Radiq

Nejlepší horor, co jsem kdy viděl. Většina herců nevypadala jak ze zvláštní školy a jejich chování bylo tak chytré, promyšlené. Monstrum bylo děsivě skutečné a lepší jsem ve filmu ještě neviděl. Rozplývám se nadšením. Děj byl tak nečekanej a reálnej, že jsem se opravdu bál. JEŽIŠ, já chtěl vlastně napsat: Největší sračkovitost, co jsem kdy viděl. Většina herců je asi ze zvláštní školy nebo aspoň jejich předci je stvořili s kozou. Chovali se jak banda blbů, co ani nechce přežít (což mi nakonec jako špatnej nápad nepřišlo). Při pohledu na monstrum jsem uchcával krystalky skalice modré, ale smíchy, ne hrůzou, protože to bylo asi křížený s okřídlenejma předkožkama. Je mi z takovejch kravin blbě. Děj by potřeboval jedinou věc - zrušit ho, protože jedině tak by se zbavil všech nelogičností a vyjebávek. Kdybych měl hlavu na závit, tak už bych byl bez ní, protože jsem nad tím pořád kroutil hlavou. Ach jo - jenom už né další díl!!!

Kdyby tam nehrála krásná Ashley Judd, tak by to nebylo nic moc. Jinak to je žářnej příklad toho, co chcu vidět jenom jednou. A překvapení na konci jsem z nějakého důvodu už čekal.

První hoďku ta depresivita dost funguje, ale pak to začne trochu unavovat. Na štěstí to k závěru stihne vyhrnout rukávy a zas to začne bavit. Kristen má sice hezkej obličej, ale fakt jí víc sluší, když se směje (ostatně jako jakékoliv ženě). K ději: bylo tam pár věcí, co jsem se snažil přehlídnout (třeba tajná komora ve škole), ale v podstatě to splnilo svůj účel a řeklo nám to to podstatné: znásilnění je špatné, áno.

No no no no no no no. Sandlerova klasika. Granáty ve friťáku. Kopání s kočkou. Skeč s dredama. Liqu-a-hid nitrochažin. Koza, co uměla nosit cibulovou polívku, chch. Skvělej Rob Schneider. Dokonale zvládnutá angličtina ze středního východu (takže lepší na to koukat bez dabingu - samotná ta mluva je vtipná). John Turturro taky vtipnej. Myslím, že až na to kouknu ještě jednou, tak se tomu budu smát ještě víc.

To je přesně ten druh filmové blbosti, kterou bych nikdy nemohl natočit. Přesně ten, který může bavit jenom děcka. Bohužel jsem udělal tu blbost, že jsem se na to koukl. Byl bych rád, kdyby tam bylo něco chytlavýho, ale když tam nebyl digitální strašák, byl tam plešatej nekromancer s barevnejma čočkama (kterej mi mimochodem připomínal chvílama Matěje Homolu z Wohnoutů, ale fakt jenom trochu). Tohle by se líbilo možná tak Waltu Disneymu. Je tam hodně nelogičností a dějovejch blbostí a to mi dycky hodně vadí. Hvězdičku dávám aspoň za to, že existují mnohem, mnohem větší kraviny...

Měl jsem to štěstí, že jsem viděl rakouskej originál a furt na něho musím myslet. Smůla je, že jsem věděl, jak to bude všechno pokračovat (obzvlášť když mě překvapilo, že je to úplně úplně stejný, jen s jinejma herecema). Ale Funny Games USA se mi zdály lepší. Lepší kvůli tomu, že angličtina je mi přece jen trošku bližší. Herecky možná trošíčku horší, ale zas se sympatičtějšíma hercema. Akorát ti záporáci byli na sebe dost podobní, ne jak v rakouské verzi, kde byl každej trošku jinej genotyp, což bylo lepší.

Kdyby tam hráli známí herci, tak by zdejší hodnocení bylo tak o 10-15% vyšší. Tihle ale taky nebyli vůbec špatní, až na to, že ti dva hlavní mi vůbec nepřipadali jako parťáci, ale spíš jak kdyby se chtěli co chvila podrazit. To, že je to podle skutečných událostí, tomu dává trochu šťávy, ale chybí tomu nějaká ta podravka, která by to okořenila. Jako jednou skouknout se to dá, ale za ledviny bych to nevyměnil. Ono by se mi celkem blbě žilo, kdybych měl místo ledvin DéVéDéčko...

Romerův originál jsem neviděl, ale tohle je určitě lepší. Už jenom kvůli tomu, že se to rozjelo hned ze začátku. Žádný okecávání a tajemná mystéria. Tady se seznamujeme s hrdiny za chodu. Ve svém žánru to rozhodně patří mezi to nejlepší, co jsem viděl. Dlouhé bylo akorát to neustálé zatloukávání oken, to se táhlo snad půl hodiny. Patricia Tallman sympaticky krátkej účes a celkově pěkná. A cenu nejkrásnější zombie získává: takovej ten plešatej vychrtlej polonahej, co se objevil ve dveřích a Barbara na něm demonstruje jeho živost/mrtvost (a mimochodem mi připomněl videoklip Aphexe Twina "Come to Daddy").

Ne tak úplně sportovní film, ale přesto o sportu. Zajímavá byla ta romantická linie, protože se tam motalo děcko a kamarádství místo lásky. Ale co by to bylo za Cruisea, kdyby se z toho všeho v pohodě nedostal a ještě u toho stihnul rozhazovat svoje švihácký úsměvy. Vždy mě dokázaly udivovat takové ty různé domácí debatní spolky, no tenhle s rozvedenejma drbnama byl ten nejúděsnější. Jednou se mi film líbil, než jsem zapomněl, o čem to bylo. Podruhé už jsem si na to vzpomněl, ale už se mi tak nelíbil. Ale stejně jsem si ho užil.

Archetyp klasickýho hororovýho monstra (řídké vlasy, naběhlé obočí a ksicht jak klingon, zvrhlé chování a choutky) nahání nadpřirozenými způsoby dvě vylekané budoucí oběti, které mezi sebou mají ze začátku pár dobrých hlášek (pár = fakt jen tak 2). Strašné herecké výkony (jsou to vůbec výkony?) nejvíce mrví ta jasnovidka. Někdo si asi řekl, že spojení Jeepers Creepers má tak velkej potenciál, že by se o tom dal natočit horor (a jako hlavní pointu využít slova té známé písně!). Pro mě osobně je to hroznej název, hroznej nápad, hroznej film a 99% záběrů bylo zbytečnejch.