Věc

Dnes už efekty možná komické, ale i tak film budí respekt a je cítit chladná atmosféra, kterou John Carpenter dobře umí. Už v mládí mě tento film zaujal a pocity trvají nadále a hned tak nevyhasnou. Kurt Russell opět září a na hereckých výkonech všech zúčastněných se nedá nic vytknout. Mrazivá atmosféra, soundtrack, nejistota, psychologie a tajemný konec dělají z Carpenterova filmu jeden z nejlepších hororů a tak hodnotím 5 hvězdičky... (24.01.2008)

„Ako to prežijeme?“ – „Možno by sme nemali.“ Hladký, bezproblémový režisérsky prechod z dievčenského babysitterského slasheru k ponurému chlapskému sci-fi hororu. Kurt Russell tu tomu absolútne šéfuje, ale aj ostatní sú super, je tam plno zaujímavých ksichtov. Vec mi ako malému utiekla, takže na ňu nemôžem nostalgicky spomínať, ale o to je hodnotenie 5* chladnokrvnejšie. Tvrdý, drsný, mrazivý (nielen výpravou) krvák s ešte i na dnešnú dobu šokujúco nechutnými maskami a trikmi. Občas panuje hokej v postavách: raz za čas niektorá na dlhší čas divne vypadne z deja a keď sa vráti, čudujete sa, že ešte žije. A trocha divne pôsobí, že nepreskúmajú vrak lode (asi nezostal rozpočet). Ale inak neviem, čo by som tomu vytkol, v rámci sci-fi hororu je to pomerne dokonalé, aj keď možno menej učesané, ako Scottov Votrelec. Výprava „chatrnej“ stanice odolávajúcej neľudským teplotným (a iným) podmienkam je výborná, rovnako tak desivá atmosféra zimy a paranoje. Človek rozmýšľa, ako sa niečo tak strašné môže preboha skončiť. Záver, ktorý Carpenter zvolil, je napokon asi tým najrozumnejším (natočil ešte minimálne dva alternatívne konce, ale tie sa mi nepáčili, naopak tento je tak akurát). Dokonca ma to bavilo ešte viac, ako (inak kvalitná) literárna predloha Johna W. Campbella, ktorá v ČR vyšla dva razy ako poviedka v zbierkach a v roku 2021 ako novela resp. kratší román pod názvom Ledové peklo (správne, dlhé desaťročia existovala „len“ poviedka a nikto nevedel, že v temných archívoch Harvardskej univerzity sa ukrýva rozšírená verzia). Rozdiely medzi filmom a predlohou nie sú nejaké závratné, pointa boj polárnikov v uzavretom priestore s agresívnou formou mimozemského života zostala. Niečo je inak (v predlohe sa v základni nachádzalo 39 chlapov, 70 psov a dokonca štyri kravy, tu je chlapov cca 15, psov menej a dobytok žiadny), ale neoznačil by som to za brutálne zmeny. V predlohe je McReady meteorológ. Vo filme sa nepíše McReady, ale MacReady (!) a je to pilot. (14.09.2006)

Scénář: Bill Lancaster .. Na Věci jsem neviděl nic evidentně zajímavého. A nebude to ani tak tím, že žánr horor je pro mne absolutně okrajová záležitost.. Snímek mne držel v pozornosti asi třetinu délky. Hlavně díky slušné, mrazivé atmosféře a psycho hudebnímu(?) doprovodu od mistra Morriconeho. Pak už ovšem snímek neměl čím překvapit, šlo jen o fádní sci-fi souboj s tajemnou příšerou, která hrůzu nebudí. Herecké výkony nijak neoslňují, mutující příšera z vesmíru je směšná a konečné vyústění pěkně vlažné. (26.04.2006)

Když začne Věc z jiného světa řádit mezi osazenstvem polární stanice, nasedá důvěra na vrtulník a letí domů. Není divu, když už u dveří nervózně přešlapuje slečna Paranoia.. I když jeho styl nemám příliš v lásce, musím uznat, že se tentokrát Mistr Tesař neutnul a nabídl v první části své The Apocalypse Trilogy (dále Prince of Darkness a In the Mouth of Madness) mrazem zahuštěný atmosférický horor, který se některými scénami umí vrýt do paměti (přeměna a následný žeh Benningse, krevní testy doktora Krakonoše MacReadyho s plamenometem) a svou legendárnost nadále úspěšně živí různými dohady (kdo koho a jak nakazil, otevřený konec). V podstatě si za to ti hoši mohli sami, neboť jako správní Američané nejdříve střílejí a až potom se ptají, ale díval by se někdo na pětiminutový dokument od Carpentera o životě křížence huskyho a vlka na Jižním pólu..? (06.01.2010)

Horror jako žánr nemusím, ale čestnou výjimku představují survival horrory. A právě Věc je takřka dokonalým reprezentantem, krom odpudivých "gore" výjevů obsahuje něco mnohem účinnějšího – hru s psychologií diváka. Princip umístit skupinu postav na izolované místo (v tomto případě bílé pláně Antarktidy), znemožnit jí únik (v tomto případě masivní bouří) a vystavit je nepříteli, který se může skrývat uvnitř kohokoli z nich, je sice osvědčený, ale nikde nefunguje tak dokonale jako právě ve Věci. Minimalistický scénář strhává pozornost k syrové atmosféře, repliky postav jsou spíš účelové, všechno důležité je vidět a hlavně CÍTIT. Z Věci vychází cosi takřka fyzicky hmatatelného, strach není cítit umělotinou rekvizit, ale skutečným prožitkem. Když se Věc objeví, dostavuje se takřka úleva... Skutečný strach je nevědomost, nejistota. Zkrátka takhle si představuju dokonalý horror o přežívání v extrémních podmínkách. A atmosféra polární základny je natolik unikátní, že Věc asi hned tak něco nepřekoná. (27.01.2004)