grosek

"Pretky" jako další na mé štaci po teen seriálech, ačkoli rozhodně nejsem teen. :D  Svého času byly "Pretky" a Upíří deníky nejrozebíranějšími seriály v mém okolí. Ačkoli Upírům jsem kdysi věnovala notnou dávku svého času, "Pretkám" jsem se vyhýbala jako čert kříži. Asi kvůli výběru hlavních hrdinek, které mi tehdá nebyly vůbec sympatické. Třeba takové Alison jsem nepřišla na chuť vůbec... celou dobu mi připadala naprosto nevěrohodná. Její výkon ani nebyl výkon. Prostě taková ta osoba, co vám je od začátku do konce nesympatická. Jinak mě ale nakonec ostatní "Pretky" obměkčily a krom již zmíněné Ali nebyla jediná z nich, ve které bych nehledala povahové podobnosti se mnou nebo mými kamarádkami. Nutno ale říct, že se seriál neskutečně snaží tlačit na pilu. Snaží se ovládnout diváka, aby mu propadnul, ale to se tvůrcům nedaří, a to až na pár fakt povedených dílů téměř po celou dobu. Bylo tam pár světlých chvilek, ale opravdu málo...Jinak to už někdy působilo tak překombinovaně, že mi připadalo, že i samotné herečky někdy svým úvahám a prakticky celému scénáři nevěří a nechápou ho.   Obrovským mínusem je pak naprosto nedostatečný soundtrack, který by nejen v teen seriálu měl sehrát klíčovou roli. Protože napasovat skvělé písně k určitým scénám, to je kumšt...a tady se to fakt nepovedlo. Spočítala bych na prstech jedné ruky písně, které jsou nezapomenutelné, a to je setsakra málo. Tady musím ovšem Upíří deníky vyzdvihnout, protože tam soundtrack splnil všechno co měl a snad i něco víc, zažral se vám pod kůži a máte ho tam nejspíš doteď.   K ději toho moc nemám.. připadalo mi to extremně natahované, a jak už jsem psala výše - překombinované. Vydržet, abych věděla, kdo je A a později taky, kdo je A.D.  to mi dalo zabrat a zachraňoval to snad vždycky jen Caleb. Ezra, který mi byl v prvních řadách nesmírně sympatický se mi časem zprotivil.    K tomu kdo byli nakonec oni šikanizátoři - jako... fakt bylo nutné tohleto natahovat do tolika řad a do tolika dílů? Nehledě na to, že častokrát připadalo, že jsou v tom příběhu značné díry. Ach jo... no, jsem ráda, že je to za mnou. Možná kdyby to bylo kratší, promyšlenější... on ten námět vůbec není špatný. Jen je až tak moc rozvětvený a neucelený, že se v něm vlastně člověk ztrácí... Je to seriál bohatý na zbytečnosti a slepé stopy, jen aby se to všechno prodloužilo uměle. Takže vlastně nic moc. **

