Rocky

Naivní příběh o splnění velkého amerického snu není Rockyho hlavním problémem. Naopak i přes svou prostoduchost působí velmi uvěřitelně. Problém je v celkovém podání, které startuje už s poněkud nedotaženými pisatelskými schopnostmi Sylvestera Stallonea a dále pokračuje přes režii až k hereckým výkonům. První polovina je absolutně (!) zbytečná, snaha o psychologizaci postav vychází díky nulové režijní invenci vniveč a nudné zívání je nevyhnutelné. V druhé polovině si děj i tempo našlápne ke slibnějšímu potenciálu, jenž je však opět zahozen díky neustálému omílání vět o malém bezvýznamném člověku, kterému byla nabídnuta životní šance (stačilo to říct jednou!). Závěrečný zápas pak nikterak nepřekvapí nejen výsledkem, ale i suchým dojmem z použité formy. Chtěl bych nostalgicky přivřít oči, ale z nějakého důvodu to prostě nejde (05.12.2005)

Tak jsem si po dlouhé době osvěžila tuto kultovní záležitost se Slyem. Netuším proč, co se ve mně změnilo, ale skutečností je, že jsem u sledování usínala nudou. Zvláštní děj, utahaný, primitivní dialogy a drama? no to snad ani ne. Pouliční boxer stále bloumající po městské čtvrti snažíce se sbalit jednu upjatou prodavačku ve Zverimexu nebo se poplácává po rameni s lichvářem, který mu jen tak, čistě z dobroty svého srdce, věnuje 500 babek na trénink. Pouze závěrečný zápas mě probral. Trochu jsem přitom nepochopila jak může někdo bojovat o titul mistra světa v těžké váze, když neprošel různými předkoly a do ringu si skočil jen tak z ulice, ale budiž. Tak vám nevím jestli jsem už zhýčkaná, ale nemůžu hodnotit vysoce jen proto, že je s touhle rolí Sylvester neodmyslitelně spjat. (13.10.2014)

Rockyho jsem měl vždycky rád a pokaždé, když ho vidím znovu, žasnu. Asi nikdy mě nepřestane udivovat, jak přirozeně celý film působí, že se obejde bez jedného klišé a jak sympatický je jeho hlavní hrdina. A nejlepší je, že za to všechno vděčí Sylvesteru Stallonovi, herci, scenáristovi i choreografovi zápasů. Box mě obyčejně nezajímá, pokud se za tím naklepáváním masa neschovává zajímavý příběh. Rocky (stejně jako Zuřící býk nebo Někdo tam nahoře mě má rád) ale takový příběh má. (30.12.2015)

Rocky je pro mě doposud nejbližší Slyovou rolí, neboť je to jeho nejuvěřitelnější hrdina. Rocky není povrchní "boxovačkou", kdy outsider zvalchuje profi hráče, ale snaží se o hlubší pohled na jednoho prosťáčka, který uměl obstojně boxovat. Je slast sledovat životní příběh neúspěšného boxera, kdy se dvoří nevýrazné Adrian a snaží se s ní najít nějakou společnou věc, nebo kdy trénuje na svůj životní zápas. Tehdy si Avildsen vystřihnul jednu z nejlepších montáží, která kdy spatřila světlo promítačky. Pravý direct do mého srdce. (16.10.2007)

Rocky je prostě legenda, taková která se nezapomíná, přesně ten typ filmu, který připomene onu dobu nesnesitelným způsobem a připomene jak už je to sakra dlouho, když vyšel právě první díl příběhu boxera, který si za svým cílem šel tak dlouho, až se mu splnil do posledních detailů. Ale co dělá tento film tak dobrým je rozhodně neméně vydařená hudba, ve které zazní další skladba, na kterou se prostě nedá zapomenout a hraje se dodnes. Takže když si to člověk zhodnotí. Sly už v té době založil legendu a v životě si něco dokázal, tudíž syndrom třicátníků ho absolutně nemohl zastavit nad tím, aby dál natáčel skvělé pecky. Třicítka už mu dávno odsloužila a i v dnešní době dokazuje, že na svých úctihodných takřka 60 let láme ledy takovým stylem, jako to předváděl právě v tomto filmu. Závěrečný boj už je tou pravou delikatesou, na kterou divák po celý film čeká. Rocky je prostě nezničitelný, na něj se nikdy nezapomene, tomu je osud přesně spočítán do samotného konce, ale bude někdy onen osudný konec? --- Jestli to přerušíš, zabiju tě. (04.11.2007)