Saulův syn

Formálně dokonalá procházka po koncentračním táboře, s chladně sugestivním, a o to intenzivnějším, podáním všech zrůdností které se v nich děly. První půlhodina je brutální úder na solar, bez ohledu na to kolik jiných filmů s podobným tématem už jste viděli. A pak zbytek filmu marně přemýšlíte nad tím proč kamera sleduje právě tohoto pomateného blba, a ne kteroukoli z jiných, mnohem zajímavějších postav - které by mohly vyprávět skutečný příběh. Promarněná šance, když film vytrhne z intenzivního prožívání hrůzy pekla na zemi, a nutí spíš k přemýšlení nad tím co a proč hlavní postava, se kterou by se měl divák identifikovat, vůbec dělá, a proč ji vlastně už nikdo dávno nezabil a nebo jí aspoň nepřestal pomáhat. 7/10 (15.04.2020)

Film bez minulosti i budoucnosti, který (nejen) kvůli tomu bude popisován jako "holocaustí Jdi a dívej se". Díky zvolenému formátu "dlouhých scén přes rameno" je nebývale intenzivní, sugestivní (ta práce se zvukem!) a zadře se ani ne tak pod kůži jako rovnou do morku kostí... Dokonce možná až příliš, protože je to neustále v pohybu a tak našlapané, že divák (ani postava) nemá byť jen jediný moment oddechu. Hrozí tak, že to ke konci svého diváka otupí, jakkoli hrůzy během šichty Sonderkommand jsou zobrazeny "jen tak jakoby mimochodem" v druhém plánu a jako každodenní rutina čili jsou v důsledku toho ještě o to více mrazivé a znepokojivé. A ať už vás to otupí či ne a ať už to vydýcháte či ne, tak je nesporné, že Saulův syn je jednou z výjimek potvrzujících pravidlo, kdy se filmové kvality a důležitost i naléhavost námětu kloubí v jeden funkční celek, kterému "festivalové haló" právem náleží. Když pro nic jiného, tak proto, že takovýto pohled na filmové ztvárnění holocaustu skrze industrializaci smrti byl již sakramentsky zapotřebí, jelikož zatímco v literatuře se čas od času objevuje, tak v kinematografii doposud citelně scházel. (10.10.2015)

Na film jsem se moc těšil a má očekávání tak byla vysoká. A došlo k jejich naplnění! V úvodu jsem si sice musel na způsob snímání zvykat, ale po chvíli mě film vtáhl do sebe tak, že už mi to ani nepřišlo. A právě díky němu snímek působí velmi autenticky, a často rozmazané dění okolo Saula jsem spíš kvitoval. Není přece třeba za každou cenu šokovat, náznak spolu s divákovou fantazií udělají mnohdy víc. Tím spíš, když je to podpořeno skvělým zvukem. Pak se člověk stane součástí děje raz, dva. Ale musím zmínit i jeden „problémový“ faktor filmu (který bude těžko skousávat asi hodně z diváků). Totiž Saulovu motivaci. Leckomu nejspíš přijde hloupá, ale je třeba vzít v potaz Saulův skeptický pohled. Nevěřil, že přežije, a tak se prostě upnul k tomu udělat před smrtí alespoň něco lidského pro svého syna…nebyl to totiž, jak je v mnoha podobných filmech zvykem, kolektivní hrdina (spíš naopak), a snad i díky tomu jsem mu vše ještě víc věřil. A s faktorem náhody/štěstí, se už zkrátka počítat musí. Velká spokojenost a 5* směr Maďarsko. (13.07.2016)

Abych pravdu řekla, dost jsem přemýšlela nad tímto filmem a o pocitech, které jsem z něho měla. Zpočátku jsem nechápala, kam režisér a scénárista míří, ale pak jsem to pojala po svém. Zřejmě bylo zamýšleno, abych přijala identitu Saula, stala se jeho součástí a prožívala to, co on se vším všudy. O to se zřejmě snažil kameraman, který nespustil oči ze Saula a byl k němu téměř přikován. Skutečně si nemohu vzpomenout na nějakou pasáž, vyjma konce, kde by byly záběry z trochu větší vzdálenosti. To beru jako plus a dobrý nápad, ale co jsem postrádala, byla absence mých emocí nebo jen ve velmi malé míře a v tom je ten hlavní problém. Situace, kdy se dostal Saul do stavu jakéhosi poblouznění a neadekvátnímu jednání vzhledem k dítěti, kterého chtěl mermomocí pohřbít, mě neoslovila, jak bych očekávala. Přiznávám, že jsem viděla i jiné filmy pojednávající o koncentračních táborech, které se mnou pohnuly po citové stránce daleko víc. Takže ačkoliv je tento snímek z mnoha stran velmi oceňovaný, já jako obyčejný laik musím říct, že jsem to viděla pouze na slabší čtyřku. (07.04.2016)