Klajnik

Opět over the top, ale Furiosa mi sedla víc než Fury Road, protože mě víc bavily akční sekvence, líbil se mi větší důraz na rozvíjení fikčního světa a postavy - nebo spíš postava. Anya Taylor-Joy je sice dobrá, ale příběh Furiosiny pomsty jsem tolik neprožíval. To je tím hlavním nedostatkem filmu - necítil jsem nic mimo vysokooktanové bavení a úžas nad technickým zpracováním. A nejde jen o to, že nejsem fanda mlčenlivých hrdinů. Mám raději okázalé showmany jako je Jack Sparrow nebo Joker. To mě přivádí k záporákovi, který si poměrně krade film. Má docela dost prostoru, ale vůbec by mi nevadilo, kdyby ho měl ještě více. Nevadilo by mi, kdyby to bylo spíše o něm než o Furiose. Myslím si totiž, že Furiosa a Dementus se polohově nestřetávají; Myslím, že vážnost a útrapy hrdinčina příběhu jsou znevažovány tímhle komiksově přepáleným záporákem. <Musím o něm ztratit pár slov: Dementus je vděčná postava (je efektní) a Hemsworthovi sedl - Věděl jsem, že he has it in him to make it epic, ale většinou si vybírá blbý role. Jeho záporák je okázalý, samolibý a charismatický vůdce jednoho nájezdnického kmene Pustiny. Je to rovněž bezohledný cynik, který je schopen nechat druhé trpět pro trochu svého pobavení, uspokojení a rozptýlení. Proto je vůči němu Furiosa tak odhodlaně pomstychtivá. Chápu tedy proč, ale neprožíval jsem to s ní. Myslím, že divák by musel být lépe vypravěčsky zmasírován, aby se takhle vezl. Dementus sice popraví její matku, přičemž ji na to donutí koukat a ještě při tom ochutná její slzy. Je tak přehnanej, že ho člověk nemůže nemilovat, což je blbý, když bychom se jakožto diváci měli spíše vézt na stejné vlně s protagonistkou. V tom tedy vidím jednu z příčin toho, proč se nevezeme; Záporák by musel být necharismatická svině. Další příčina tkví v tom, že není kladen dostatečný důraz na Furiosino utrpení; Ačkoliv jsou to formativní momenty její osobnosti, tak v nich nejsme dostatečně máčení a někdy jich jsme dokonce ušetřeni (viz to, jak přišla o ruku; vidíme jen to, jak je ruka zanechána - nikoli to, jak s ji uhryzala/urvala). Současně je nám Furiosa často prezentovaná jako přespříliš silná a nezdolná, takže s amputovanou rukou přejede půl Pustiny na motorce... Z těchto důvodů jsem do jejího prožívání nebyl tak zapuštěný. Zároveň ale vidím, že v závěru je snaha zrcadlit okázalého Dementa v mlčenlivé Furiose. Oba přišli o rodinu, což v nich zanechalo velkou prázdnotu. Furiosa ji chce zaplnit tím, že se pomstí Dementovi a Dementus už se ani nemá komu pomstit, a tak dělá vše, jen aby se trochu rozptýlil a dal zapomenout na to, co ho žere. Alespoň takhle se to scénář snaží zarámovat, ale Dementovo minulosti není věnováno takřka nic a on sám se po celou dobu chová jako jednorozměrná chaotic evil karikatura, takže nedokážu brát moc vážně tuhle údajnou hloubku jeho charakteru. V tomhle ohledu mi ten film dostatečně nesedí, ale těžko říct, co to to opravilo. Pokud bychom víc měli prožívat příběh protagonistky, tak by se musel změnit záporák. Pokud by film měl být spíše o něm, musel by mít aspoň 3h stopáž. Museli bychom vidět, jaký byl Dementus před zhroucením společnosti, jak přišel o rodinu, jak