Takhle... co se dá čekat od teen seriálu... hlavně když ho sledujete jako NEteen divák. :D ALE One Tree Hill je pro mě po shlédnutí všech devíti řad příjemným překvapením. Tak velkým překvapením, že si zaslouží těch 5*. Jasně, má samozřejmě slabé momenty. Situace, kdy je děj už trochu přitažený za vlasy, a kdy se vám při sledování divně zkroutí obličej ve znamení, že to už tvůrci maličko přepískli (protože témat, kolem kterých se točí zápletky je v seriálu neskutečně mnoho, až je prostě neuvěřitelné, že to všechno seriálové hrdiny potká i za těch 9 let). Znovu...ALE, ten seriál má snad více světlých momentů. Dialogy bývají zřídkakdy tupé či plytké. Charaktery postav jsou propracované, nejsou na jedno brdo..a pokud se tam někdo takový jednodušší vyskytuje, dlouho se tam neohřeje. Vývoj postav je solidní. Ani mi nakonec nevadilo odpojení dvou stěžejních postav po 6.sérii, pro mě to byla uzavřená kapitola, takže proč ne? Neuvěřitelný, až snový progres Nathana, kterého na začátku nemáte příliš v lásce, ale to se časem úplně změní...na konci je to asi nejvíce uvedomělá a pokorná postava. Brooke to hodně svým jedinečným hlasem a charakterem zachraňuje (hlavně v posledních řadách), ale přiznávám, že mi byla v některých dílech celého seriálu taky protivná. Ta ostatně nakonec taky zažila velký vývoj a takové to nalezení svého pravého místa. Nakonec z ní byla celkem oblíbená postava. Celé je to dokreslováno skvělou hudbou (uznávám, některá hudební vystoupení - hlavně Haley - byla na mě už moc). Ale jinak super. Moc oceňuju obrovské zapojení dětských herců...protože většinou to bývá tak, že když se v seriálu narodí někomu dítě, divák to mnohdy ani nepozná a zdá se, jakoby tam ani dítě nepřibylo.  Každopádně... každý má ty svoje nostalgické seriály z teen věku, které si rád čas od času pustí. Já v tomto věku viděla jen 2 řady Tree Hillu a nějak mě to nebralo, ale to bylo asi tím, že dostupnost seriálu byla tehdy dost špatná. Spíše přicházím s doporučením pro ty, co si právě takto někdy pustí něco z nostalgie (třeba i jako kulisu k běžným domácím činnostem) - zkuste místo Gilmorek, Dawsonova světa, Evervoodu, Upířích deníků a kdečeho podobného z náctiletého světa One Tree Hill. Nemá se totiž zač stydět. Pokud bych měla hodnotit pouze na seriálové bázi, i tak dám 4*, protože má s těmi devíti (vůbec ne špatnými) řadami mezi seriály své místo. Pokud ale hodnotím na bázi teen seriál, dávam s čistým svědomím 5* a musím říct, že kdyby tohle sledovalo moje náctileté dítě, rozhodně bych si kvůli tomu nervala vlasy, právě naopak. Někomu nemusí být pochuti sportovní podtext, což chápu. Ale já taky nejsem žáden sporťák a stejně se mi to líbilo. Takže, zkuste...:)

První dvě řady utíkají velmi rychle, mají svoje zvrácené tempo plné lží a tajemství. Třetí řada je rozhodně nejslabší, doteď nechápu smysl dějové linky s profesorkou. A taky zvláštní bludy Noaha mi nejsou jasné. Chci říct, je mi jasné, jak k nim přišel, ale to, jak se jich zbavil, není v seriálu vysvětleno ani uzavřeno. Ovšem čtvrtá série je pecka! Spolehlivě strčila všechny přecházející série do kapsy, a navíc byla obohacena skvěle zvoleným soundtrackem. Jednoznačně nejoblíbenější postavou je Cole, který se z mrzutého uzavřeného samotáře postupně stal trochu méně mrzutým chlapem, který přiznává svoje mindráky a bojuje za to, co ho činí šťastným. Snad bude poslední 5. série stejně skvělá, jako ta čtvrtá.

