Norimberský proces
Nuremberg
Norimberský proces
Režie:
Yves SimoneauScénář:
David W. RintelsKamera:
Alain DostieHudba:
Richard GrégoireHrají:
Alec Baldwin, Jill Hennessy, Brian Cox, Michael Ironside, Matt Craven, Len Cariou, Herbert Knaup, Charlotte Gainsbourg, Colm Feore, Robert Joy, Max von Sydow (více)Obsahy(1)
Je květen 1945 a Německo leží v troskách, poražené po bezpodmínečné kapitulaci před Spojenci. Hitler spáchal sebevraždu v berlínském bunkru a celý svět volá po spravedlnosti. Pokusu o vyrovnání se s nacistickými zločiny se ujal americký soudce Robert Jackson, který sestavil Mezinárodní válečný tribunál v Norimberku. Právní základ mu dala tzv. Londýnská charta Spojenců, podle níž má tribunál právo "obviněného, který byl prohlášen vinným, odsoudit k smrti nebo k jinému trestu, který by považoval za spravedlivý". Úkolem tribunálu bylo soudit a potrestat zločiny proti míru, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Souzeno bylo 22 hlavních válečných zločinců, členů vlády a vrchního velení německé nacistické armády a 7 organizací. Celý proces od příprav soudní síně a stohů materiálů jako podkladů k obžalobám v rozstříleném Norimberku v létě a na podzim roku 1945 až po závěrečný ortel v říjnu 1946 ukazuje film očima hlavního amerického žalobce Roberta Jacksona a říšského maršála Hermanna Göringa. Ten se nejprve pokouší ovládnout průběh soudu, ale pod tíhou svědectví obětí, které přežily, nakonec i pod tíhou faktických čísel a především po zhlédnutí dokumentárních záběrů z koncentračních táborů, které usvědčují nacistické pohlaváry z hyenismu, postupně ztrácí kredit i mezi svými souputníky. Mění se i původní postoj soudce Jacksona, který v rozporu s názorem ruského žalobce Nikitičenka zpočátku odmítá popravy. Po více než 300 dnech jednání, s 5500 dokumenty a 200.000 místopřísežnými prohlášeními, vynese Norimberský tribunál 1. října 1946 dvanáct rozsudků smrti, sedm trestů odnětí svobody a tři zproštění viny. Sám Göring 16. října 1946 několik hodin před popravou spáchá ve své cele sebevraždu. Dvoudílný kanadský film Norimberský proces převzal řadu dialogů přímo ze zápisu soudního jednání a je nejen fascinující rekonstrukcí nejvýznamnějšího a bezprecedentního soudního procesu 20. století, ale nahlíží i do zákulisí politických a osobních zájmů, z nichž už tehdy - těsně po světové katastrofě - bylo patrné budoucí dělení světa na dva protilehlé tábory. Původní záběry z koncentračních táborů jsou zcela autentické a ani po více než půl století neztratily nic ze své otřesnosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (119)
Tento film, přestože v poněkud "hollywoodském" zpracování, je silným několikavrstvým zážitkem. "Unavenější" diváci si budou užívat především skvělých herců v čele s Brianem Coxem a jeho vynikajícím Göringem, ti hloubavější pak dostávají možnost zamyslet se nad věčnou otázkou zločinu a trestu, konfliktu práva a bezpráví, demokracie a zvěrské totality. Těm nejpozornějším pak jistě neunikne poukaz na to, že skutečně silné a charismatické osobnosti, jako byl Göring, neodolatelně přitahují ty slabší jako zářivka můry, bez ohledu na své morální kvality, intelektuální schopnosti a cíle, což je nadčasové téma, které platí pro kteroukoliv dobu, kterýkoliv "folk" a kteroukoliv politickou garnituru. ()
Norimberský denník od Johna Gilberta mám vo svojej knižnici, Norimberský proces z roku 1961 mám vo svojej Top100 a dnes som videl dvojdielne televízne spracovanie tejto udalosti. Dal som mu štyri hviezdičky. Kramerov film mal vynikajúci scenár a sedmičku špičkových hercov. Tento televízny film mal určite na viac, než na obmedzenie dejinnej udalosti na akýsi súboj dvoch mužov, pričom o Göringovi je odvážne tvrdiť, že bol myšlienkovým partnerom k sudcovi Jacksonovi. Herecky vyprázdnený film neponúkol ani nič nové z atmosféry procesu a tak ho zachraňuje iba príbeh, ktorý sa v súčasnej dobe riadeného zabúdania na minulosť a reinkarnácie fašizmu stáva opäť aktuálny. ()
Slušná filmová rekonstrukce jednoho mimořádného procesu. Tvůrcům se podařilo zestručnit a zároveň zatraktivnit mimořádně složitý soud. I když se většina děje odehrává v soudní síni a věznici tak, divák ani při dlouhé stopáži neusíná a s napětím sleduje slovní přestřelky, mezi prokurátorem a Göringem. Nejpůsobivějším momentem je výslech velitele Osvětimi, vzhledem k tomu, že jsem měl možnost tohle místo navštívit, tak je to dost zneklidňují scéna. Je vidět snaha některé scény a situace udělat dramaticky efektní než jak ve skutečnosti proběhly. Tomu se ale těžko šlo vyhnout. ()
Tentokrát se nedočkáme emotivních scén, na jaké jsme zvyklí z válečných filmů (viz moment, kdy si německý voják kope svůj hrob v "Ryanovi"), ale situace, kdy jako v dokumentárním filmu posloucháte a jenom si představujete, může být zrovna tak silný zážitek. Brian Cox je výborný - Hermann Goering rulez. ()
Tento televízny film nesie ešte silnejšie posolstvo ako kinofilm z roku 61. Snaží sa naozaj pochopiť 'prečo'; nielen následky nacizmu prečítať na papieri. Na televízne spracovanie je aj obsadenie pozoruhodné, s úctou k ostatným ale jednoznačne vytŕča Brian Cox, ktorý je v záporných roliach fenomenálny. Dvojdielna chuťovka. ()
Galerie (8)
Zajímavosti (1)
- Ve filmu dávají Spojenci jasně najevo, že obhajoba ve stylu: „Já jsem jen plnil rozkazy,“ neobstojí. Bohužel kromě výše postavených nacistů právě taková obhajoba většinu německých vojáků (kteří páchali zvěrstva běžně) zachránila, neboť se naučili říkat, že by byli za nesplnění rozkazu ke zvěrstvům popraveni. Bohužel až o řadu let později se ukázalo, že těch pár německých vojáků, kteří odmítli páchat zvěrstva, potrestáno buď vůbec nebylo nebo byli jen přeloženi. Tato poválečná německá lež je známá jako Befehlsnotstand a v Německu se dodnes jedná o formální právní termín používaný pro obhajobu zločinců, kteří byli údajně či skutečně ke spáchání zločinu donuceni pod hrozbou smrti či násilí. (vojtaruzek)
Reklama