ho to změnilo, jak se stal vůdcem nájezdníků, jak se v beznadějné pustině vypořádává s prázdnotou ve svém nitru, jak to vede zasévání prázdnoty i do dalších niter, jak rozpoutá válku s Immortan Joem a jak se mu jeho konání stane nakonec osudným. V té podobě filmu, kterou jsme dostali, tohle částečně je, ale jak říkám - zas tak dobře to vypravěčsky nefunguje. Jestliže by se film věnoval spíše Dementovi (což dává smysl vzhledem k tomu, že je atraktivnější postavou), tak bychom dostali i tematicky lepší film, protože pomsta je už docela ohraná a zde navíc emocionálně nefunguje stejně jako toliko nefunguje motiv zuřivosti, která se k té pomstě váže, a která sice je sem tam náležitě vizualizována plameny, jenž halí postavy. Proto bych navrhoval, aby se tematizovaly spíš motivy traumatu, disociace skrze humor a kompenzační mechanismy v postavě Dementa, který by mohl být vnímán jako takový perverzní odraz Maxe. Dále by se tematizovala beznadějnost pustiny a postapokalyptické sociokulturní a mocenské stavy. Do nějaké míry to přítomné jest třeba v tom, jak jsou všichni zmagořelí a jak vůdci kmenů ovládají svá společenství (Dementus; charisma a příslib zabezpečení, když se mu člověk osvědčí, Immortan Joe: voda,příslib posmrtného života ve Valhalle), ale ocenil bych zkrátka ještě více, protože zrovna tyhle věci mi přijdou zajímavé. Sci-fi, dystopie, utopie, antiutopie nebo post-apo žánry můžou těžit ze světa, do něhož nás zvou a fantazírovat nad tím, jak by se lidé chovali v rámci různých fikčních stavů. To považuji za tematicky podmanivější než poměrně klasickou revenge story. Ovšem uznávám, že zde tyto kvality spatřuji více než v předchozích Maxech. Zde se konečně více rozvíjí fikční svět i prezentuje se odhodlanost, kompetence v rámci přežití a starání se o zdroje v kontextu všudypřítomného nedostatku (viz úvodní naháněčka na motorkách). Nějaká míra naivita je ale přítomná třeba v tom, že postavy hrají krásní herci, který očividně nedostatkem netrpí. Divák ale tohle přejde, protože Miller ho nebude nudit ani minutu a celé je to šíleně režijně přesné. Divák může vidět tu práci za tím, jak si autor  důmyslně vymyslel choreografii scény a věděl, jak by měl každý záběr vypadat! Proto tenhle film obsahuje jedny z nejlepších akčních sekvencí vůbec. Pohledově je to sice více digitální, ale odklon od zemitosti to taky činí rozmáchlejší a členitější. Akční sekvence útoku na obrněnou cisternu je šílená. Ta dějová prokomponovanost, choreografie a záběrování jsou vyhroceně kvalitní. Tohle vážně natočil 80 letej děděk? ______GM za sebou má vlastně dobrej příběh o tvůrčím úspěchu, pádu a na stará kolena opětovné cestě na výsluní: Na začátku své kariéry vymyslel Mad Maxe a proslavil Mela Gibsona. Třetí díl ovšem docela posral a pak se to na pěknou dobu zadrhlo. Miller místo dalších Maxů vzal nějaké blbé animáky, až se mu po 20 letech od trojky podařilo dotáhnout Fury Road, což je jeden z nejlepších a nejzběsilejších akčních filmů všech dob. O dalších 9 let později přichází s Furiosou, kde se opět překonává a tentokrát i více rozvíjí reálie svého fikčního světa. Teď jsem opravdu zvědavej, co předvede ve trojice - Wasteland.