Už v úvodu píšu, že nejsem zastáncem hororového žánru. Proč? Protože nechápu, když si film klade za cíl diváka děsit. Proti napětí nic nemám (např. Znamení považuju za jeden z nejlepších napínáků, Hitchcockovy příběhy taky zbožňuju, ale to jen proto, že pořád mají hlavu a patu). Nemám ale ráda, když film jede na apokalyptické hororové vlně a přitom jen působí na strach diváků tím, že TO něco (nějaké strašidýlko) ani nezobrazí. Máme tu teda nějaké neznámé strašidýlko, na které když se podíváte, tak se chcete zabít. Za celý film nikdo nebyl schopen TO pojmenovat, nikdo nepřišel s tím, co bylo příčinou vzniku tohoto strašidýlka a taky nikdo nepřišel s tím a nevymyslel, jak strašidýlko zničit. Všechno se zakládalo na trapných lekačkách a nekonečném utíkání před TÍM něčím. Žádnou z postav nenapadlo, že i když utíkají celou dobu jako blbečci, stejně to nemá smysl, protože dříve či později očividně zásoby dojdou (svět a veškeré dění na něm se přece zastavilo a venku za dveřmi čeká brutální nebezpečí způsobené nezobrazeným strašidýlkem, které je dříve či později chytí). Prostě jasná zkáza, která čeká všechny. Sledovat takový film mi připadalo zbytečnější než koukat v přeceňované Romě na to, jak na příjezdovou cestu neustále sere pes, a to jsem myslela, že tuhle koninu už nic nepřekoná. Kupodivu útěk před strašidýlkem naše odvážná Sandra zvládla i se dvěma dětma. A zde narážíme na další tuplovanou hovadinu: děti, které žijí v takovém strachu celý svůj život, znají pouze dva lidi, nikoho jiného nikdy neviděly, s nikým nemluvily, ani nevěděly, že existují jiné děti - tyto izolované, vystrašené děti beze jmen na konci filmu bez váhání a beze strachu popadnou v davu lidí za ruce cizí ženskou a jdou si hrát s balonkem a bandou cizích dětí? Ne, že je to holý nesmysl z psychologického hlediska, ale ona to je kravina i když se nad tím zamyslíte normálním selským rozumem. Ještě jedna věc mě velmi pobavila: nad blázny prý strašidýlko nemá žýdnou moc - ale PROČ to tak je, to už samozřejmě nikdo nevysvětlil. Takže - pokud nás tvůrci chtěli vyděsit (což asi chtěli), měli vymyslet důvody, příčiny, měli vymyslet odpovědi, aby nereálné strašidýlko působilo alespoň trochu reálně a možně. Koneckonců alespoň by tak přišli s určitým námětem toho, jak by mohl vypadat apokalyptický konec světa. Tento sálodlouhý komentář končí oznámením, že bych bývala dala jasný odpad!, ale bylo mi řečeno, že prý jen proto, že mám problém už jen se samotnou existencí hororů (a zvlášť těch špatných), bylo by takové hodnocení nefér vůči těm, co žánr mají rádi. Takže dávám dvě hvězdy, jednu za každé z těch dětí, které působily neuvěřitelně roztomile.

Já se bavila od začátku až do konce. Čekala jsem, že Hugh Grant na sebe strhne veškerou pozornost, protože o jeho zábavných grimasách jsme se už mnohokrát přesvědčili a už roky nás všechny baví tím svým Grantovským stylem. Ale musím říct, že ho na plné čáře pokořil Simon Helberg. Jeho mimika byla dokonalá... ty výrazy byly tak upřímné a přirozené, že jsem mu to sežrala i s navijákem. Z jeho výrazů bylo tak snadné číst to, jak se cítí, co si myslí a přitom to nebylo proto, že by snad ty výrazy přehrával nebo přeháněl. Naprostá pastva pro oči. Ani na vtěřinu jsem nevzpomněla na Teorii velkého třesku, odkud ho znám. Úplně se oprostil od své nálepky Howarda Wolowitze. Meryl Streep se zhostila téhle role s nadhledem a ctí. Má můj obdiv, že se do toho dala. Skvělé bylo, jak se mi měnil názor na její zpěv během filmu. Po počátečních stavech smíchu jsem se začínala obávat, že se mi její kvílení zprotiví, ale já v tom postupně začala vidět úplně něco jiného. Bavilo jí to, dělala to srdcem a vlastně nešlo o to, aby to bylo pro uši posluchačů dokonalé. Vlastně tu myšlenku krásně zakončila větou "Můžou říkat, že jsem neuměla zpívat, ale nemůžou říct, že jsem nezpívala." - tohle se povedlo a získalo si mě to! :) *****

