Člověk bez osudu

Dávám plný počet nejen za samotný příběh, ale opravdu za velmi věrohodné a dech beroucí vizuální zpracování, které se tak často nevidí. Když jsem viděl KT Buchenwald neměl jsem slov. Všimněte si, že při scénách s tímto koncentračním táborem je v jednom záběru v popředí zachycena zoo-zahrada, kterou si ve skutečnosti v táborové oblasti pro SS vybudovalo velení tábora. Sice ve filmu neleží na přesném místě, ale tohle zpodobnění cynismu tolik vlastní nacistům mě srazilo. Záběr na ulici s táborovými bloky v Osvětimi-Březince, to se opravdu ve filmu často nevidí. Troufám si říct, že se jedná o jeden z nejlepších snímků o holokaustu. Nepotřebuji, aby mě tvůrce zaváděl do hloubky, když samotný příběh osamělého chlapce v centru genocidy je sám o sobě dosti hlubokou výpovědí. Jestli jsou si filmy o šoa podobné, tak to je samozřejmé, vždyť se jedná o jedno a to samé téma, hlavně v případě, pokud se děj odehrává za „dráty“. Přesto děkuji za každý takový film, obzvlášť takové kvality a zpracování. Nezlobte se, ale vedle tohoto snímku se zcela rozplývá Chlapec v pruhovaném pyžamu, který je dle mě nepřesvědčivý a pokud mluvím o hloubce, tak ta v něm prostě není. Ale abych neodbíhal: Scénami podobné těm, kdy je chlapec s posledními silami nesen v KT Buchenwald na nosítkách a matně hledí na hromadu těl, jež je vyskládána u budovy krematoria, režisér L. Koltai téměř zachytil každodenní hrůzu a smrt nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborů. Ještě víc se těším na samotnou knihu. (12.01.2012)

Tvůrci se vůbec neobtěžují uvést diváka do děje nějakým popiskem, kde se zrovna nacházíme, v kterém roce... To nemám rád. Jinak celkově režisér nedokáže vyprávět příběh. Hlavní předdstavitel skvělý, ale jako celek je to jen slepenec epizod z koncentráku, ale jako film to moc bohužel nefunguje, takže dát víc nemůžu. Ke konci jsem musel přetáčet, to není dobrý.... (09.05.2023)

Na začátku, ještě než propukla válka, jsem si říkal, kde Maďaři splašili tolik přehrávajících herců. Koncentrák jakoby nakroutil někdo úplně jinej; střižně / stylově / vizuálně je to až psychedelickej zážitek, jenom za to hnisem a shnilým masem nateklý koleno napadený larvama nedík. Tenhle koncentrák mi přišel rozhodně koncentrovanější než ten v SCHINDLEROVĚ SEZNAMU. No a na konci jsem si říkal, jak dokázali Maďaři ukecat Morriconeho a Craiga. Napište sem prosím někdo něco v tom smyslu, že ten kluk měl na place po ruce kvalitního psychologa, nebo tak. Jinak spíš dlouhý sled cool momentek, než film. (25.08.2010)

Tak jsem si dal po delší době zas jeden fantasy film. Jak jinak mám tu přikrášlenou pohádku nazvat? Nesympatický hlavní hrdina sice záhy shodil své příšerné kudrnaté háro, ale to byl skoro poslední pozitivní okamžik příběhu. Ten se sice snaží nastínit krutou bezútěšnost osudů maďarských nositelů řádu zlaté hvězdy, avšak, zatímco po stránce technické je film povedený (zvláště barevný filtr v některých scénách působil úchvatně), po příběhové stránce dost silně selhává. Kdyby se židi v koncentrácích měli tak, jako v tomhle díle, mohli by si skoro pískat. Jídla tolik, že ortodoxní si mohou vybírat, zraněného namísto masového hrobu čeká ošetření doktorem, vězni si popíjí v lágru kafe (nejlépe při cigaretce), cestu do koncentráku mají zdarma, ve sprše místo plynu voda a rozmařilého esesáka střílejícího vězně z dlouhé chvíle aby jeden hledal na Googlu. Ještě před koncem, když protimluvný hlavní hrdina klepe na dveře, jsem doufal v nějakou tu drsnotu, ale v zápětí se vyrojila parta starých vyžraných židovských kámošů (které překvapivě nezplynovali jako první) a bylo. Udělaný je to dobře, což má největší podíl na těch třech hvězdičkách, ale jinak je to pohádka a komu to přišlo silný, tak neviděl klip Veselý bagr hrne šťastné mrtvoly do jámy (nebo jiné příhody). (05.09.2015)

Působivý snímek, který hodně pozvedá neopakovatelná kamera a Morriconeho jímavá hudba, jinak příběh s nic moc novým nepřichází, docela dobře se mu daří šetřit patosem, nabízí i řadu otřesných scén, které se zaryjí pod kůži a teskně-nadějný reflektivní závěr, jenž je výbornou tečkou. Když se k tomu přidá výkon Marcella Nagyho, který při srovnání začátku a konce jako by hrál dvě zcela odlišné role, nelze než nepodlehnout. Hold Maďaři zvládají i takové filmy, nejen ceněné artové exhibice. Opět jim máme co závidět. (14.05.2010)