Mládí

Byli jsme mladí a singles. Sedávali jsme zásadně na zemi, nosili dlouhý vlasy, otevřeni světu, čerpali jsme od všech, kteří se kolem nás pohybovali. Bydleli jsme na hostelu nebo na bytě, a ani jsme nevěděli, kdo s náma vlastně bydlí trvale a kdo jen přechodně. Tráva, občas i nějakej jinej experiment, Nirvana, Pearl Jam, Soundgarden, Alice in Chains. Spousta lidí, který přišli, znamenali moc, a zase zmizeli v nenávratnu. Nikdo nikoho nesoudil. A snili jsme o ženskejch, který budou úplně stejný jako my, stejný názory a stejný kapely, na který budem spolu chodit pařit. Dnes už se to těžko vypráví, když to vidím na plátně, je to i malinko směšný. Ale byla to moje doba a byl jsem to i já. Díky za ten film, abych si mohl připomenout kým jsem byl a snad i jsem, neboť ty kapely mi hrajou doma velmi velmi často... (07.01.2010)

Cameron je opět svůj a vyprácí lehce ošuntělý a v základu jednoduchý příběh o lásce a vztazích. Ne vždy je to však pouze černá a bíla a občasná přímočarost a jasně daná nalinkovanost mi dosti vadily. Postavy jsou vcelku zajímavé, ale jejich problémy jsou tak nějak obyčejné. Člověk se jim úplně nedostane pod kůži. Vše je až příliš předvídatelné. Nicméně Crowe si s daným materiálem hraje jako s dítětem a jen díky jeho režijní zdatnosti vzniká spoustu nezapomentuelných scén. Navíc Mat Dillon je skutečně ukázkový hipík se vším všudy, včetně nehorázně tupého výrazu. Jen ta síla změnit se a uvědomění si, že "ona" je ta pravá mi k němu už jaksi nesedlo. Až příliš fádní, přesto jako odreagování vcelku koukatelné. (23.10.2006)

Mojí favoritkou byla rozhodně spíš Bridget Fonda (jejíž jedinou ambicí je zhulit se už dopoledne a čumět celej den na telku) než ta levná kopie Erin Brockovichový, která se nechá oblbnout španělskym studentem (jak typický). Jako sonda do devadesátek to zrovna moc dobře nefunguje, je to spíš taková normální vztahovka, ale má to svoje momenty. Třeba když ten frontman kapely vypráví, jak je v USA sice nikde neznaj, ale v belgii jsou velký. (75%) (17.06.2017)

Tento film jsem sháněl opravdu strašně dlouho, nakonec jsem ho sehnal na kazetě (dokonce v původním znění), není divu, že se mi ruka chvěla, když jsem kazetu vkládal do videa. Čekal jsem možná až příliš od režiséra takového snímku jako je Almost famous (pravda, že je to asi jediný film, kterému se ta atmosféra v jeho filmech opravdu - ale opravdu velmi povedla - film je v mém top), na druhou stranu natočí takový hrozný film jako je Elizabethtown. Singles jsou někde mezi, ale abych jim nekřivdil, docela mě bavili, ale co je horšího než velké očekávání...třeba při příštím shledání s nimi budu méně přísný, ale zatím mě bohužel nedostali. (10.10.2006)

Když se Bridget Fonda po svém rozhoduje, zda zavolá nespolehlivému „příteli“ a zároveň samolibému rockerovi, musel jsem souhlasně pokyvovat. Díky Cameronu Croweovi tu máme komické i ty méně úsměvné (až smutné) epizody ze života několika lidí, kteří žijí zatím hlavně sami pro sebe v jednom domě v Seattlu. Crowe jejich generační výpovědi dělí do několika kapitol, těží z přesvědčivých hereckých výkonů, poměrně uvěřitelných partnerských situací, lehké ironie, výborně napsaných dialogů i monologů. Jen škoda, že se mi postavy nedostaly víc pod kůži.. (26.11.2013)