Zjistil jsem, že zde nemám ani slovo k tomuto dílu - potažmo celé trilogii. Ovšem ono asi ani nemá cenu psát něco k Pánovi Prstenu, protože o všem se už 100x promluvilo vzhledem k tomu, že toto dílo redefinovalo celý fantasy žánr a oblíbily si ho miliony lidí po celém světě. Jedná se o nejlepší filmovou trilogii (teda hned po Lidské Stonožce)! Peter Jackson mě luxusní podmínky, točil všechny tři filmy najednou a výsledkem je poctivej kus krásné filmařiny, který přes všechnu produkční důmyslnost, vysokou technickou úroveň zpracování, všudypřítomnou kreativitu a komplexní fikční svět (než se Tolkien pustil do příběhu tak vymyslel fikční historii a jazyky) nese poněkud jednoduché poselství o tom, že i malý člověk je schopen dokázat velké věci. Příběh nese mnoho motivů - některé z nich varů před tím, jak moc korumpuje - ovšem na makroměřítku je vyprávěn epický příběh o potřebě sjednotit se proti zlu a o tom, jaká nebezpečí jsme schopni překonat, pokud budeme spolupracovat. Někteří lidé nad tím ohrňují nos, protože kolem tohoto díla vnímají jakýsi nerdský étos, jenž je odpuzuje. Je to samozřejmě škoda, protože si lze odmyslet všechnu tu nerdskou důležitost a užít si jen onu příjemnou pohádkovou atmosféru, jenž je umocněna nádhernými scenériemi Nového Zélandu a podmanivými hudebními motivy. Já ovšem oceňuji i tu kvalitní filmařinu, celkovou věrohodnost (tak třeba kostýmy mají šrámy) i ten skvěle vystavěný příběh (plný dobrosrdečnosti, vznešenosti, moudrosti, odhodlání - ovšem i podlosti, slabosti i zbabělosti, invazivnímu uzurpátorství, bezohlednosti a krutosti) projevující se v osudech řady archetypálních postav. Příběh této trilogie je ale pouhým dozvukem za celými dějinami Středozemě a jejích válkách proti pánům zla. Lze to vidět i na samotných lokacích; celý svět je pln ruin a jakoby měl to nejlepší již za sebou. Pokud tohle čte někdo, kdo to ještě neviděl, ale je skeptický kvůli té široké popularitě, kterou si to dosud získalo anebo má třeba pocit, že mu to nemá co nabídnout vzhledem k tomu, že je to "prostě jen další fantasy plný mocných čarodějů, ušlechtilých elfů, hrubých trpaslíků a jasně rozlišitelného dobra od zla", tak nemusí váhat, protože má. Trilogie Pána Prstenů navíc kvalitativně bohatě převyšuje obdobně populární Star Wars, které jsou podle mě už docela nekoukatelné a příliš naivní/vyumělkované. ______V závěru nutno zmínit, že v případě každého dílu nedám dopustit na extended verze (tedy ty nejdelší): umožňují nám se do toho fikčního světa ponořit ještě hlouběji a užít si ještě rozmáchlejší, výživnější a komplexnější podobu téhož příběhu. Kam se hrabou Villeneuveovo uspěchané a podvyživené Duny...

Mám fakt rád sympaťáka Paula Newmana, který mě k tomuhle filmu i přivedl a který zde hraje obyčejnýho poldu, kterej se snaží řešit věci lidsky, poctivě a současně bere věci s humor takové, jaké jsou - tedy až do nějakého bodu... Fort Apache the Bronx má dobrej scénář, v němž se rozvíjí bezvýchodnost situace dobrýho poldy a snad i celkový zmar v prostředí, kde bují kriminalita, kam se jen podíváš. Kvality látky jsou ovšem poněkud srážené stylem/zpracováním, díly němuž si mě to nezískalo, protože je to natočené natolik průměrně/obyčejně, že mě to vlastně nestrhlo. Tempo je příliš rozvolněné. Ocenil bych, kdyby se víc tlačilo na pilu, kdyby tvůrce užil nějaké stylistickými prostředky k podpoření atmosféry. Vyhodil bych zbytečnou romantickou linku se sestřičkou a věnoval se více marné policejní práci, korupci, zločinu a protagonistově osobnosti. Není to úplně k zahození, protože látka má potenciál, ale ten film je ve své podobě už poněkud za zenitem a jsou nějaké důvody, proč jsem nikoho nikdy neslyšel, jak by na ten film vzpomněl.

