Zápisník jedné lásky

Cassavetes má strhující cit pro timing jednotlivých scén a sousled dialogových pasáží. Pohlcující, expresivní, uvědomělé a příjemně staromódní. Možná trochu idealističtější a snovější, než je život sám, ale proč jednou nepřimhouřit oči a nenechat se unášet na vlně fenomenální romantiky, kterou CHCETE v životě taky zažít. (19.06.2014)

Romantika se vším všudy (možná až příliš). Příběh není nijak originální, ale nenudí, druhá linie se staříky působí poněkud rozpačitě a její pointa je brzy do očí bijící. Celkem dobrý zážitek mi také kazilo na můj vkus přílišné množství kýčovitých "romantických" scén typy rudé západy slunce a vzlétávající labutě. A samotný závěr už se v těch hektolitrech limonády beznadějně utopil. (02.11.2006)

Z plagátu k filmu sa nedalo zistiť v akom období sa film odohráva a tak mi dosť trvalo, kým som zistil, že táto romantika je stráviteľná i pre mužské publikum. 40-50-te roky ma lákali a neoľutoval som. Romantických komédií zo súčastnosti je celá hromada a to by som sa asi zlákať nenechal. Hlavná dvojka hrá skvele, ale dosť ma zamrzela kratučká pasáž venovaná pobytu r. Goslinga na fronte. S hlavným hrdinom mám spoločné šikovné ruky a tak ma bavilo sledovať ako starý dom postupne premenil na reprezentatívny palác. Príjemné i dojemné, jednoducho jeden z tých lepších a nezabudnuteľných romantických filmov. 80%. (05.02.2016)

Tu je vidno krásny rozdiel medzi typicky americkým, prvoplánovým kudrlinkovým pátosom a napr. ázijským romantickým snímkom Moment to Remember (2004). Tá najhrubšia pointa je v oboch prípadoch podobná ale spracovanie, forma, obsah a dialógy sú diametrálne na inej kvalitatívnej úrovni. Netvrdím, nebolo to úplne zlé, najviac sa mi páčila predostretá osudovosť oboch zaľúbencov, snímok mal preto i svetlejšie chvíľky, väčšinou sa však utápal v plánovanom emočnom kalklulu, ktorý bol sprevádzaný priemernými cukrovými dialógmi a klasickou trojuholníkovou šablónovitou zápletkou, kedy sa žena rozhoduje medzi dvoma mužmi rozumom (pracháč na úrovni) a srdcom (chudobný sympoš). Jednoducho typická priemerná emočná ždímačka na americký spôsob. 60/100 (13.08.2014)

Byli takhle jednou dva. On chuďas sympaťák, ona bohatá kráska. Byli rozděleni a smutnili, dokud je nehynoucí láska znovu nepřivedla k sobě a divákovi nediagnostikovali cukrovku. Milovníci červené knihovny nastražili uši i přesto, že podobné klišé viděli už stokrát, ostatní se z mocného přívalu kýče osypali až na kostrči. Upřímně, Goslinga mám rád a Rachel je pěkná holka, dialogy i přes svou mělkost netahají za uši a na blábolení o lásce jsem byl připraven už po prvním spatření plakátu - proč se ale hodnocení vyšplhalo na závratných 83%, to je mi záhadou. Film je předvídatelný až to bolí (špatně maskovaná zástěrka s důchodci v sanatoriu je dobrým příkladem) a scénář nedokáže přinést jediný zvrat, emotivně vypjatou situaci či alespoň zábavně podané klišé. Místo toho dvě hodiny opruzuje koncentrovaným sladkobolem, který je sice díky vhodnému obsazení snesitelný, nikoliv však zábavný či pohlcující (nebo nedejbože přesvědčivý). Závěr potom definitivně rezignuje a snaží se zbrklým útokem rozstřílet citečky, slzy několika citlivějších ženštin si ale představit dovedu. Mise tedy zřejmě splněna... Pitomost je to. (08.12.2011)