Godzilla Minus One

Návrat ke kořenům monstra, které vyrostlo z traumatické viny, pocitu selhání a nástupu atomového věku, který Japonsko pocítilo na svém těle jako žádný jiný národ. Jamazaki a spol. natočili organické spojení poválečného rodinného dramatu a Čelistí na steroidech, které omezený budget používají chytře a esteticky úsporně. I když limity cítíte, nakonec jsou vždy ve službách celku, který je komorní i epický zároveň. Je to ten typ blockbusteru, o který se pokoušel Gareth Edwards - akorát nezatížený kompromisy a tlakem studia. Je to skličující a povznášející, naivní i dojemné. Všechno, co od blockbusteru žádám! (07.12.2023)

G-1.0 je snímek o tragédii, kterou přináší nečinnost a strach. O motivaci, která donutí jedince k akci a finální oběti. Pravý opak tomu veselému americkému blbnutí, stvořenému pro odpočinkovou zábavu co jsem viděl před pár dny. Japonci zde otevírají staré rány a využívají k tomu metaforu vzniklou z dvou jaderných pum, které Oppenheimer naservíroval americké armádě k rychlému použití. Zlomení lidé, kteří se pomalu staví na nohy po prohrané válce, aby byli pošlapáni další katastrofou. Ohromující destrukce, podpořená burácivým hudebním doprovodem, živelné postavy, kde vás zajímá kdo přežije a kdo ne. Překvapivý hlavní hrdina - zbabělec. Žij. (02.05.2024)

„OBŘÍ MOŘSKÝ TVOR SE VYDAL NA CESTU A JAPONSKÉHO SOUSTROSTVÍ DOSÁHNE ZA NĚKOLIK TÝDNŮ…“ Tak nejzajímavější na tom, že vlastně dlouho vůbec nejde o Godzillu. Jasně v úvodu se objeví, ale pak tady máme lidský trauma(ta) a bombou zničenou zemi. Když se objeví monstrum, je to fajn akce, když zmizí…. tak (zase) zbytečný a dlouhý drama. Navíc se ten kokot chová jako čurák. Japonci si natočili film pro sebe. Jinak si to vopruzácký chování nedovedu vysvětlit …    /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Jde o 37. „Godzillí“ film a v Japonsku měl premiéru k 70ti letému výročí franšízy. 2.) Rozpočet byl kolem 12 mil USD. 3.) Černobílá verze s názvem Godzilla Minus One/Minus Color je poctou filmu z roku 1954. 4.) Thx za titule „saurix“. ///                         PŘÍBĚH  ***  HUMOR  ne  AKCE  **  NAPĚTÍ  * (06.05.2024)

Precízne vysporiadanie sa s traumatizujúcim obdobím tesne po porážke japonského cisárstva v druhej svetovej vojny. Vnútorná dráma muža, ktorý bojoval za svoju vlasť a zlyhal... Ako to súvisí s názvom filmu? To je to najlepšie. V týchto pohnutých časoch sa objaví v mori Godzilla a ruinuje všetko, na čo natrafí. A tak sa krajina dostáva nie do bodu 0, ale do mínusu. Vyplienená vojnou dostáva ďalší úder v podobe katastrofického ničenia.  Snímok je nadupaný opulentnými CGI trikmi, sú perfektne zakomponované do deja, kamera je skvelá a hudba tiež. (13.03.2024)

Godžira k takřka sedmdesátinám dostala do vínku snímek, který jde na ruku většinovému divákovi. Což není na škodu, ale pokud čekáte procedurální společenskou kritiku à la Shin Godzilla či naopak "na přes držkovanou olbřímých kaiju" à la pozdější japonské díly, tak odejdete zklamáni. Sedl by více název "jak můj poválečný život opakovaně ovlivňovalo monstrum" (trocha inspirace v konceptu z komiksu Godzilla: Half Century War je patrná), protože na Godzillu je to tentokrát skoupé. Je až někde ve třetím plánu. Když už se ráčí dostavit, stojí to za to (tradiční design, původ i schopnosti, měřítko i akce), ale je to po většinu stopáže slzopudné melodrama o kamikadze letci, který nesplnil svou povinnost a trpí posttraumatickým syndromem. Snaží se dát si dohromady život v troskách Tokia a zdecimované poválečné japonské společnosti, která také prochází zásadní proměnou. Jen jim (jemu i Japonsku) do toho občas hodí pařát Godžira. Paradoxně to má blíže pohollywoodštěné kaiju variantě na Čelisti mixnuté s Pearl Harborem než dosavadním japonským Godzillám (ať již těm vážným či těm béčkovým). Další díl se sice nabízí, ovšem osobně bych raději pokračování Shin Godzilly. Třeba jako satiru na japonské vládní byrokratické nezvládnutí covidu a olympiády. (25.11.2023)