Marvel's Luke Cage

Stejně jako u Jessicy Jones, i tady jsou skvěle zpracované už úvodní titulky (jak audio, tak video), přičemž parádní atmosféra se projevuje i při vystoupeních v klubu Harlem's Paradise (kde vystupují skuteční umělci). Taky hudební podkresy se v různých scénách dost povedly. A skvělá atmoška přichází zaručeně vždy s Cornellem 'Cottonmouth' Stokesem (Mahershala Ali)... a s ním bohužel často i odejde. Další hlavní záporák Willis 'Diamondback' Stryker už není tak dobrej a ten jeho neprůstřelnej oblek se supersilou byl takovej nedomyšlenej, ale určitou kvalitu má (hlavně to jeho zabíjení). Shades - už od začátku jsem měl podezření, že Theo Rossi z něj udělá skvělou postavu. Mariah Dillard taky má svoje místo, i když její postava tak super není... ale nemůžou být super všichni, že. No, celkově je to na mě trochu moc black, ale takovej už asi Harlem je. Vadí mi akorát ta hromada negerskejch hlášek, žargonu, mluvy, osobností a jinejch názvů, kterejm bílej evropan moc nerozumí. Protože když to není zrovna negerské, je to americké. Luke Cage je ale zajímavej hrdina a dá se říct, že mě to i bavilo, hlavně ze začátku. Druhá série třeba napoví víc. A v té přichází Bushmaster a jeho jamajská cházka a byli super. Ta jejich jamajská angličtina prodchnutá špetkou reggae, trochou bylinkovejch kouzel a mystickejma věcma, v čele s nabouchaným Bushmasterem, kterej to nandá i Lukovi, aby v zápětí bojovali i proti společnému nepříteli? Hustý! Shades a v podstatě i ta Mariah Dillard ("Stokes, Mariah Stokes!") se vyvinuli v zajímavé postavy a taky se mi líbilo, jak tam byli sem tam začleněny i postavy z jiných propojených sérií (Iron Fist). Prostě, i když to bylo místama trochu zdlouhavé a zbytečné (jeho táta kněz), docela mě to bavilo. Trošku je i škoda, že další série se zatím neplánují. Zůstávám na třech. (17.10.2018)

Seriál o třetím Defenderovi pokračuje v tradici temných, stylových, nadmíru zábavných marveláckých adaptací, které se nebojí načnout závažnější témata. Proto jdu s hodnocením tak vysoko nehledě na několik zásadních problémů, které s Lukem Cagem mám. Třeba ten, že jsou evidentně všechny postavy v seriálu naprostí idioti, co nedokážou přemýšlet ani v rámci vlastního žánru (natož uvažovat jako lidi). Vždyť co je první věc, kterou udělá každý rozumný antagonista, když mu po čtvrti pobíhá neprůstřelný hromotluk se jménem Luke Cage? Přece se zaměří na jeho nejbližší! Ale ne, to tu místní gangsterskou sebranku ani nenapadne. Stejně tak do propasti zapomnění vyšumí jakoby mimochodem nadhozená idea toho nepřůstřelného mstitele utopit, otrávit, ... a místo toho se všichni ženou za superkulkou, co tu jeho hroší kůži provrtá. Cottonmouth, ač pitomec, je ale aspoň zajímavou postavou, dalším z řady vyvedených netflixáckých záporáků, a jeho sestřenka Maria je docela povedená mrcha. Tradice svělých záporáků tak umírá až s Diamondbackem, retardovaným králem podsvětí, co z něj sice jde docela strach, ale po většinu času je to jen ufňukanej zhrzenej blbeček. Ve skutečnosti bych pro tyhle a další blbečky a blbosti Lukeovi srazil vaz podobně jako nedávno Doctoru Strangeovi, ale tady celý seriál (nehledě na to, jak idiotský celý poslední díl byl) vytahují vedlejší charaktery - nejprve Pop, později a o to víc Shades a Claire, které jsem si možná až příliš oblíbil. (06.11.2016)

