Zmeškaný hovor

Existuje mnoho názorů na prapodivný konec. SPOILER Jeden například tvrdí, že Yamashita (ten týpek) po bodnutí odhalil vtělení ducha do Yumi (hlavní hrdinky) a zemřel. Poté se mu zdálo, jak tu malou vraždící dívku zachránil a pak byl nucen trávit svou verzi posmrtného života s Yumi, do které se převtělila ta malá holka. KONEC SPOILERU Ale nikdo nikdy vlastně nedostal vysvětlení konce ani z tvůrců, ani od nikoho jiného. Nestyďte se proto, že jste to nepobrali, já také ne, ale řekněme, že k filmařině patří nechat v divákovi onen divný pocit v žaludku, který hlodá, hlodá a hlodá. To film splnil na 100%. Ale i jinak jde o povedený, strašidelný a tísnivý horor o mateřské psychóze a překvapivém vysvětlení. Není to žánrovka z kategorie nejlepších, ale určitě stojí za shlédnutí 75% = 4/5 (04.01.2015)

Já musela být v minulém životě Japoncem. Takových a podobných filmů bych mohla vidět mraky a asi by se mi nikdy neomrzely. Scény, jak jednotlivé oběti umírají, jsou skoro hypnotické a krásně gradují. Opuštěná nemocnice je úžasně strašidelné místo a třešnička na závěr... pardon, vlastně bonbónek... inu, sladký. (22.10.2014)

Rozhodně zajímavý horor, který je svým příběhem neskutečně blbý, ale svým zpracováním splňuje cíle hororu bravůrně a jedinečně. Takeshi Miike s tím rozhodně má zkušenosti, takže se přitroublý příběh hodí na druhou kolej a divák umírá v závanu duchovna a tajemna jen při pohledu na obrazovku a očekává to nejhorší, od hororu vždy jen to nejhorší. Škoda jen, že ten příběh byl hodně jednoduchý, možná se mohlo jít trochu do jeho hloubky a ne jen tak jednoduše nadhodit jeho základní kostru a pak už se nestarat. Fakt ale je, že jsem na pozorování příběhu neměl ani příliš času, když si mě režisér dokázal nastavit do nejtemnějšího koutu místnosti a trápit mě od začátku až do konce, ale o tom to přeci je. (24.10.2008)

Takový ten horor typu "neurazí, nenadchne". Má to zajímavé chvíle, nejlepší byla asi ta exorcistická show, ta působila nejvíc hororově z toho všeho, co tu bylo. Ona první polovina není špatná, bohužel ta druhá už mě spíš nudila a čím blíže konci, tím více tam bylo klišé a to mi docela vadilo. Navíc tam ty hororové scény vůbec nefungovaly, třeba ta v té nemocnici, ta mě hrozně nudila. Ono zkrácení by tomuhle filmu dost pomohlo, skoro dvě hodiny jsou fakt moc, 85 by podle mě stačilo. Ale je zajímavý, že osobně se mi víc líbil ten americký remake, než originál. Tohle taky není špatný, za podívání to stojí, ale nic nového to v sobě nemá a ten remake mě prostě sedl víc a držel mě v napětí, tady to napětí bylo málokdy. 3* (14.04.2019)

Naprosto běžný trend japonských duchařin přelomu tisíciletí, se kterými se po velmi povedeném Ring nebo Ju-on (nebo Hong Kongské jednohubce "oko") následně roztrhl pytel a Chakushin Ari se rozhodně může přiřadit k těm povedenějším. Takashi Miike je parádní režisér (s docela chorobnou myslí, když se podíváme na jeden z největších jeho kultů Koroshiya 1 alias Ichi the Killer) a průměrný námět zpracoval velmi pěkně a vytřískal z toho maximum. Dívalo se na to moc pěkně a fungovalo to tak, jak mělo. Vypíchnul bych scénu z televizního studia - moc pěkný moment. (21.10.2018)