Tři kroky od sebe

Atypický teenage romantický film, odohrávajúci takmer výhradne v nemocničnom prostredí. Príbeh s klasickými prvkami, ktorému sa (samozrejme) nepodarilo vyhnúť klišé momentom, ale to som ani nečakal a ani to, aby to bol film, kde tlačenie na citov je trošku minimalizované (pretože toto v tomto konkrétnom prípade je takmer nemožné). Napriek tomu film ako celý z nejakého dôvodu „funguje“ (aj keď je to po prvom videní veľmi krehké – možno časom už to bude pevnejšie). A jednoducho si to neviem vysvetliť. Z hry dvojici H. Lu Richardson a C. Sprouse som cítil úprimnosť (hlavne keď som sa pozrel do ich očí), páčili sa mi nápady na organizáciu spoločného programu (oslava narodenia, rande). (A áno, za určitých podmienok môže existovať „Sex“ bez dotyku. Stačí, keď sa pozriete do očí zamilovaných.). Film obsahuje nemalý počet idealizovaných a „dokonalých“ scén (fakt existujú takéto nemocnie s takým personálom?). Na poste „vedľajších hercov“ bol najvýraznejší M. Arias. Pekný a dojímavý záver (mám na mysli rozlúčku zamilovaných), pri ktorej len málokto dokáže zabrániť slzám v očiach. P.S.: Vážte si svoje zdravie a ten „čas“! Osobné hodnotenie: 80% (****) (29.09.2019)

Tak tenhle film mě hodně překvapil! Patří do té sekce filmů, které miluji a nesnáším zároveň, protože je většinou probrečím. Tento jsem snad probrečela nejvíc. Je to krásný, ale smutný film se silným námětem. Tématem je podobný snímku "Hvězdy nám nepřály", ale o dost lepší. Jsou tu sympatičtí herci a soundtrack, který celu story podtrhuje. K tomu je snímek inspirovaný skutečnou osobou, která trpěla stejnou nemocí, jako hlavní postavy ve filmu. Dál už nebudu spoilerovat a doporučuji. Knihu si určitě přečtu. (04.10.2019)

Příjemně, svižně rozverný začátek, přehnaně (očekávaně) "slzičkodojný" konec. Teenagerská romance dvou mladých, sympatických, nevyléčitelně nemocných lidiček, kteří v prostředí špitálu zápasí s nepříznivými prognózami ("hvězdami") o naději na pár let života… či obyčejnou lásku, přestože se k sobě nemohou přiblížit na tři kroky. Klišé, upřímné a dlouhou dobu nevtíravé, ve druhé polovině přeci jen lepkavě přitlačí na pilu těžkotonážního melodrámatu. (14.12.2021)

Dostalo mě to. Něco mezi nezávislým rom-comem a hollywoodskou dojímačkou a nebo jak už tu bylo zmiňováno, něco mezi The Fault In Our Stars a Red Band Society. A ze všeho si to bere to nejlepší. Haley Lu je 100% kouzelná, Cole Sprouse neotravný sympaťák a jiskří to mezi nimi perfektně a to i když jsou pět stop od sebe. Soundtrack též supr. Realistický film? Jak v čem, ale asi spíš ne. Kvalitní pocitovka? Naprosto. (23.09.2019)

Vezměme v úvahu otázku, jak by se daly filmy měřit podle smutnosti. Nenapadá mě nikdo, kdo by byl vhodným kandidátem k předloze tohoto prapodivného hodnocení a já asi také ne. U tohoto filmu mi však trvalo docela dlouho, než jsem se rozbrečela, přestože jsem měla namále. Ale pak už jsem nemohla přestat. A nepamatuju si film, který mi ležel v hlavě tak dlouho, jako tenhle. Film byl úchvatný, nenucený a pořád se v něm něco dělo, jako bych zapomněla, že někdy skončí. Stále jsem očekávala smrt někoho z protagonistů, ale ne se strachem nýbrž s nadějí k ukončení nejen jejich trápení ale i toho mého. A přesto jsem doufala, že se to nestane a že všechno dobře dopadne a také doufala, že to dopadne špatně, protože jinak by pak film nemusel mít takovou váhu. A dopadlo to přesně tak, jak mělo. Film celý byl přesně takový, jaký měl být. -- Hlupáci, kteří zde píšou, že by v jejich věku nebyli schopni vymyslet a říct to, co oni si neuvědomují, že tito lidé jsou mnohem hlubší než my. Že když je někdo tak blízko smrti, přemýšlí úplně jinak, je dospělejší. To vezměte v úvahu a buďtě rádi, že to nemusíte být vy. (01.03.2021)