Bílý Bim, Černé Ucho

Jednoduchý příběh o přátelství mezi psem a člověkem v Sovětském svazu v sedmdesátých letech minulého století. To je zkrácený popis tohoto snímku. Možná je pro někoho moc dlouhý, ale pro mě byl překvapivě silný a vzal jsem si z něj poměrně hodně. Bílý Bim, Černé ucho je totiž neobvykle otevřený ruský film. Nenaleznete v něm žádnou propagandu, ani žádnou politickou agitku. Jednoduše zobrazuje obyčejný život a občas zabrblání na politiku. Nebo spíš na společnost a zlé, hloupé a závistivé lidi, kteří žijí všude na světě. Krásně vystupují i myšlenky na souznění s přírodou. Příroda je krásná a je jí potřeba. Pro někoho může být tou nadějí, která vede člověka dál. Nejkrásnější a nejsilnější okamžiky filmu jsou právě ty beze slov. Záběry nádherné krajiny, pozorování dobrodružství Bílého Bima, pohledy do očí lidí bez dialogu,… Kam se hrabou podobné pozdější filmy z běžné produkce (Lassie, Psí poslání, apod.)? Bílý Bim je s přehledem strčí do kapsy. (12.11.2020)

Ivan Ivanovič a jeho pes Bim... To už sú roky, čo som to videl naposledy. Ešte v československej televízii niekedy koncom 80-tych rokov a už vtedy to na mňa zázračne zaúčinkovalo. Zvládnuť v jednom kuse 3 hodinový film je pre deti dosť náročné a vtedy to tiež myslím bolo rozdelené na dva diely. Pôvodný dabing ešte s Kvietikom a Strniskovou bol výborný, aspoň takto som si na nebohú Strniskovú zaspomínal. Príbeh Bima sledujeme od jeho narodenia, jeho príbeh a jeho inteligencia si vás získa a záver s vami možno pekne zamáva. Na menšie deti môže zapôsobiť všelijak, možno im bez komentára rodičov ani nedôjde , čo sa vlastne stalo. Z pohľadu dospelého si asi lepší záver ťažko predstaviť. Film je to skvelý aj napriek často používanému slovu súdruh. Spoločenské zriadenie ani postavenie ľudí veľmi nerieši, ide len o priateľstvo medzi človekom a psom a v tomto je to výnimočný film. Osobne by som ho skrátil, ale i tak 80%. (31.12.2014)

Podobně jako Hallstromův Hačikó, nádherný film o absolutním přátelství psa a jeho "páníčka". O více než 30 let starší film ani po tolika letech nezastaral a má stále co říci a to nejenom "páníčkům a paničkám" . Není to totiž zdaleka jen příběh o vzájemném přátelství psa a jeho pána, ale také moc zajímavá a pronikavá sonda do všemožných lidských povah i chování těchto postav v konkrétních situacích. Celý (tříhodinový) film díky poutavému prolínání všech pestrých lidských osudů a za účasti psího hrdiny Bima alias Černoucha uteče jak voda a obávám se, že možná na většině diváků po jeho skončení zanechá i určité následky ... (10.05.2017)

Jako dítě jsem milovala psy a fascinovaly mě filmy o nich, hlavně Lassie a pak seriál Goro, bílý pes. Ale zdaleka nejlepší " psí " film, který byl natočen, je právě Bim. Když jsem ho viděla poprvé, vůbec mi nepřišlo divné , že si říkali soudruhu a vedli občas trochu socialistické řeči. To až teď. Ale myslím, že na poutavosti příběhu to vůbec neubralo. Znovu a znovu brečím jak mimino, když film sleduju. Myslím, že je to jeden z mála tak silně emotivních a zárověň poetických ruských filmů. Krásné přírodní scenérie, příjemná hudba a jeden anglický ( nikoliv skotský špatně zbarvený ) setr, který miluje svého pána . (03.01.2015)

pamatam ze ako chclapec som nenavidel tu babiznu ktora stale nadavala na Bima a deda ktory ho siel v noci uviazat do lesa. nastastie my sme na to neboli 3x povinne zo skoly, cize i ked je ozaj neuveritelne dlhy, tento pribeh sa mi neprejedol. slabsej povahe na konci aj slza z oka vyskoci :) -1* za dlzku, inak by to bolo jednoznacne za 5* ! (29.12.2014)