích byla docela zajímavá, než se divák dozví jak to celé vlastně je. No a pak už je to jen klasický netflixovský rasově vyvážený nastavovaný gulášek, který nemáte ani chuť dojíst. Samozřejmě plný mouder, drsných pohledů a gest. Nebojte, na líbačku dvou chlapů tam dojde, o tom žádná. To by pak ani nebyl pořádný film, protože tohle je tam strašně důležité, možná důležitější než scénář  !  Zkrátka a dobře komixová předloha, kterou jsem neznal je z toho docela cítit tím prapodivným příběhem, kterému se vám ani nechce moc věřit. Dávám za dva průstřely  a doufám, že se mi po pár dnech zacelí. * *

Sorry jako, ale... Alicii mám rád a je to dobrá herečka a sakra pěkná ženská (může se to dneska ještě takto natvrdo psát?). Ale jako Lara Croft fakt ne. Když už, tak tedy raději ta Angelina, která proporčně z hlediska prostorové výraznosti má ke své počítačové hrdince sakra blíž. A já mám k somu právo sakra co říct, protože jsem Laru proháněl po monitoru v dobách prvních počítačů, kdy její ženské obliny (a že jich měla) měly ostré geometrické tvary s jasně rýsovanými hranami. A to se raději nebudu zmiňovat o hojně stahované záležitosti ,,nude patch'', která nám tehdy puberťákům tuhle hru sakra okořenila... Bylo to  v dobách, kdy nás starší varovali, že z těch internetů zblbneme. Nakonec se ukazuje, že dnes z nich zblbli spíše oni, ale to sem vlastně nepatří... Zkrátka a dobře Alicia ne. Počítačová Lara vznikla jako takový protipól Indianovi Jonesovi a zcela jistě se nepočítalo zprvu s tím, že by šlo o filmovou hrdinku. Vznikala v dobách, kdy její nástup těžko mohl katalyzovat feminismus dnešního typu a spíše se zkrátka a dobře jednalo o dobře promyšlený kalkul. Sexy hrdinka v kraťáskách a sakra těsném tílku, hledající poklady po všech koutech světa, to tenkrát ještě nikdo do her nešoupnul... tedy kromě fantastického dinosauřího Trespassera.  Pravda, nejeden mužský počítačový hráč tehdy trochu rozpačitě zapřemýšlel zda do hry jít, když se hraje za ženskou (mne nevyjímaje). Nakonec se ale při tom všem šplhání a skákání z pohledu třetí osoby ukázalo, že ty pohledy na hrdinku z různých stran i plnění dobrodružných úkolů nemusí být až taková nuda. A jak šla doba a zlepšovaly se výkony počítačů i kvalita grafických zpracování dalších dílů, bylo to vizuálně lepší a lepší. No a proč to tady já pamětník píšu ? Protože vlastně ze stejného zdroje těží i film. Pohled na vnadnou spoře oděnou prsatici houpající se na liáně, prostě Indy ve své postavě nabídnout nemůže i kdyby odhodil klobouk :-). Příběh sám se přiznám mně moc nebavil. To neustálé omílání a luštění rébusů nudilo a těch digitálních efektů tam bylo fakt moc. Méně je někdy více soudruzi! Ale nepopírám, že mně ta japonská G3M Nell v té řece nepotěšila. Konec jsem v poddstatě dozíval, protože tenhle kompot o hrobkách, pastech a úniku nám byl servírován už tolikrát, že člověka jen těžko překvapí ta chuť zavařovaných švestek. Dávám tedy za dva klíče do zámku, promiň Alicie, ale snad se znovu potkáme raději někdy jindy, někde jinde. * *

