Zodiac

David Fincher opět v jiném stylu než dříve. Kdy tohle skončí? To je vlastně otázka, na které Zodiac stojí, a o které to celé je. A já osobně si ji kladl poslední tři čtvrtě hodiny filmu. Fincher tentokrát neukočíroval za a) stopáž a za b) formu, nebo spíš žánr. Nové a nové procházení téhož, neustálé dohadování o rukopisech a o věrohodnosti důkazů, neustále ožralý Downey (ani nemusíme moc hrát, co, Bobby?;)), divnější a divnější Jake Gyllenhaal, tohle všechno mě až na pár scén, které to uspávací dusno na chvíli rozbijí (a potěší milovníky starých filmů;)), ke konci už pěkně vytáčelo. Aspoň jsem si částečně užil pocity těch, kdo Zodiaca naháněli a neměli z toho nic kromě žaludečních vředů. A přitom je po celou první půli kvalita hodně vysoko, a tím nemyslím jen v měřítkách celkem drsného krimithrilleru. Fincher parádně šíří do sálu atmosféru sedmdesátých let a využívá řadu rekvizit, které osloví i někoho, kdo tu dobu nepamatuje a s USA má společnou jenom planetu. Taky si neopomene kopnout do společnosti, alespoň tak mi přišly ty telefony do rádia. Z těch mi bylo na blití víc než ze Zodiaca. Mám předtuchu nějakého toho Oscara, a to nejen v "technických" kategoriích, ale to mi nezabrání dát na Finchera slabých 70%. (25.08.2007)

Zatím žádná Fincherova kombinace beznaděje, cynismu a sadismu nebyla ve všech ohledech dotažená tak jako Zodiac, vtahující odhalení toho, proč nedošlo k žádnému odhalení. Scéna sledování taxíku z boží perspektivy by mohla být emblémem režisérova odtažitého přístupu k postavám. Nenechá je žít osobní životy, neustálým střídáním perspektiv (vyprávění se drží toho, kdo měl v dané době přístup k novým informacím) nám neumožní proniknout k nim blíže. Ať se nacházejí v terénu, doma nebo v baru, ať jsou Vánoce nebo všední den, stále řeší Zodiaka. Pokud ve filmu ale paradoxně něco prodělává očividný vývoj, pak ne vyšetřování, ale postavy, které ztrácejí nervy, elán a odstup. Nejen jejich posedlost honbou za odhalením pravdy, ale také styl filmu ze všeho nejvíc připomíná Všechny prezidentovy muže, jiný faktograficky procedurální thriller. Architektura redakce San Francisco Chronicles, mimořádná hloubka mimořádně dlouhých (a myšlenkové procesy v jejich úplnosti zachycujících) záběrů, převážně statická kamera, vysilující sběr a analýza informací – to všechno jsou reminiscence Pakulova filmu (a mnoha dalších dramat a thrillerů z konce 60. a začátku 70. let), který nás navzdory podobnému průběhu ve výsledku utvrzuje v tom, že systém funguje. Zodiac nám sice přesnými údaji o místě a času opakovaně slibuje zásadní odhalení, které zásadně ovlivní průběh pátrání, ale ve skutečnosti jde jen o další slepou uličku a další projev režisérovy obsese detaily (včetně ohlídání si toho, aby v určitý den a čas hrálo v rádiu totéž, co z něj lidé tehdy skutečně mohli slyšet). Jindy prosluněné město květinových dětí se ve Fincherově neo-noirovém pojetí stává temným labyrintem, z něhož nevede cesta ven a v němž namísto systému vládne chaos, čemuž odpovídají i vraždy nezapadající do žádného vzorce. Namísto modrozelených filtrů vizuálně sladěnému filmu dominují odstíny žluté, barvy posedlosti. Právě posedlost je společně se zájmem o přenos informací (viz prolog zachycující cestu dopisu) leitmotivem snímku. Význam mediálního zprostředkování informací a nutnost probírat se zas a znovu neskutečným množstvím dat (Graysmith v závěru de facto přešetřuje to, co bylo vyšetřeno v prvních dvou třetinách filmu) posouvá faktům věrnou rekonstrukci čtyřicet let starého vyšetřování do informačně přesycené a médii ovládané přítomnosti. Nadčasový je Zodiac také díky stylistické odměřenosti. Fincher se tentokrát nesnaží být za každou cenu cool, šetří složitými pohyby kamery i CGI berličkami a veškerou pozornost koncentruje na postavy a to, co si sdělují. Režisérský perfekcionista tím při analýze zodiakovské mytologie prokazuje podobnou oddanost faktům jako jeho hrdinové. Obdivuhodné, náročné a zasluhující vícero zhlédnutí. 90% Zajímavé komentáře: Nathalie, Bluntman, Marius, castor, Othello, Maq, Triple H, Frankie (25.09.2014)

