Vajonek

Námět lákavý, zajímavý, zkraje to vcelku i má takovou příjemnou napínavou atmosféru, resp. je tu takové to lehce napjaté očekávání toho, co přijde. Co ale bohužel postupně přichází, je spousta nelogičností až úplných blbostí, místo, aby to člověka napínalo, začíná to trochu nudit. Líbilo se mi každopádně, jak to bylo natočené a také např. herecký výkon Gabriely Marcinkové, bylo příjemné vidět ji v typově hodně jiné úloze než jako lehce trhlou zdravotní sestru od doktora Martina. S Vojtěchem Dykem mi k sobě vcelku pasovali jako herci, jako postavy už ale až tak ne. Každý byl úplně jiný, v máločem se potkávali, on mi byl vysloveně nesympatický. Což možná taky mělo vliv na to, že mě osudy tohoto manželského páru nebavilo sledovat moc dlouho, asi jsem měla trochu problém se s nimi "sžít". Rozuzlení jsem neodhadla, tipovala jsem, že za všemi těmi podivnostmi v luxusním přetechnizovaném domě stojí někdo úplně jiný. Za to tvůrcům bod k dobru. Celkově takový průměr za cca 55 %.

Tenhle film je taková zvláštní nevyvážená směs skládající se z prvků (velmi) povedených a (velmi) nepovedených. Na jednu stranu v něm nalezneme spoustu působivých (na dobu a stát(y) vzniku až překvapivě "světově") výpravných scén, které nás beze slov, jen za doprovodu někdy až dokumentární kamery a dobře sedící hudby, provázejí jak obdobím (relativního) klidu, kdy se seznamujeme s cizokrajnou kulturou, místními lidmi, tak následnou fází, kdy je vše zmíněné nelidsky pošlapáno. Prolínání časových rovin funguje poměrně dobře a i vědomí, že se díváme na něco, co je (bohužel) založeno na skutečnosti, prožitek posiluje. Na druhou stranu je zmíněné ale neustále narušováno až směšně umělými dialogy, navíc s nesmyslně volenými jazyky (proč na nás a spolu ty postavy prostě nemluví po celou dobu přirozenou řečí, ať už je to v konkrétních případech čeština, francouzština, khmerština atd. a není to prostě otitulkováno?). Dabing v některých případech působí až amatérsky. Vedle působivých výpravných scén s dobře sedící hudbou tu dále máme naopak takové, v nichž hudba naopak ruší a/nebo které působí dost bezradně či neuvěřitelně (hromadné střílení civilistů jako z nějakého školního představení s kuličkovkou; Tomáš neustále pobíhající sem a tam...). Milan Kňažko je typově podle mě do role Tomáše zvolen dobře a věřila bych, že se zamiluje a bude chtít usadit zrovna s Khemou v podání čarovně krásné Oum Sovanny. Neuškodilo by ale, kdyby občas projevil nějaké emoce (na to, jaké hrůzy zažívá, mi místy připadá příliš "v klidu")... Z filmu jsem tedy taková rozpačitá, překvapená. Připadá mi, že by možná stačilo málo ("opravit" alespoň ty hlavní do očí bijící "nedostatky") a Devět kruhů pekla by mohlo být velkofilmem (na který by lidé podobně jako já nenaráželi náhodou, když hledají něco na téma krutovlády Rudých Khmérů). Na druhou stranu to ale mohlo dopadnout i mnohem hůře, když přimhouříme všecky oči, tak to pořád za takový (na naše poměry) raritní neobvyklý velkofilm, který má více co nabídnout než "sebrat", asi můžeme považovat. Takové lepší rozpolcené tři a 60 % (po vajonkovsku zprůměrovaných z ke stovce i nule se blížících procent za jednotlivé dílčí aspekty).

Vlastně mě docela mrzí, že nemohu jít na více než tři hvězdy. Protože film má zajisté hodně pozitiv. Patří k nim samotný námět (hned po zhlédnutí mě snímek donutil dohledávat si více informací k prokletému § 175), nápad rozpracovat ho (trochu netradičně) v prostředí věznice a otevřít na něm otázky po hledání/udržení vlastní důstojnosti, potřebě být sami sebou a milovat a být milován, svobodě, která může být nalezena v nesvobodě, zatímco když jsme svobodní fakticky, najednou se nám jí (překvapivě) nedostává. K plusům určitě patří herecké výkony, zejména pak Franze Rogowského (toho borce má kamera opravdu ráda a právě on dělá z mého pohledu snímek o několik čísel poutavější než by byl bez něj). Sexuální scény mě nijak nepohoršovaly, ač byly někdy hodně explicitní (některé byly nadto naopak až překvapivě - vzhledem k prostředí věznice - velmi něžné). Někdo by asi mohl začít moralizovat např. nad pokoutnými (promiskuitními) chvílemi rozkoší na zaplivaných záchodcích. Nebylo to ale do velké míry něco, k čemu ty chlapy nutila doba, která lidem zakazovala být tím, kým se narodili? Nebylo právě tohle počínání spíše než ukázkou nějakého nezvladatelného chtíče či slabosti projevem touhy zůstat sám sebou navzdory okolnostem?... Proč nakonec jen ty tři hvězdy? Ačkoli asi chápu důvody (poctivé zobrazení syrového vězeňského prostředí, toho, jak pomalu v něm může v přítomném stereotypu ubíhat čas...), bylo to na mě příliš táhlé, dlouhé, s až moc scénami, kde se toho nedělo tolik, aby mě to zaujalo a nenudilo. A zejména to pro mě postupem času skoro až ubíjelo vyjmenovaná pozitiva. Možná kdybychom trochu více poznali alespoň hlavního hrdinu, trochu se pozměnil poměr scén beze slov a těch s nějakými dialogy, kdyby se snímek alespoň o trochu zkrátil, šla bych na čtyři. Tak jako tak je to ale určitě film zajímavý a nelituji, že jsem ho viděla. Už jen proto, že jsem se dozvěděla něco více o jednom bolestivém tématu z poměrně nedávné minulosti (o to horší, když si člověk uvědomí, že to vážně není nějaký středověk) a objevila nadějného herce, o kterém jsem dosud neměla potuchy. 60 %.