Velmi zajímavá záležitost už jen z hlediska lokace okupovaného Nizozemí. Bohužel v obsahu je vykecáno skoro vše, snad krom toho co měli herci ráno k snídani. Jedná se o klasický film se záměnami hlavních postav, kdy nad konáním obou hrdinů divák občas překvapeně nadzvedne obočí. U Duckera bych to snad pro jeho mládí a snahu se také zapojit do odboje snad i chápal, ale u Dorbecka je to trochu jiné. A moc nerozumím tomu, proč odbojář nešel vypátrat. Členové SOE byli cvičeni na pár místech v Anglii a jejich shozy a výsadky dělaly tuším jen dvě specializované perutě na tuto činnost vybavené Lysandery a Halifaxy. Mimochodem jeden takový vysazoval naše výsadky nad protektorátem v roce 1942. Je tedy divné, že po válce, kdy už se vědělo kdo přežil, že by o něm nikdo nevěděl. Na stranu byl i chaos a jestli se Dorbeck chvilku nehlásil velení a užíval si poválečných radovánek ve stylu závěrečných minut každého filmu s agentem 007, pak se nedivím, že měl Ducker velké trable. Dávám za 4 vyvolaná okénka filmu z fotoaparátu Leica. * * * *

Tyhle digitální japonské Žlababy jmen Kaidžů, Godzill nebo Gappa mně poslední dobou moc netáhnou, ale tenhle film mne zaujal něčím jiným než vyžranou mořskou potvorou. Zatímco starší kousky jsou dnes nechtěně zábavné svými dobovými trikovými efekty, bylo jasné, že tento film nabídne minimálně něco,  co bych nazval současným digitálním standardem. A mne to přitáhlo i dobou, kdy se příběh odehrává. V poraženém Japonsku, zdecimovaným válkou a nálety amerických B-29. Kdo ví něco o náletech na Tokyo, jistě stejně užasle zíral na tu spoušť co zůstala přeživšímna zemi k žití. Samotný příběh mne moc nebavil, Godzilla vzpadala srandovně na svých tlustých nožkách a afektovaní japonští herci se také zrovna dvakrát nepředvedli. Líbil se mi ten zátah torpédoborců a Shinden. Člověk si pak říká, proč někdo investoval peníze do takovéhle pardon, ale kraviny, místo toho aby natočil nějaký solidní válečný film, když už na to ty prostředky a možnosti má? A že mají Japíci o čem točit, celá válka v Pacifiku zatím z filmařského hlediska není nic moc pokrytá. A u filmu jsem musel uznat ještě jednu věc. Už jsem viděl pěknou řádku japonských válečných filmů. Jakákoliv sebereflexe nula. Padlí vojáci byli opěvováni jako hrdinové, ať už se jednalo o normální armádu, námořnictvo nebo sebevraždné piloty. Překvapilo mne to mnohokrát a mnohokrát jsem to u těch filmů zmínil v komentech. Zde poprvé zaznělo, že řada lidí zemřela zbytečně. Hlavně piloti kamikadze. No to je pokrok! Opravdu. Dávám Japoncům ještě dvacet let a možná se po sto leech od druhé světové od nich s pokorou dozvíme, že se leckde chovali jako dobytek a slovo lidskost vůbec neznali. V souhrnu dávám za dvě odpálené námořní miny. * *

Sandlera moc nemusím, ale nalákala mne ta izraelsko-palestinská zápletka. Začátek byl docela super a Zohan jako největší borec IDF mne docela bavil. Ale pak to začalo být až pekelně  lascivní a to v tom negativním slova smyslu. Já nejsem žádný puritán, ale tady to fakt bylo hooodně za čarou. Mám rád komedie , kde jsou náznaky, kde je divák ponechán si věci domýšlet a ne tento typ  pro jednoduchého diváka, kde se prdí, krká, zvrací případně vystrkuje to ostatní jako zde. Pokud si Sandler sám částečně napsal scénář, tak opravdu nebude zcela normální. Je to trochu škoda. Kdyby se to drželo spíše na té protiteroristické lince, mohlo to být fajn. Takto dávám jen za dvě trvalé. * *

Catherine bylo v době natáčení skutečně 40 a v té době tedy byla opravdu sexy čtyřicítka, takže se tvůrcům obsazení skvěle podařilo. Justin ji dobře sekundoval jako výrazně mladší partner a celé to byla docela prima komedie, která asi není úplně pro rodinné koukání s dětmi. Celé se to dost točí kolem vztahů a hlavně sexu. Z hlediska originality ale film není nic převratného, variací na podobné téma jsme viděli už více. Ono je to také docela ze života. Tohle byla ještě ta lepší verze, v té druhé některým čtyřicítkám v tomhle věku hrábne a rozhodou se být nezávislé... na rodině, partnerovi... A pak to moc komediální není.  Dávám za 3 kapučína.     * * *