1. série - 80% - Nejproblematičtější netflixovský Marvel, který se až podezřele dlouho tvářil jako zbytečný příspěvek do perfektně sestavené mozaiky. Jenže právě to, že Luke je nám známý díky svojí zásadní účasti na příběhu Jessicy Jones, není zádrhel, ale ta největší devíza. Jeho zápal a tvrdá neústupnost působí přirozeně a do nelítostného prostředí Harlemu dokonale zapadá. Právě zdejší atmosféra plná gangsterů, korupce, rapu a jazzu diváka velmi rychle topí v labyrintu, ze kterého není úniku a dává alespoň částečně zapomenout na až zbytečně pomalé tempo druhé poloviny. Obrovským plusem zůstávají také vedlejší postavy, nejvíc mi k srdci přirostla zavilá detektivka Misty v až sugestivním podání Simone Missick. 2. série - 60% - Snad každý seriál z místního univerza provází každým rokem stížnosti na počet epizod a jejich délku. Nikdy jsem se s podobnými námitkami neztotožňoval, ale právě tady poprvé (a snad naposledy) musím souhlasit. Třináctka epizod je v tomto případě neúnosná, každý záběr se protahuje donekonečna, spousta banálních dialogů či monologů překročí načasování pointy a dějové linky by se s klidem vešly do polovičního prostoru. I přesto, že je stále o čem vyprávět. První vlna krvežíznivých nepřátel je pryč, zůstává druhá, rozpůlená. V jedné části přináší spoustu nesrozumitelného přízvuku za doprovodu neposlouchatelného reggae a s tváří animálně zavilého bojovníka, ve druhé pak starou známou sebranku, v jejímž čele je i tentokrát Mariah, nejafektovanější, nejpřehrávanější a v důsledku jednoznačně nejhorší záporná postava celého Defenders vesmíru. Subjektivně mi přišlo, že má prostoru skoro tolik jako sám Luke, který prošel zbytečnou změnou. Zatímco v první sezóně si nesl dávné šrámy a z nich pramenící traumata se ctí, teď mu scénáristé přihráli jakýsi "vnitřní vztek", kterým od sebe odhání spojence i blízké osoby a nejednou ho takové pnutí donutí ke když ne špatným, tak alespoň pochybným rozhodnutím. Jeho síla stoicky klidného harlemského svalu tak razantně otupuje a při nedostatečném prostoru pro mou oblíbenou Misty zůstává jediný opravdový klad. Shades. Tenhle kluzký had, o kterém jsem celou předchozí řadu přemýšlel, jestli mě baví nebo ne, se najednou bez potíží stává králem celého seriálu. Ať kuje další pikle, sleduje osobní cíle nebo jen musí zakusit následky svých rozhodnutí, září Theo Rossi každým svým šibalským úsměvem. Trochu smutně to tak není titulní hrdina, ale právě nevyzpytatelný seňor Alvarez, kvůli komu bych si přece jen pořád přál, aby se bezútěšný svět neklidných rytmů a hlasů na obrazovky ještě někdy vrátil. Po vpravdě kmotrovsky laděném finiši totiž tvůrčí záměr chápu, ale pachuť z něj zůstává palčivě nahořklá. (18.03.2017)

Něco super, něco méně a samo sobě je to v podstatě moderní blaxploitation, který využívá některých prvků ze sedmdesátek (teda pokud se v té době tyhle černošký emancipační filmy točili, vlastně fakt nevim ((o= ), někde to funguje skvěle - hudba je výborná celkově a v momentech, kdy se Luke rozhodne někoho prohodit stěnou, nahodí přesně takové tóny, které dělají co nejvíc cool doprovod tomu, když někomu láme dvoumetrovej černoch kosti. A to negativní je vlastně totéž, rasová otázka se někdy řeší zbytečně moc a v některých momentech je vyloženě otravná, třeba v samotném finále je několik takových momentů vyloženě rušivých, ale co, holt je to odkaz postavy, která přesně k tomuhle vznikla (a vtípky na odkaz Lukovo komiksové podoby jsou boží). A zbytek je vlastně hodně fajn, akce je zábavná, padouchů je tu sice jako máku a někteří zbyteční, ovšem nijak to neubírá na standardní (tedy vysoké) kvalitě Netflix-Marvel produkce. Teda kdyby nebylo zbytečného natahování, díky kterému jsou tu vlastně dvě série v jedné (prvních šest dílů by se dalo srazit do poloviny), za což jde ta čtvrtá hvězdička dolu. (06.10.2016)

Dávám po první sérii tři hvězdy, ale reálně je to někde mezi třemi až čtyřmi. Mám podobné výhrady jako ostatní - Luke Cage (a ještě víc Black Panther) vznikl jako odpověď Marvelu na poptávku po černém superhrdinovi, který bude v týmovkách reprezentovat určitý princip (a rasu). Jeho první komiksy tohle téma dost akcentovaly, což už z dnešního pohledu působí trochu směšné. Tvůrci seriálu se však rozhodli, že rasové téma bude jedním z high-lightů jejich díla a v zásadě je motivicky propojili s prvky blacksplotation, tedy sub-žánru, který je dnes konzumován spíše jako parodie (působící mnohdy kouzlem nechtěného). Místy je to zábavné (třeba, když to dá prostor pro cameo-vystoupení Method Mana), místy křečovitě patetické (jako v Lukově závěrečném proslovu na policejní stanici). Odhlédneme-li ale od toho, je sympatické, že se Luke Cage vydal cestou marflixovské Jessicy Jones, kde také hlavní hrdina není úplný übermensch, který řeší globální problémy lidstva v podobě útoku mimozemšťanů, ale spíš jde o tak nějak obyčejného člověka s vlastními problémy, jehož největším úspěchem je něco mezi zmlácením lupičů v obchodě a mařením obchodu s drogami. Tomu odpovídá i mikrosvět jedné čtvrti, kde se většina příběhu odehrává a povaha záporáků, kteří jsou mimochodem zapamatovatelnější, než kdokoli z marvelovského filmového univerza. (03.11.2016)