Harrisonovy květy

Film není jen o válečném konfliktu v bývalé Jugoslávii, který můžeme vidět prostřednictvím objektivu fotoaparátu. Je o čisté a nehynoucí lásce, o naději a o schopnosti se obětovat pro druhého. Když někoho milujete jste schopni pro něho udělat cokoliv a jít ho hledat i do válkou zmítané země. Velmi silný snímek. (30.06.2009)

Příběh, který na psychiku člověka dopadá o to více, o co jsou nám tyto události bližší jak časově, tak vzdálenostně. Realisticky zachycená občanská válka, smrt na panelákových sídlištích ne nepodobným těm z našich měst, to vše působilo mrazivě autenticky. Ústřední příběh ženy, která milovala svého muže natolik, že za ním šla i do pekel, dokonce (pro mě trochu nezodpovědně) opustila své děti je velmi silný a dojemný. (07.10.2011)

Kurva! Nebýt těch úvodních čtyřiceti minut plných keců, asi bych si dával Harrisoonvy květy do TOPky, protože v mnohém překonaly i nepřekonatelné Válečníky. Jugoslávie v tom nejhorším obraze, jaký kdy někdo mohl natočit a který mě, netečné hovado, bolelo sledovat. Hlavní příběh tam vlastně vůbec není důležitý, jde o pozadí celého konfliktu. Jednoznačně jeden z pěti nejbrutálnějších filmů, které jsem kdy viděl. 90% (18.08.2017)

První, co mě napadlo po shlédnutí filmu bylo, jak strašně důležité dílo to je, a hned potom jak strašně málo filmů se zabývá tématikou oné zrůdné války v civilizované Evropě, bývalé Jugoslávii, se kterou se žádná velmoc a organizace nedokázala vypořádat dostatečně rychle, aby zabránila takovým masakrům. Viděla jsem několik filmů, které se zabývaly touto, většinou opomíjenou problematikou, a za sebe tak mohu říct, že tohle mě dostalo hned po Warriors snad nejvíc, bez citového vydírání krutá realita podivné války, ve které není nikdo dobrý a je dobré obávat se všech. Asi žádný podobný válečný počin ve mě nevyvolal ono velice důležité uvědomění si, že se tohle stalo na tolik vyspělém kontinentě, v tak nedávné době..... už jen, když přejeli hranice, bylo mi ouzko, a co se dělo potom, pro to už nemám slov.....hrůzy války jsem snad v žádném filmu tolik intenzivně nevnímala, jako zde. Mimořádně dobrý film, o mimořádně příšerné době. Z tohohle se dost možná nevzpamatujete, a to je dobře. Tleskám. (29.01.2011)

Dlouho jsem přemýšlela, co mi na tom filmu vlastně celou dobu trochu vadilo a přišla jsem na toto: Že nám ukazuje, jací jsou novináři stateční hrdinové a jak je dobré být taková cílevědomá pani, co klidně nechá doma dvě malé děti a odjede do válečné země. Vlastně mi nebyla moc sympatická, a to je u filmu o statečné a sympatické ženy špatné. Hvězdičky jen za A. Brodyho. (14.01.2012)