Téměř před pěti lety jsem četla předlohu a ačkoli se zprvu tvářila (dokonce je tak i označována) jako kniha pro děti a mládež, dovolím si silně nesouhlasit s tímhle označením. Je to PŘIBĚH pro lidi všeho věku, protože v každém věku si z toho vezmete to, co zrovna potřebujete. Nedávno jsem tady naprostou náhodou (nevím, jak mi to mohlo uniknout) narazila na to, že je kniha zfilmována a dokonce je i hvězdně obsazená. Julia Roberts mi poprvé vůbec nevadila. Jako by byla pro tuhle roli mámy stvořená. To samé platí pro Owena Wilsona - dosud mi byl nesympatický (dokonce i v Marleym). Film je krásný! Před pár lety jsem ani nedoufala v to, že by to někdo tak perfektně natočil. Povedlo se to, jsem moc ráda! Film budu všem doporučovat stejně, jako jsem doporučovala i knihu! *****

Trochu jiné než předloha, ale vzhledem k tomu, že kniha je psána pouze formou dopisů, museli si tvůrci filmu poradit jinak. Podle mě to udelali šikovně. Herecké obsazení naprosto sedí mým představám o postavách. Jen zkrátka sympatizuji více s knihou, ta se do mě velmi silně zaryla. Je to ale zdařilé a kvalitní ztvárnění příběhu a není třeba se za něj vůbec stydět! **** :-)

Velké zklamání. Čekala jsem mnohem víc, protože tématika je to výborná a řekla bych, že v mnoha ohledech i aktuální. Čekala jsem, že se bude děj hodně točit kolem Jakea a projevů jeho chování... a on se kolem něj točil... ale postava Jakea se tam vyskytovala naprosto minimálně a všechny zvěsti o jeho chování a projevech jsme se dozvídali spíše zprostředkovaně, ve stylu "jedna paní povídala, že Jake je nějaký divný a rád se převléká do holčičího". Všechno bylo v režii rodičů a někdy i postav pro film a příběh naprosto zbytečných. Ze začátku jsem taky nemohla uvěřit jediné slovo Jimu Parsonsovi. V průběhu filmu se to ale zlepšilo a spíše mi byla velice nesympatická Claire Danes. Myslím si, že kromě Octavie Spencer bylo herecké obsazení jedním velkým omylem. Octavia mě jen přesvědčila o tom, že ji vidím ráda v jakékoli roli, třeba i ve vedlejší. Film měl velký potenciál, ale bohužel jej nedokázal naplnit. Co však hodnotím kladně je to, že film poukazuje na to, jak je americká společnost elitářská. Zápisy do školek a tíhnutí po soukromém vzdělávání a výchově dětí (už ve školce!) je směšný. Kdyby šlo v těchto soukromých školkách (s příšerně vysokým školným) o nějaké alternativní vzdělávání, neřekla bych snad ani půl slova. Ale tady se jedná o školky, kde dítko přijde k zápisu v kvalitním obleku či sáčku, aby udělalo dojem. Jedná se o školky, kde rodiče píší přijímací esej... je to systém postavený na hlavu a je dobře, že to tento film divákům ukázal.

Ačkoli jsem dávala velký pozor, často jsem se v ději ztrácela. Styl přepínání časových úseků je podle mě už hodně přehnaný...až moc tlačí na pilu, aby působil jako nějaký alternativní vypravěčský styl tvářící se jako UMĚNÍ. Hodně mě to otravovalo. Co musím velmi ocenit, je kamera. I když se v tom nevyznám, tohle by nepřehlédnul snad ani nevidomý. Záběry byly unikátní, přirozené, krásně se na to dívalo. Slast pro oči. Ty dvě hvězdy patří snad jen kameře.

Ach jo... těch 90 minut mi už nikdo nikdy nevrátí. Nerozumím výšce hodnocení filmu... když třeba porovnám s Všechno, úplně všechno - druhý zmiňovaný film je mnohem lepší - tam je aspoň překvapivý konec a zajímavý zvrat. No, každopádně, vnímám to jako další pokus o to, přispět do sady filmů zahrávajících si se smrtí a láskou pro teen diváky. Ale podle mě se to nepovedlo. Bylo to až moc jednoduché - a všichni víme, že to jde udělat i dobře (viz Hvězdy nám nepřály, popř. Zůstaň se mnou). *