Christine

Kingova Christina patří k těm jeho (několika málo) knihám, které se mi nečetly příliš dobře, nicméně to, co s tím příběhem udělal John Carpenter, je obdivuhodné. Je to pořád béčko, ale je hrdé. Zábavné i napínavé, stylové od úvodních titulků po úplný závěr. Je jedno, že nad některými scénami nebo nad jednáním některých postav by si člověk mohl ukroutit hlavu, protože sem se právě takové věci hodí. Scény jako první "samooprava" nebo ta v plamenech jsou nezapomenutelné. (28.04.2019)

Další naleštěný béčkový kus. John Carpenter umí připravit výbornou atmosféru s malými věcmi. Christine se stane automobilovou milenkou hlavního hrdiny. Být jejím milencem znamená ale určité závazky. Musí jí milovat až za hrob, musí jí rozumět a nesmí mít jinou. Na druhou stranu se mu ona odvděčuje jako osobní strážce a její písty budou bít až do posledního vstřikování. Na život a na smrt. Christine je prostě vášnivá milenka a nedovolí, aby se jí někdo pletl do osobního vztahu. Keith Gordon, jako Arnie, mi velice připomínal mladého Edwarda Nortona. Dokázal se dokonale přeměnit na čistou nenávist. (15.01.2013)

Další horor o posedlém autě. Tentokrát máme tu čest s dámou jménem Christine, která svého majitele posedne a změní ho z totálního loosera a panice na největšího frajera, kterému jsou všichni ukradení a miluje jen své auto. Já se bavil. Carpenterův rukopis mi sedí a tak mě film pohltil. Atmosféra dobrá, herecké výkony tak fajn. Gore sice vynecháno, ale vraždy i tak jsou pěkně zpracované. Nemám si nač stěžovat. Christine udělá za film docela dobrou paseku a jde po každém, kdo se na ní jen špatně podívá. Prostě auto jak má být. I přes svou stopáž film nenudí. Doporučuji. (28.06.2014)

Tvorbu Stephena Kinga mám velice rád a většina jeho knížek se nalézá v mé domácí knihovně. Christine samozřejmě nesmí chybět a přestože jí někteří lidé nemusí, já ji mám rád. Stejně jako toto filmové zpracování, které dle mého Carpenter natočil velmi dobře. Souhlasím s názory, že film je místy dosti zdlouhavý, ale rozhodně jsem se u něho nenudil. Ba spíše naopak. Pozvolné tempo mi tentokrát vyhovovalo stejně jako postupná proměna atmosféry i samotného chování hlavního hrdiny. Asi nejvíce se mi líbilo pojetí „plechového“ zabijáka. Tím samozřejmě nemyslím jeho vzhled (ten byl samozřejmě rovněž pěkný), ale spíše fakt, že se Christine dost lišila od jiných aut/zabijáků, které do té doby měli možnost diváci vidět. Svým způsobem se jejími terči pomsty stali hlavně ti, kteří jí samotné nějak ublížili, no ale samozřejmě i ti na které žárlila. Carpenter se však nehodlal spokojit jen s náznaky, i když je pravda, že některé vraždy se udály raději mimo záběr kamery, ale chtěl divákovi naservírovat i pořádnou „Show“ se vším všudy. Což asi nejvíce oceníme při závěrečném souboji a demolici benzínky. Atmosféra v těchto chvílích měla ty správné grády a důležitou ingredienci sehrál i výborný hudební doprovod. (06.02.2015)

Na Paramount Network právě skončila Carpenterova CHRISTINE (1983). Překvapilo mě, že jsem ji navzdory sérii nekonečných reklamních vstupů nedokázal vypnout, ačkoli ji docela znám.  ___ Carpenter totiž z Kingovy duchařiny udělal nepříjemné drama o dospívání, ve kterém obrátil narativní schémata naruby - a dominantní rodiče, fotbalový kamarád a nejkrásnější holka na škole jsou využiti v rozporu s konvencemi, přičemž největší monstrum se stává ze šikanovaného, zakomplexovaného nerda Arnieho, který nabývá sebevědomí. Pozoruhodné je, že Carpenter tak učinil před největší vlnou osmdesátkových středoškolských filmů. Jejich ikonického sedmdesátkového představitele navíc využil jako model, jehož hrdiny bere coby předobraz největších sígrů a otevřeně cituje i jednu z nejslavnějších scén. Jenže zatímco v POMÁDĚ během ní parta frajírků auto staví, v CHRISTINE ho roztřískají na hadry.  ___ Současně je to pochopitelně technohoror, kde jako by prokleté auto četlo hrdinovo podvědomí a vyřizovalo si za něj účty se všemi, co mu činí příkoří. Arnie se pohybuje mezi vědomím a nevědomím, uvědomuje si i neuvědomuje moc i činy svého vlastního auta - stejně jako odpovědnost sebe samotného. V některých okamžicích film ještě nechá zablesknout jeho předchozí osobnost, ale on není schopen vládnout jí na déle než pár vteřin. V tomto ohledu je Carpenterův film vlastně velmi blízký tradičním hororovým motivům, kdy se pod rouškou technohororu nakonec skrývá spíše stevensonovský či dokonce faustovský než kingovský příběh. Iniciátorem své vlastní zkázy je totiž sám Arnie se svými mindráky, zatímco vůz nabývá na moci teprve s tím, jak on sám ji nad sebou ztrácí. ___ Někdy si říkám, že bych si mohl znovu - po více než pětadvaceti letech - přečíst Kingův román, ale vlastně se mi do něj moc nechce. Snad abych si nezkazil Carpenterův nenápadný, ale působivý film. (22.10.2023)