Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Vice než Tv film Antonína Moskalyka a zrůdnosti nacistického režimu na který se už dnes mnohdy zapomíná, Jiří Adamíra a jeho ztvárnění nacisty Brenského je ukázka hereckého umění a zbytek herecké elity v ničem ne zaostává, mrazivý film který by si zasloužil více pozornosti než jednou za uherský rok vysílat v noci na TV. (28.01.2018)

Freddy Klarfeld: „Všichni chceme žít - jenom to je náš zločin." Dráma, pri ktorej od prvých minút tušíte… Ale o to tu nejde, ide tu o silu dialógov a celkovej atmosféry. Scény pôsobia divadelne, odohrávajú sa na malom priestore, aby podčiarkovali tragédiu tej doby. Mne, Slovenke, tento film nebol známy a tak som objavila skvost. Nádherný hlas Jiřího Adamíru, s ktorým sa mi spájajú skôr pekné a pohodové postavy. Tu – v roli nacistu – cynika, zažiaril. K obsahu sa nebudem podrobnejšie vyjadrovať, asi by som opäť dodala – povinne púšťať na hodinách dejepisu. (02.02.2023)

100% !!! Každý záběr, každé slovo mě uzemnilo! Čirá hrůza bez jediné kapky krve, vše na pozadí vědomí, že tohle a daleko horší věci se děly několik let ne v temném středověku, ale v civilizované společnosti, perfektně vyjádřené licoměrným Jiřím Adamírou. Bezchybné herecké výkony, zírala jsem, jak odporný dokázal být ten prototyp dobráka Jiří Bruder. A Miloš Nedbal! A Ota Šimánek, který toho namluvil asi jako pan Tau....Klobouk dolů před všemi od pana Lustiga po nejposlednějšího účastníka realizace filmu! Ještě si musím rýpnout do odpůrců předvídatelnosti: tohle bylo předvídatelné už od začátku, o to to všechno bylo působivější! (28.02.2011)

Komorní snímky se většinou nemusí vydařit, a především když jsou natáčeny jen v omezených prostorách. Ovšem pro pana Moskalyka byla předloha A. Lustiga jasnou zárukou, tudíž se nebál pustit do tak náročného tématu. Nu a vznikl výborný snímek s opravdu obstojným scénářem. Samozřejmě se dá vyčítat zdlouhavost, ale na tyto podmínky a na tu dobu, je pro mě film velmi silným zážitkem. Shoduji se s hodnocením na 86%. (07.04.2014)

Mrazivé drama o nepředstavitelné zvrhlosti fašistické ideologie, které se svou působivostí může směle řadit mezi takové klenoty žánru jako Spalovač mrtvol či Vyšší princip. Ač film televizní, odehrávající se v několika málo interiérech a založený převážně na dialogu, je síla některých jeho pasáží hrůzostrašná. Jenom samotná scéna se „sušárnou vlasů“ by měla být právem označována za to vůbec nejlepší z dějin české kinematografie. Scénáři nepochybně prospěl spolupodíl Arnošta Lustiga, tedy autora původní povídky. Ač to u televizních filmů nebývá zvykem, pochvalu zasluhuje i kamera a hudební složka. Modlitba za Kateřinu Horovitzovou rozhodně není pohodovým filmem pro nedělní odpoledne (ač jsem jí paradoxně zrovna v takový čas viděl), čili se na ní nedívejte, nechcete-li upadnout do stavu těžké letargie, kdy nebudete schopni věnovat byť jen část své pozornosti věcem s filmem samotným nesouvisejícím. Pokud naopak máte náladu pod psa a jisté vychýlení nepříznivým směrem nebudete pokládat za přítěž, již déle neotálejte – podobných utajených klenotů není mnoho. 90% (18.12.2006)