Dokumenty je ošemetné hodnotit, protože je to informativní žánr, kterej často zanedbává estetickou stránku věci a snad více než jinde to podléhá relativnosti. Vždy srovnáváme s tím, co již známe, co víme a co jsme dosud viděli. Mluvím o tom, protože jsem četl mikrohistorickou knihu od Browninga, Obyčejní muži: 101. záložní policejní prapor a "konečné řešení" v Polsku, z níž tento dokument vyšel a jejíž autor zde rovněž povídá. Kniha ovšem jde do podstatně větší hloubky, vykresluje více psychologické okolnosti toho, jak je možné, že obyčejní muži páchali masové vraždy a poměrně graficky vykresluje, jak to probíhalo. Tento dokument je sice lepší než nic, ale jenom tak klouže po povrchu.

Asi nejsem dost blbej, abych se u takový dutý slátaniny bavil. A to jsem proklikal jen bitky, protože nehodlám investovat čas do scén s nezajímavými a prázdnými postavami, které divákovi vysvětlují okolnosti příběhu, který beztak nemá co říct a nedává ani smysl. Přesto je ve mně furt jistý klukovský zájem o akční žánr a zajímá mě, jak moc se užití propriet povedlo či nepovedlo v porovnání s jinými akčňáky a jinými kaiju filmy; Řekl bych, že kvalitativně je to stejně hrozný jako předchozí díl, Kong vs Godzilla, anebo Godzilla 2, oproti níž se to ale neutápí ve tmě, protože je to barevný jak lentilky. Nepracuje se zde s měřítkem a napětím jako v první (novodobé) Godzille, což je škoda, když už děláte filmy o obřích monstrech. Bitky zde nejsou ani zdaleka tak šťavnaté jako v prvním Kongovi, což byl jediný film, u něhož se v rámci této hollywoodské sérky dokážu bavit. Pokud si ovšem myslíte, že tyhle filmy zpravidla nemájí co říci, tak zkuste nedávnou Godzillu: Minus One nebo Shin Godzillu, která má ale taky hromadu nedostatků.

Byt je supr kafkovina. Když jsem to viděl poprvé střízlivý, smál jsem se tomu, jaký má protagonista náročný den, ale když jsem na to koukal s kámošem podruhé a byl pod vlivem, tak to na mě působilo už docela tíživě a nepříjemně.

Kosení nácků je žánr sám o sobě, ale Guy Ritchie se nechytá na 60 let starej Tucet Špinavců a na Pancharty už vůbec ne. Jeho příspěvek je naivní slátaninou, u které jsem se nudil a měl ji problém cokoliv věřit (což spolu souvisí). Podle mě je vyřízenej, podobně jako Michael Bay nebo Zack Snyder. Na vině je klasicky slabej scénář, ale jeho vady zde nehodlám zvlášť rozvádět, protože je to furt to samé - nefunkční drama, ploché postavy pronášející nudné dialogy a obecně je to celé tematicky tak nějak o ničem... Samozřejmě, že na tyhle postavy se nebude vzpomínat a nikomu nepřirostou k srdci jako třeba Aldo Raine, Hans Landa nebo onen nácek, jenž byl ochotný umřít pro chrabrost... Již v první půl hodině nás Ritchie chce utvrdit v tom, že jeho hrdinové jsou velcí frajeři, kteří zabíjí nácky s větší lehkostí a klidem, než třeba já krájím zeleninu. Jsou to dokonce takoví borci, že se klidně smějí ozbrojené nepřátelské hlídce do obličeje (můžou si to dovolit, protože scénárista své hrdiny přeci nezabije v prvních deseti minutách stopáže), jakoby nevěřili tomu, s jakou ochotou jsou právě náckové ochotni zabíjet klidně i ženy a děti.  