Od Zodiaca nečekejte thriller, jde spíš o brilantní kriminálku, která se postupem času láme do psychologické studie posedlosti. Snad poprvé Fincher ani na chvíli neexhibuje, "jen" poctivě a zaníceně vypráví. Fascinovaly mě detaily - sledovat změny oblečení a účesů hrdinů či interiérů v průběhu let je zážitek sám o sobě (a to si takových věcí většinou moc nevšímám). Herecké obsazení je bezchybné (nejvíc se mi líbil Mark Ruffalo jako policista, který se snaží udržet si od případu odstup). Jediná výtka je stran stopáže - víc než dvě a půl hodiny mi přišlo příliš. **** 1/2 (08.06.2007)

Ač to říkám velmi nerada, tak musím říci, že Zodiac nebyl takový, jak jsem v případě mého nejoblíbenějšího režiséra očekávala. Herci jsou výborní. Filmu vévodí můj oblíbený Jake Gyllenhaal coby snaživý, nevinný "skautík", který postupně začne případu zcela propadat a Robert Downey, protřelý profík, neustále vykuřujíc cigaretu, který prostě dělá svou práci. Technická stránka, kamera, hudba a napínavý děj, ve kterém snad není slabé místo, jsou Fincherovou doménou, což v tomto filmu opět potvrdil. Jen na mě však celý zapůsobil mírně chladně. Celý příběh se v podstatě až na různé momenty (pátrání, vyšetřování, výslechy či domovy hlavních protagonistů) odehrává v kancelářích San Francisco Chronicle. Asi jsem očekávala, že samotné postavě Zodiaca bude ve filmu věnována větší část. Takže David mě svým umem opět nezklamal, jen jsem čekala něco o trochu více. Což rozhodně nebude jeho chyba, ale spíše mé přání. Mimo jiné dokáže do obsáhlé stopáže umístit ten nejkvalitnější materiál, jakého jsou jeho dovednosti schopny. A to ještě můžete mít pocit, že kdyby byla stopáž ještě delší, tak dokáže ze svých naleštěných šuplíků vytáhnout ještě další množství prvotřídních filmařských surovin, kterými by Vás dokázal ohromit či šokovat. Ve své tvorbě nezná prostor pro něco, jako je nuda či klišé. Preciznost, cílevědomost a obrovský talent dělají z Finchera jednoho z nejlepších režisérů současnosti. (18.01.2011)

Víc jak dvou a půl hodinové okouzlení z precizní filmařiny, od bezchybného navození atmosféry 60 - 70.let, pro které mám slabost, přes vynalézavým způsobem zinscenované Zodiacovy mordy, kde se Fincher až na jednu vyjímku vyhýbá explicitnímu násilí (a přesto mě při nich mrazilo jako už dlouho ne), až po požitek sledovat skvělé herce. A být výrobcem "nápojů pro štíhlou linii" s profesionální deformací, s radostí bych zvolal: "A nula procent klišé!!!". Bezesporu nejzábavnější "ukecaný" film za poslední roky a poklad pro všechny, u nichž je na prvním místě PŘÍBĚH a teprve pak efektní pozlátko, tak typické pro filmy poslední doby. A určitě zklamání pro ty, kteří mají v kriminálkách rádi vše "columbovsky" podáno jak na zlatém podnose. Herecky mě moc překvapil skvělý Mark Ruffalo, ale všechny tady válcuje Jake Gyllenhaal, jehož zapálená umanutá postava, hnána touhou "Potřebuju vědět, kdo to je.", je pro mě jednou z nejsympatičtějších filmových postav posledních let. A myslím, že nejlepší diváckou známkou pro tento nemainstreamově a na dnešní dobu odvážně vypravěčsky pojatý film je fakt, že po jeho skončení jsem dostal strašnou chuť přečíst si Graysmithovu knihu a dozvědět se více o fenoménu zvaném ´Zodiac´. Minimálně od dob Stoneova J.F.K. tady nebyl tak dobrý film s investigativní tematikou. Bravo, pane Fincher!!! PS: Je blbost srovnávat to se Sedm! Fincher natočil osobité dílo a nešlo mu o to stvořit nějaký depkoidní Seven-klon. (17.07.2007)