Ruská ruleta

Mladý hrdina spravuje střechu na krásném starém domě. Jednoho dne se mu do ruky dostane obálka s adresou na hotel. Dopis byl určen člověku, který ho najal. Jenže ten zemřel. Hrdina se vydávána adresu udanou v dopisu. Postupně nachází další a další indicie, zjišťuje kam dál se má přemístit. V těchto chvílích je film nejlepší. Sledujeme putování na neznámé místo, za neznámým cílem. Ve chvíli, kdy ale dojde k odhalení (tak v půlce filmu), film dost ztratí. V dalších větách se objeví nějaký ten SPOILER, tak kdo nechce, ať dál nečte. Hrdina je přiveden až na místo tajemné hry. Z té se vyklube ruská ruleta, a on je jedním z hráčů. Celá soutěž je natočena velmi dobře. Řvoucí rozhodčí, a hlavně čekání na rozsvícení žárovky (kamera kolem ní krouží, divák i hráči napjatě čekají) , aby padly výstřely, působí velmi stylově. Co naplat, největší plus začátku je fuč. Už víme, kam měl hlavní hrdina dojít, a podstatě je jasný i závěr, protože ten by se bez našeho mladíka jaksi neobešel, že? „Třináctka“ je černobílý film s pomalým tempem, který vás však pohltí tajemným odkrýváním dalších a dalších stop. Ty však jednou skončí, a zůstane jen skvěle natočená, kafkovská řežba. (13.07.2006)

Mediální zmatek (nikoli zmetek). Scénář vhodný spíš pro počítačovou hru, než pro film, který je dosud považován za seriozní řemeslo. A hned tak za něj být považován nepřestane, i kdyby se virtuální realisté postříleli do jednoho. Při počítačové hře byste si mohli třeba současně vsadit i střílet do hlavy. Že to nemá hlavu? Nemá to ani patu! Doufám, že nikoho nenapadne a nevydá sebrané počítačové hry (svazek I - CDI) knižně. Možná by to úspěšně suplovalo pohádky Erbenovy i Němcové - děti přitom netřeba llitovat. Možná by autor za to dostal i Nobelovu cenu. Zkrátka mediální zmetek. (05.07.2015)

Magické číslo 13. Přináší štěstí, nebo smůlu? A není to nakonec stejně jedno? Nevěřím na náhodu, nevěřím, že máme moc ovlivnit, co se stane. Nanejvýš jak se to stane. Říkejte tomu třeba odevzdanost osudu. Někdy jde o nejpohodlnější, někdy o jedinou cestu životem. Delší úvod Ruské rulety srozumitelně ukazuje, proč se na ni člověk dobrovolně vydává. Nebýt pitomého českého názvu, nevíme, k čemu bezejmenný mladý muž od začátku směřuje, proč je kolem toho taková spousta tajností a podezřelých osob. Mohli bychom jenom tušit příchod něčeho velkého, něčeho osudového. Samotná hra už zvědavost tolik nepodněcuje. Její vývoj lze snadno odhadnout, takže postrádá i očekávanou napínavost (kdyby nám mělo záležet na více hráčích, kdyby duel probíhal až v posledních minutách filmu…). Závěrečná třetina je vyloženě vařením z vody, do které autoři nepřidali dostatek ingrediencí. Zatímco mnohé francouzské snímky mají problém přesně opačný, tento trpí prázdností. Příliš spoléhá na fatalistickou atmosféru vytvářenou nikterak úchvatnou černobílou kamerou a přitom zapomíná na zadní vrátka pro případ, že osudová nota někoho mine. Mne neminula, jen mi přišla příliš obehraná. 70% Zajímavé komentáře: Richie666, Lookass (24.09.2008)

Jak se tak rozhlížím, asi jsem padl dolů z višně. Nicméně. Použití sépiově černobílého filtru je fajn, stylizace do hnusného a chudého prostředí, kde průvan zmítá posledními kousky plesnivého chleba taktéž, ale při vší úctě k francouzskému a noir filmu, tomuhle chybí spád, schopnost vtáhnout diváka do děje, chybí tomu nápaditější a méně předvídatelný scénář. Atmosféra i napětí zde fungují tak na deset procent, herci jsou toporní a nezáživní, dialogy jak ze školní družiny. Navíc poslouchat celou dobu jako zvukový podkres šustění listí... No hrome! Přidávám jednu hvězdu navíc za předpokladu, že dojem z filmu kazil otřesný český dabing. Chcete-li ruskou ruletu, pusťte si Lovce jelenů. (19.06.2008)

13 Tzameti je svojim námetom zameniteľný s ľubovoľným nadpriemerným thrillerom. Nespolieha sa však na originálnu myšlienku či objavný príbeh, ale jeho devízou, ktorú si Babluani udržiava pod kontrolou, je forma v akej ju prezentuje divákovi. Po dobu 40 minút, teda s prehľadom celú polovicu filmu výrazne pracuje so stabilným udržiavaním v napätí a len veľmi pozvoľnou distribúciou informácií, čím buduje zvláštne mystérium okolo celého filmu. Divák je tak nútený stotožniť sa s mladým a neskúseným hlavným hrdinom (ktorého rozhodne nie je možné považovať za fyzicky či psychicky silného), držaným v absolútnej nevedomosti a komunikácia režiséra s ním je preto zásadným činiteľom. Hneď na začiatku druhej polovice sa všetko vyjasní, ale napriek jasnému a nevyhnutnému koncu napätie stále nepoľavuje a skupinové scény v miestnosti "za zavretými dverami" sú silné a atmosférické. Čiernobiela prispieva k úžasne jednoduchému komornému prevedeniu do filmu a núka sa tak ako výsledný dojem zopakovať staré známe "v jednoduchosti je krása". 80% (07.09.2014)