Jeden život

Bezprostředně po projekci bych dal i 5*, ale bylo by to spíš za samotného Wintona. Tohle je jeden z těch případů, kdy je velmi těžké oddělovat film a jeho kvality jako takové od příběhu, který je sám o sobě natolik nosný, že by z něj i průměrný režisér dokázal vymáčknout nadprůměrný film. A to je částečně i tento případ. Přirovnání k Schindlerově seznamu mohou být na místě, mě ostatně taky napadlo, jak by to asi vypadalo, kdyby se toho ujal sám Spielberg. Byl by to pro něj ideální materiál nejen s ohledem na zkušenost se Schindlerem, ale zejména proto, že Wintonův příběh a jeho charakter skromného hrdiny a věčného idealisty a optimisty by se přesně hodil do Spielbergovy filmové řeči. Film nicméně dostal do ruky veskrze neznámý James Hawes, který sice s evidentně skromnějšími produkčními možnostmi nenatočil něco, co by se nějak zapsalo do filmových dějin, ale zároveň je třeba uznat, že odvedl ve všech ohledech profesionální práci a na filmu, jakkoliv rutinním, není vlastně nic zásadně špatně. Drží se to ústředních dvou linií (před válkou a před zveřejněním v BBC pořadu) bez zbytečných odboček a poměrně pragmaticky se to vyhýbá přehnanému patosu (dojemné scény setkání s "dětmi" nepočítám, jelikož zachycují skutečnost, kterou lze dohledat několika kliknutími na youtube). Velmi důstojný filmový pomník člověka, který si zaslouží veškerou poctu, která je mu po právu směřována. (13.03.2024)

Z těch dvou linií filmového příběhu Nicholase Wintona mi dlouho přišla zajímavější ta z období let 1938-39, kdy probíhala ona úžasná záchranná mise. Ten příběh je určitě velmi silný, ač si nejsem úplně jistý, že to vykreslení reálií uprchlických táborů v Československu bylo úplně přesné. Na druhou stranu se mi moc líbilo, jak film pěkně připomenul fakt, že Winton na celou záchrannou akci nebyl zdaleka sám – a dokonce na rozdíl od svých spolupracovníků většinu času ani neriskoval život v okupované Praze. Pokud jde o dějovou linii z konce 80. let s Anthonym Hopkinsem coby stárnoucím Wintonem, film emočně graduje v oněch známých chvílích, kdy se Winton v televizním studiu setkává se zachráněnými dětmi. Musím říct, že mi z těch scén šel až mráz po zádech. Nemohu se ovšem ubránit dojmu, že to byla právě možnost zrekonstruovat jeden z nejslavnějších momentů v historii BBC, co bylo hlavní motivací pro vznik tohoto filmu. Vše ostatní, co se můžeme v této lince filmu vidět, je sice díky velmi věrohodnému herectví Hopkinse funkční, ale scénáristicky to není nic světoborného. (23.02.2024)

Jde o sebevědomě provedenou historickou filmařskou rutinu, pozvednutou tématem a herci. Střihově a scénářem velmi kvalitní záležitost, které však schází něco navíc, aby to opravdu využilo potenciál příběhu sira Nicholase Wintona. Emoce, které film vyvolává stojí na síle skutečných události a nikoliv na kvalitě zpracování tohoto příběhu. Jelikož celý tento příběh je dojemný sám o sobě a stejně člověka dojmou skutečné záběry ze studia BBC. Linka postaršího Wintona reflektujícího tyto události ve stáří, výrazně převyšuje linku v minulosti.  Jeden život ovšem dojme, odvypráví poutavě co má a příjemně odsýpá od začátku do konce. Jedná se tak o snímek, který určitě stojí za vidění. Avšak na ultimátní zpracování tohoto skutečného příběhu, které půjde více do hloubky nás  ještě čeká, někdy v budoucnosti. (12.02.2024)

Tak nějak jednoduše příjemný film, kde vlastně všechno funguje tak, aby to byl prostě fajn a tak nějak průměrně čtyřhvězdičkové úsmněvné a zároveň vážné drama. Má to fajn stopáž a chce to říct něco důležitého a to se daří (a kdyby vedle mě na projekci neseděli samý idioti ze všech stran, co ustavičně čuměli do mobilů a povídali si spolu, bylo by to perfektní (mimochodem, je mi 16 a mám lepší vychování než tyhle padesátníci, to jsme ale zkažená generace)). Herci skvělý, především pak Anthony Hopkins, tkerý svým klasicky skvělým výkonem, který tak, jak to poslední dobou dělá, proplétá veselejšími okamžiky (vtipného poťouchlého dědy) a pak najednou zvážní a zcela přirozeně vytlačí slzy. Což je taky důvod, proč tomu filmu přeci jen známku o něco zvyšuji. Protože když už mě ten film (i přes nepříznivé podmínky v sále) dokáže takhle tolikrát rozbrečet, je v tom něco víc. 8,5/10 více ZDE: p.s. čeština proplétající angličtinu potěší, aspoň se chvilku nemusí číst titulky (chudáčci američani, aby si nenamohli oči :D) (12.03.2024)

Jen zcela výmečně mě dokáže film rozbrečet. Ten hrozně silný příběh, který je zde vypravován, k tomu herecké galapředstavení sira Anthony Hopkinse, je silný doušek emočního vypětí, kterému jsem i já podlehl. Při představě kolik dětí z ČSR přežilo po válce a kolik jich Winton zachránil až bere dech. Kdo má rád životopisné snímky velmi vřele doporučuji. (03.03.2024)