Zajímalo by mě, kolik toho autor ví o druhé světové... Vzhledem k tomu, jak je to celé hrozně vyumělkované, naivní a trapně namistrované, tak mě to vůbec nevtáhlo. Tlumič zde tlumí dost na to, že výstřely nejde prakticky vůbec slyšet, což je odchylka od reality, která filmařům slouží k tomu, že se nemusí moc zapotit ve vymýšlení způsobu, jak by měli hrdinové infiltrovat základnu, aby to fungovalo a naplnilo aspoň nějakou míru uvěřitelnosti. Snazší je si hrát na to, že výstřely přes tlumič nejdou prakticky vůbec slyšet a nepřátelé jsou prostě nepozorní, hluší a neschopní. Komando hrdinů se navíc skládá z herců, kterým nevěřím, že jsou postavami nějakého ukotveného fikčního světa. Henryho Cavilla mám rád, ale zde pojal svou postavy nějak nesoudržně; Na jednu stranu jako nějakej úchylák vyplazuje jazyk, když morduje nácky a na druhou stranu ponechává postavě jistou britskou uhlazenost a šviháckost. Alan Ritchson mi přijde jako vystřiženej z úplně jiný doby a kontextu - protože taky je. Zbytek komanda je nevýraznej, jak jen být může. Celej film je taky poměrně hnusně natočenej: Jakoby autor měl už řemeslo v ruce, ale skoro vůbec nesnažil. Přijde mi to jaksi uhlazený, blbě nasvícený, nelíbí se mi barevnost film - však se tady podívejte do galerie a uznejte, že to od pohledu vypadá jako průměrnej českej film, ačkoliv starý ritchieovky přes svou stylizaci působily podstatně uvěřitelněji díky jisté míře špinavosti a co víc, navzdory té špinavosti vypadaly krásněji díky barvám a zrnu. Kde je problém? To se od té doby Ritchie nenaučil pracovat s digitálem? ____Závěrem bych dodal, že si nežádám jen vážné filmy, kde vše bude dopodrobna promyšlené (ačkoliv to napomáhá imerzi). Rád bych třeba viděl ujetý film z druhé světové, který by karikoval, jak velkou roli hrál ve Třetí říši pervitin - o tom se totiž moc nemluví... Ritchie ale očividně nedokáže vymyslet nic promyšleně seriózního ani dost originálně ujetýho.

Běžnej divák bude nadšenej, protože Fall Guyovi dobře snoubí akci, romanci i komedii. Podle mě komediální rovina funguje nejlíp - akce je fajn, ale poněkud umělá (spíš Bullet Train než Atomic Blonde) a romance funguje díky chemii mezi protagonisty (Gosling si do této role přinesl něco z Kena). Ovšem k tomuhle žánrovému mixu typických amerických blockbusterů se váže jistý patos, který mě v druhé půlce už trochu bolel, jenže já vůči němu nemám skoro žádnou toleranci a když to vezmu kolem a kolem, tak to není hloupý film. Během první půlky jsem si naopak říkal, že je poměrně chytrý. Tím není myšleno, že by byl nějak tematicky podmětný nebo významný - pouze chytře pracuje s různými filmovými aspekty, prostředky a předsevzanými obsahy děje, díky čemuž to působí dost kompaktně. Současně je taky velmi uvolněný (dokud se teda nedostaví patos) a meta. Postavy se o něčem baví a film to rázem začne demonstrovat. Skoro to působí jako Leitchův flex - jakoby říkal: "jen dívejte, jak hravě to zvládám!" Od prezentaci vlastní uvědomělosti v rámci díla je to jen krůček na meta zábavě (známe od Tarantina nebo třeba Deadpoola). Postavy neustále odkazují na jiné filmy, satirickým způsobem kritizují nějaké trendy filmového průmyslu, storytellingu nebo si dělají srandu z přiblblých akčních blockbusterů (postava Emily Blunt