Smrtící nenávist 2

První Grudge měl atmosféru jako řemen a hodně nejistě se po něm šlo do ložnice spát. Pokračování jsme chtěli, a když byl potvrzen na režijní sesli opět Takashi Shimizu, byl jsem znovu s hrůzou v očích natěšený na další japonskou duchařinu, která se s nepříjemností sobě vlastní vplíží do mého obýváku. Dvojka navazuje na první díl dějem, ale to je tak asi vše. Všechno ostatní Shimizu po prvním díla zapomněl, zahodil, no prostě to tady není. Strašidelné scény jsou spíše k smíchu, děsuplný škytavý zvuk, ze kterého se nám ježily chloupky i v intimních partiích je zde téměř nevyužit a všechny atmosférické nájezdy kamer pravidelně míjí emocionálně vypjatý terč hororového žánru. Druhá nenávist selhává i u postav, které jsou nezajímavé a tři dějové linie se tak protnou aniž by vás to zasáhlo, nedej bože překvapilo. Tak silný kvalitativní propad kór od tatínka této ságy velmi zamrzí a hodně převažuju, zda mrhat časem nad pravděpodobně ještě horší trojkou. 30% (09.10.2020)

Neuveriteľne debilná zlátanina. To, že Takashi Shimizu postráda nápady je zrejmé hneď od začiatku. Už 6ty (!) krát zrecykloval ten istý nápad a snažil sa z neho vyžmýkať čo sa dalo. Dopadlo to však katastrofálne. Film je prepchatý troma dejovými líniami, ktoré sa potápajú navzájom a nedávajú priestor pre nejaké napätie alebo dokonca atmosféru. Zmoknutá dievčina po pár minútach začne liezť na nervy a jej chrčiace nástupy sú Shimizuho permanentné zadné vrátka v situáciách, keď už nevedel ako ďalej. A záver, je toho jasným dôkazom. Dopozerať tento film dokonca, bolo niečo strašné, a pokiaľ môžete, vyhnite sa tomuto recyklovanému gulášu. 10 % (14.01.2009)

Tak tohle už byl opravdu jen zoufalý pokus vytřískat co možná nejvíc peněz. Nejhorší na tom bylo, že to tvůrci mysleli vážně a nejednalo se o žádnou parodii, i když to tak místy vypadalo. Některé efekty byly tak gumové, že jsem si vážně musel párkrát protřít oči jestli vidím dobře. Jakýkoliv náznak strašidelné – hororové atmosféry jsem tu nepostřehl ani jednou a myslím si, že tohle byl vážně provar. Jiné slovo než trapné to skutečně nevystihuje lépe. Pokud se u tohoto někdo snad bál, tak by se měl přestat na horory raději dívat. Mohlo by se stát, že by si u nějaké opravdu kvalitního kousku mohl přivodit infarkt. (15.07.2011)

Mrazilo mě skoro celou stopáž - tihle bubáci na mě holt fungují. O příběh jde až v poslední řadě, ostatně finální rozuzlení ukáže, že rozdělení filmu do několika časových rovin bylo tentokrát bezúčelné. Vedle toho je tu hromada klišé (hlavní hrdinka je sestrou titulní postavy prvního dílu, pochroumané rodinné vztahy), takže stejně jako v případě první části celek zachraňuje pouze audiovizuální stránka. Tvůrci slušně pracují s atmosférou, lekačky jsou většinou i přes svou předvídatelnost dostatečně intenzivní a našlo by se i několik vcelku zajímavých nápadů (zmizení Miyuki v hotelovém pokoji - podpásová variace na podpásovou scénu z prvního dílu). 5/10 (20.11.2011)

Nedá se vyhrát – zatímco japonská verze se snaží diváka unudit k smrti, ta americká ho dorazí trapností. Shimizu sice tentokrát nechtěl točit znovu úplně to samé, a ústřední dějová linka se skutečně liší, ovšem jinak opět jen překopíroval "osvědčené" scény, doplnil je hromadou patetických blábolů, které kupodivu vytěsňují i lekačky, takže Kayako a Toshio se už neobjevují všude, ale spíše všude a nikde, a měl hotovo. Při srovnání s originálem bych vyzdvihla hudbu, která sice nevybočuje ze šedi průměru, ale není aspoň tak únavně odporná. Nezbývá než doufat, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, a Takashi Shimizu už s ní dá konečně pokoj. (14.04.2010)