Fimfárum 2

Pro mě s Fimfárem 1 asi to nejlepší, co se tu od plyšáku udělalo, natož v animovaném filmu, kde dnes konkurence není. Jednotlivé příběhy jsou tak nacpané dobrými nápady, že by vystačily samostatně jako krátkometrážní, takže jako celek je film skoro nestravitelný, ale nepovažuju to za chybu, spíš za důkaz síly jednotlivých částí. (09.11.2008)

Tento film by mohl ve výkladovém slovníku sloužit k ilustraci definice slova kongenialita. Spojením skvělé Werichovy knižní předlohy, jeho podmanivého hlasu, mnoha talentovaných animátorů, čtyř zkušených režisérů a v neposlední řadě i povedeného hudebního doprovodu Vladimíra Merty vznikl film, který je snad ještě lepší než jeho předchůdce a zároveň jistě jeden z vrcholů české animované tvorby posledních let (jež - minimálně na celovečerním poli - jinak značně skomírá). Nevím a nejsem schopen určit, která z povídek je nejlepší. Jsou na sobě sice nezávislé (jako v případě prvního Fimfára), zároveň však dohromady kupodivu působí kompaktním celkem - a tento celek je úžasně hravý, nápaditý, vtipný, moudrý a kouzelný. (23.02.2006)

Subjektivně vzato se dvojka prvnímu Fimfáru nevyrovná. Ale stále je daleko zábavnější, než spousta hraných pokusů o komedie a díky Werichově ostrovtipu i chytřejší. Z celé čtveřice se mi nejvíce líbil úvodní příběh Moře, strýčku, proč je slané?, zatímco u Hrbáčů z Damašku mi samovolně klesala pozornost. Když se to všechno zprůměruje, je to tentokrát tak na 70%. (01.01.2009)

Fimfárum 2 mi, na rozdiel od iných, pripadá rovnako dobré ako prvý diel. Jediný rozdiel medzi týmito filmami som postrehol v tom, že druhá časť ma pobavila ešte o niečo viac. Pri prvom Fimfáru som sa tak maximálne usmial, ale pri druhom som sa niekoľkokrát aj nahlas a schuti zasmial. Myslím, že Fimfárum 2 je jedným z mála pokračovaní, ktoré sú aspoň tak dobré ako prvé diely. (10.04.2007)

Druhý díl bohužel zvýraznil základní vadu projektu: závislost animace na knize, na mluveném slově; jde vlastně o rozpohybovanou ilustraci, o druh multimediální knihy, kde paralelně slyšíme text a sledujeme nepřetržité popisné ilustrování, jež je sice kořeněno výtvarnými nápady, chytlavou hudbou, a hlavně "zcizováky" - drobnými hravými vtípky v druhém plánu, ale jakoby se česká animace bála akčního scénáře postaveného na ději (WALL-I jest zářným příkladem). I když je radost sledovat všechno to hračičkovství, všechny ty skvělé nápady, přesto se člověk často nudí, protože figurky v mnoha scénách jen máchají rukama, aby se v knižních dialozích aspoň něco na plátně pohybovalo. Chybí tady živočišná radost z loutkoherectví, a hlavně z tvorby, jakou cítím na představeních Buchet a Loutek či Divadla Dno. Jejich hledání něčeho nového je totiž něco, co si dnes celovečerní film nemůže dovolit. Ten musí, díky pěnězům do něho vložených, cílit na jistotu. (12.10.2009)