točí nějakou sci-fi akční love story, která působí jako mix Duny a Kovbojů a Vetřelců). Je zkrátka přítomný nadhled a tenhle nadhled způsobuje, že tvůrci jednak uvědoměle pracují s tím, co se jim nabízí a jednak z toho mají srandu. Když si ale odmyslím tohle všechno, což je ovšem právě to, na čem film stojí, tak to reálně nemá moc co vyprávět. Celá záhada ohledně hlavní hvězdy onoho filmu ve filmu je jenom plot device sloužící tomu, aby bylo čím svázat všechny ty vtípky, pomrknutí a akční sekvence. Těžko říct, o čem ten film vlastně vypráví, ale co se zábavnosti týká, tak funguje lépe než většina jemu podobných. 2,5/5

Téma Falloutu (jakožto herní série) tkví v tom, že "válka se nemění" a je pro lidstvo přirozená ve všech jeho podobách - tedy bez ohledu na to, jak se vyvine nebo k čemu se naopak propadne. To nejspíš utváří tu depresivní atmosféru prvních dvou dílů, které jsem ale nehrál. Seriál má ovšem blíže k těm novějším dílům, do nichž se postupně dostává čím dál tím víc barviček a nadhledu. Označit však seriál za satiru je zcestné, protože dílo to není dostatečně sofistikované. Humor tu spočívá hlavně v tom, jak postavám praskaj hlavy - což je jako dobrý, ale málo... Skrze videohry hráč naráží na nejrůznější post-apokalyptické společnosti a kultury, na nichž se odráží nejrůznější způsoby přežití v nehostinných podmínkách a skrze plnění rozmanitých úkolů s mnoha východisky se testuje morálka. ____Do seriálu očividně šlo hodně peněz, tudíž to má krásné barvy, pořádné kulisy a dobré triky. Bohužel je to dost natahované a tematicky nepříliš zábavné či zajímavé. Tvůrci dostatečně neprokreslují žádná témata a sází jen na styl, násilí a infantilní vtípky. Někde ve 4 díle mě napadlo, že tématem bude; život v nuzných a nebezpečných podmínkách si vybírá svou daň, což předestírala dynamika mezi naivní vaulťačkou a zdrsnělým ghůlem z povrchu. Ovšem toto se v následujících dílech zase rozředí, protože tyhle postavy se rozdělí, vaulťačka pak pomáhá příslušníkovi Bratrstva oceli, spolu se dostanou do jiného Vaultu, kde zjišťují, že něco není v pořádku. Buď to mělo mít 2x víc dílů (jen to ne) anebo napsat tematicky zaměřenější a vystavěnější scénář. Výsledkem stavu, který jsme ale dostali, je, že ani na konci 6 dílu není jasné, o čem to vlastně celé má být. Vím, že protagonistka hledá svého otce (kterej byl v prvním díle a nikoho nezajímá) a další postavy hledají nějaký artefakt (není jasné proč). Tyhle plot devices sice ženou dopředu děj, který je však o hovně (postrádá pořádnej význam) stejně jako postavy: Gogginsův ghůl je ještě fajn (sice je jednoduchej, ale aspoň je "výraznej"), jenže černoch z Bratrstva oceli a protagonistka z Vaultu nestojí ani za tu trochu pozornosti.

Trailer byl sestříhanej efektně, ale film to je zbytečnej - tedy dějově mdlej a tematicky bezpředmětnej. Pár fajn nápadů to mělo, ale scénář je příliš vyprázdněnej na to, aby to ve mně cokoliv vzbudilo nebo zanechalo. Kdyby jen postavy měli osobnostní hloubku, tak by mezi nimi mohlo docházet i k zajímavým konfliktům. Takhle to vypadá, jakoby natočili film, podle scénáře, kterej by potřeboval ještě nějakou práci, aby z něj vůbec bylo něco, co je hodno natočení.