Nicholas G. Winton - Sila ľudskosti
Power of Good: Nicholas Winton, The
Režie:
Matej MináčHudba:
Janusz StokłosaHrají:
Nicholas Winton, Karel Reisz, Václav Havel, Simon Wiesenthal, Adolf Hitler (a.z.), Ladislav DostálObsahy(1)
V roku 1939 Nicholas Winton z vlastnej iniciatívy zachránil 669 prevažne židovských detí počas nacistickej okupácie Československa a cez hranice hitlerovského Nemecka sa mu podarilo prepraviť ich do Veľkej Británie. O svojom veľkom čine mlčal neuveriteľných 50 rokov. Nicholas Winton dodnes žije, má 94 rokov a volajú ho britský Schindler. Dokumentárnym filmom nás sprevádza Joe Schlesinger, reportér kanadskej tv stanice CBS, ktorý je jedným wintonových zachránených detí. Príbehy, ktoré rozprávajú zachránené deti, sa prelínajú s rozprávaním a spomínaním Nicholasa Wintona, dokumentárnymi dobovými a archívnymi zábermi. Ku koncu filmu sme svedkami dojímavej scény stretnutia Nicholasa Wintona so svojimi deťmi po dlhých rokoch. Držiteľ International Emmy Award 2002 za najlepší dokumentárny film. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (221)
Tento film je důlazem toho, že dalším vytěžovaným filmovým odvětvím bude dokument. Realita totiž nejen, že předčí napsané romány, zároveň je také reaálný sentiment a dojetí akceptovatelnější, než ten umělý. Scéna, kdy sedí sir N. Winton obklopen lidmi, které záchránil je opravdu silná. Stejně jako záběry záchráněných dětí s jejich rodinami. Je to nádherný příběh. Lze vůbec takovýto film hodnotit? Já dávám 4*, protoře myslím, že ve zpracování byli ještě rezervy. ()
Zajímavý příběh, zejména z důvodu, který zde byl několikrát zmíněn, totiž že se na čin Wintona a jeho přátel postupně zcela zapomnělo. Winton o tom nikde s nikým nemluvil, nepovažoval to za důležité a samy děti po tom nepátraly, že přežily často jako jediný člen původní židovské rodiny nacistickou genocidu. Silné, dojemné. ()
Nevím jak nejlépe bych vyjádřila své myšlenky, které mě napadají když slyším nebo čtu jméno Nicholas Winton. Sir Nicholas Winton je úžasný člověk, dobrého a nesobeckého srdce ... To co udělal, v jaké době a za jaké situace zasluhuje bezmezný obdiv a úctu... Dojetím jsem brečela jako malá, když se neočekávaně setkal se "svými" dětmi v tv studiu ... smekám ... ()
Moc rád bych dal víc, už jenom kvůli tomu, že po filmu následovala skvělá beseda s někým, kdo se na všech filmech Mateje Mináče podílel, ale ne, tady hodnotím dokument, besedu k tomu jen tak nedostanete... Ze začátku je z toho cítit taková zajímavá retro atmosféra, bohužel, po čase kamsi vyprchá a dokument začne chvilku nudit. Pak se to tedy zase naštěstí rozjede. Co mě zaráží nejvíc je ten fakt, že tady všichni píšou o hrozně emotivním zážitku, všichni u toho prý brečeli... Podle mě - někteří odpusťte mi - to bylo spíš ještě slaboučké a šlo z toho udělat emotivnější zážitek. Třeba část o přepravě dětí byla podle mě natočená více optimisticky. Nějaká zmínka o pocitech dětí při přepravě tu bohužel není, a ta by mě právě zajímala, jelikož být jedním z Wintonových dětí, asi bych si už třeba v šesti letech uvědomil, že se blíží něco zlého a že svoji rodinu možná nikdy neuvidím... Nějaký emotivnější zážitek se konal dvakrát - při scéně z BBC, která je snad všem známá a pak i vyprávění starého člověka, který povídal o návratu z Británie a o tom, že všichni, které znal, jsou mrtví. Tohle byla nejemotivnější scéna snad z celého filmu, jenže pak nám po ní začne hrát Don´t Worry Be Happy a všechno smutné kouzlo předešlé scény bylo rázem pryč. Někdo by to ocenil, mě to vadilo. Asi takhle bych to shrnul. Ale Nicholase Wintona bych rád poznal osobně. 3* ()
Dokument s hodnotnou myšlienkou a krásnym koncom, no mňa zaujal jedine obsah, nie spracovanie. Pôsobí príliš televízne a aj jednotlivé momenty sú zbytočne skratkovité robené akoby pre televíziu. Wintonov čin považujem za veľkorysý a určite ho za to obdivujem, no forma za obsahom zaostáva. Škoda, že sa s ním tvorcovia viac nevyhrajkali. Škoda, že si ho nevzala na starosť krajina s väčším filmovým potenciálom. :-) ()
Reklama