Martrix

Krásná ukázka toho, že pokud připustíme existenci alternativních světů, tak není možné, aby mezi nimi nebyly dramatické rozdíly. Jedna sekunda, jeden metr, jedno ne/vyslovené slovo a budoucnost může vypadat úplně jinak. Howitt nám jedno takové rozcestí ukázal a minimálně polovinu filmu to fungovalo vcelku dobře. Pak to vše trochu ztratilo na tempu a postavy nevěrného přítele a jeho milenky nabobtnaly do karikatur. Což je škoda, nebyl důvod jejich konání a vlastnosti hrotit. I tak jde o vcelku pohodovou komedii, která neurazí. 70%

Toto je moje čtvrté setkání s jeho tvorbou a tentokrát si dám pozor, abych bylo i poslední. Původně jsem měl v plánu mrknout i na Annie Hall, ale nějak si myslím, že Allenovu sarkastickému špičkování prostě na chuť nepříjdu. Jeho filmy jsou jako on sám...asexuálně nepřitažlivé, bez šmrncu. Sice se snaží dorovnat skóre duchapřítomným vystupováním jeho postavy, které mají na ženy zapůsobit sexy mozkem v kombinaci s jistou submisivitou, ale to na mě naprosto vůbec nefunguje. Ty divadelní dialogy mi navíc nepříjdou pro film vhodné. Údajně považuje Woody Allen tento film za svůj vůbec nejhorší a obsazení se do hlavní role, prý bylo nešťastné rozhodnutí. Nejsem si jistý, že by obsazení Nicholsona, nebo Hankse pomohlo. A asi nejsem sám, protože první víkend se film promítal na zhruba devíti stech plátnech a přesto z toho byl výdělek pouhých 2,5 milionu amerických dolarů. Za mě je to jeden z nejpřeceňovanějších režisérů, herců a scénáristů Hollywoodu.

Působivé záběry na tvory, které jsem doteď neznal.

Bertrand Blierovi Herci se mi vcelku líbili, takže jsem chtěl mrknout, jestli nemá něco ještě lepšího. Nu a ehle! K Woody Allenovi jsem asi našel dalšího uznávaného režiséra, jehož práce mě zcela míjí. Ovšem z naprosto odlišného důvodu. Absurdno je mi vcelku blízké, ale v rukou rádobyartových (Blierovi bylo v době natáčení 39 let) tvůrců, se podobné počiny snadno zvrhnou v bezvýznamnou filmovou hříčku. Ano, některé dialogy měly své kouzlo, ale to na mě přestalo po dvaceti minutách působit. Nemusím dostat postavy, které se chovají podle standardních vzorců, jsem ochoten sledovat co se bude dít, když nebudou fungovat principy akce a reakce, jak je známe...resp. když budou fungovat jen někdy. Dokonce jsem byl připraven pozorně sledovat, jestli v tom přecejen nějaký vzorec není. A víte co? Po dvou třetinách filmu jsem se na to vykašlal a vypnul ho. Měl jsem totiž neodbytný pocit, že to lepší nebude. Je tedy malá pravděpodobnost, že si nechal Bertrand Blier nějaký zajímavý twist na konec, že to byl třeba jen sen; ta vysoká hodnocení by tomu odpovídala. Nicméně 75% filmu který jsem viděl, lépe hodnotit nemohu.

Moje třetí srážka s Woody Allenem a asi i poslední. Mám rád nekorektní, černý, nebo naopak chytrý a laskavý humor. Woody Allen produkuje opak nekorektního humoru, ale současně se mi nezdá být dost chytrý, nebo laskavý. Navíc mi ten člověk není zrovna sympatický. Chápu, že se mnoha lidem jeho filmy líbí...já k nim nepatřím, takže nemá smysl vypisovat, co je podle mě špatně.

Fabulace, spekulace, cucání si z prstu, vaření z vody, teorie prezentované jako fakta. Mám vůči podobným dokumentům velké výhrady a obecně ke způsobu prezentace práce archeologů speciálně. Jelikož se přikláním k alternativním teoriím, resp. jejich kombinaci s "objevy" konzervatvní vědy, je pro mě takový dokument bezcený blábol s peknými obrázky.

Příroda úchvatná a záběry na ni jsou parádní.

Velmi působivý dokument z parku, který sice není tak exotický jako ty africké, ale přesto není o nic méně zajimavý.

Komedie? Ne, jen skvělý scénář, který pracuje se schopností člověka zlehčovat složité situace a vtipkovat, aby byl schopen ustát těžké chvíle. Aby mu strach a bolest, které mu svírají srdce dali sílu nekřičet a neplakat, když se cítí bezmocný. Takže ano, postava Tima Robbinse je vtipná, ano zasmějete se absurdním diskuzím, ale hned vzápětí vás zamrazí, nebo budete nevěřícně zírat a kroutit hlavou. A to přestože jste četli články, viděli reportáže, nebo dokumenty...máte představu, jak hrozné to bylo. Jenže když to vidíte a skrze výborně napsané postavy prožíváte, tak na vás ta tíseň a spoluúčast stejne dolehne. Parta humanitárních pracovníků se snaží dostat mrtvolu ze studny. Zní to vcelku triviálně, ale Farias a Aranoa nás zavedli do země extrémů, kde není nic tak jak jednoduché, jak se zdá. Navzdory tomu, nemá tento příběh skličující vyznění. Sdělení, které se skrze A Perfect Day dostalo ke mě je, že život je někdy kurevsky těžký, ale kdo ví? Třeba bude zítra, nebo pozítří...prostě nějaký ten další den, perfektní.

S časem se tady pracuje stejně jako v Na hraně zítřka, nebo Na hromnice o den více, takže jednoduché smyčkování založené na premise, že se lze na časové ose pohybovat zpět a dokonce i měnit její průběh. Osobně jsem sice zastáncem jiné teorie, ale ARQ beru jako příjemné překvapení. Má to atmosféru a dokonce i jakýsi přesah, chytré dialogy...prostě fajn malé sci-fi. Před lety by to byla skvélá hodinová epizodka do Krajních mezí, díky Netflixu je to sympatický celovečerák, který odsýpá jak má a přestože je obsazený hereckou pěchotou, do béčka má daleko. Přitom se děj odehrává v jednom domě, takže směle můžeme použít přídomek nízkorozpočtové sci-fi. Mám takové autorské projekty rád; Tony Elliott zabodoval, na prvotinu je to opravdu dobrý.