Klepání na nebeskou bránu

Scénář: Thomas Jahn, Til Schweiger .. Všichni jednou zaklepeme na nebeskou bránu ... pro většinu zůstává nezodpovězeno jen kdy se tak stane. Hlavní protagonisté snímku to vědí. A díky této informaci naloží se zbytkem svého života, čítajícího jen několik dní, rázně avšak zcela svobodně. Po pravdě, mnoho z nás by to udělalo podobně cílevědomě, byť ne tak bizardně, absurdně a především humorně, jak nám jejich road movie, k nikdy neviděnému moři, zobrazují tvůrci. (08.11.2005)

"Tak my klepeme na nebeskou bránu, chlastáme tequilu, jsme jasný kandidáti na rakev a ty jsi ani jednou nebyl u moře?" Já už jsem tedy u nejednoho moře byl, i teplem nijak neovlivněný Balt jsem měl možnost navštívit, ale teď toho trošku lituju. Kam já chudák pojedu na své poslední pouti? Himaláje to asi nebudou, protože tam poslední dobou nedodávají kyslík, Sýrie asi taky ne, protože mi zdravotně nedělá dobře uřezávání hlavy a do USA nechci, protože tam mám zákaz vstupu. Asi pojedu na Severní pól a budu tam do nekonečna chodit na sever a na jih, ale potřebuju parťáka do nepohody a penězi naditý kufr, aby se mi umíralo tak spokojeně jako Martinovi s Rudym. (11.02.2016)

V druhé polovině 90. let se německý film na krátkou chvíli probral k životu Tykwerovou LOLOU a KLEPÁNÍM NA NEBESKOU BRÁNU. KLEPÁNÍ je sympatickým, dojemným a úsměvným počinem evropského fanouška amerických filmů, zejména tarantinovek a právě láskyplnost, naivita a lehkonohost jeho filmu, do kterého nenásilně smíchal od všeho trochu, vás okouzlí. Spolu s velmi šťastně vybranými hlavními představiteli. (01.03.2008)

Ale ano, na německou kinematografii je to majstrštyk a úspěch filmu znamenal významné oživení v německém filmovém průmyslu 90. let. Nemůžu tvrdit, že by se mi nelíbil, konec konců 4 hvězdičky svědčí o tom, že mě svého času pobavil, ale přece jen mám pocit, že je to poněkud přeceňovaný snímek. Kladem je určitě spojení umírání s černým humorem a pozitivní snahou využít každou minutu svého života. Na druhé straně, humor, který má své skvělé momenty, kolísá a vyskytují se i trapné okamžiky, zejména v závěru, kdy se objeví Rutger Hauer. Pak je to samozřejmě téma, které může být označeno za vykalkulované, což nemusí být pravda, ale vyvrátit se to nedá. Existují pochopitelně i mnohem horší varianty slzopudných sentimentálních filmů, takže to bych Klepání na nebeskou bránu nevyčítal. Každopádně si ale myslím, že Thomas Jahn není talentovaný režisér, jak o tom konec konců svědčí celá jeho kariéra a pouze se mu povedlo v jednom případě se strefit do vkusu a očekávání diváků. Celkový dojem: 70 %. (14.04.2009)

Klepání je podle mě lepší než Lola. Sice o takhle malilililinkatý kousíček, ale přece. Ne, lepší je špatné slovo. Srozumitelnější by možná bylo lepší. Někdo by mohl říct i normálnější, obvyklejší, tuctovější. Klepání je o strachu ze smrti, který přejde v euforii z nevyhnutelnosti toho všeho, ve stav, kdy se smrti můžete jenom smát. Klepání je taky o poznání komerčnější než Lola, jezdí se tu krásnými auty, hodně se tu střílí a všichni jsou krásní, mladí a neklidní:) Ale tenhle film vás vezme za srdce, a to hlavně zásluhou Tila Schweigera a Jana Josefa Lieferse, jejichž přátelství doslova na život a na smrt je hlavním motivem celého příběhu. Ale Klepání není o tragédii dvou mladých mužů, právě naopak, je o radosti ze života, o smyslu pro humor, a především o kráse moře........A abych nezapomněl, Rutger Hauer se ve filmu objeví sice jenom v malinkaté, ale zcela zásadní a kouzelné roli. (25.01.2003)