28 týdnů poté

Vedle jedničky nakonec kapičku slabší, především ale naprosto odlišné. Survival prvek jde do pozadí a objevuje se prvek rodinný, který ale kupodivu funguje. Narozdíl od svého předchůdcce už ne tak děsivé, jenom strašidelné, neustálá nejistota z toho, co přijde v příšítí minutě zůstala ale zachována a "nakažení" jsou pořád ještě k po*rání. Nejvíc mě tak na tomto filmu štve to, že měl jít od kin na mé narozeniny.. A nešel... (23.06.2009)

,,CO KDYŽ SE TO VRÁTÍ?“....... /// ...aneb o tom, jak kvůli dvěma parchantům a nešťastným taťkovi přišla Británie o naději. Plno válečný akce (ve který se umírá), svižnejch zombíků (který museli sežrat Bena Johnsona i Maurice Greena), jednoduchej, ale svižně odsejpající příběh o (ne)budocnosti. Liduprázdnej Londýn má výbornou atmosféru, stejně jako úvodní scéna. Jistě i díky hudbě. Občas jsem si sice říkal: ,,Proč?“, ale i tak - 3a½! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nesnáším rodinný typy. 2.) Zjistím, že nejefektivnější zbraní proti zombíkům (možná by se to mohlo uchytit i jinde...) je vrtule vrtulníku (rotující – samozřejmě). 3.) Mám deprese z přeplněnýho Londýna. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (01.11.2011)

Stejný tým, jiný režisér (Boyle pouze jako producent). Stejná atmosféra. Stejná syrovost. Stejná hudba. A stejné chyby. Tedy chyba. Scénář. Pro způsob opětovného rozšíření nákazy se snad nemohlo najít horší řešení včetně několika oslích můstků a mostů. Navíc to uvažování ozbrojených vojáků je někdy velmi podivné, nemám rád, když z jednání postav čiší scenáristická manýra a ne uvěřitelné jednání příslušníka druhu homo sapiens. Snaha vyjádřit se k nasazení v jedné nejmenované středovýchodní a jedné nejmenované středoasijské zemi se sem popravdě moc nehodí. Naštěstí se všechny tyto nedostatky dají překousnout díky dobré režii, atmosféře a pár skvělým scénám: začátek, kosení vrtulí - to se za druhý světový opravdu dělalo, cesta metrem v absolutní tmě, bombardování Londýna napalmem. A hudba. Ale s lepším scénářem to mohlo být mnohem lepší.A taky bych rád, abych cca 5 minut před posledním záběrem tak jasně nechápal, jakou evropskou dominantu a v jaké souvislosti v něm uvidím. :) (18.05.2008)

Kdykoliv došlo k přímé konfrontaci zombies a lidí, stala se situace natolik nepřehlednou a chaotickou, že jsem si to jaksi nestihl užít. Jasně, z pohledu těch, kteří jsou in, to takhle nějak určitě bude, ale právě díky tomuhle pohledu jsem byl občas dokonale out. Taky se tam příslušníci oné ústřední rodinky spolu až příliš často náhodně potkávali, což mi při tom všem zmatku připadalo poměrně nereálné. 28 dnů na mě jako celek fungovalo přece jen lépe. Tam to ovšem bylo pro změnu kaleno dosti nepraktickým jednáním hlavních hrdinů. Zatímco u 28 dnů jsem nadělil silnější tři hvězdičky (už jen za tu parafrázi na Den trifidů), tady dávám sice tři, ale hodně slabé. Spíš 2 a 1/2. (20.05.2008)

Klimbající ultrarychlí magoři znovu v akci. První Boyleův výlet si pamatuji jen hodně matně. Vím, že to bylo docela dobré (tři hvězdy), ale i tu mírnou hořkou pachuť si vybavuju. Vyprázdněné ulice Londýna se vrátily, dlouho jsem tenhle kousek přehlížel a teď jsem vlastně i rád, že je tu nějaký Španěl Juan Carlos Fresnadillo. Jeho dítko ukazuje Británii částečně vyčištěnou od infikovaných krvežíznivců a do Londýna se pomalu vrací „normální“ život. První minuty jsou výborné. Atmosféra vylidněného (a přesto „vzkvétajícího“) Londýna je velmi působivá, rodinná linie neruší. Jenže pak se přitvrdí. Naneštěstí v době, kdy bylo asi už dávno po půlnoci a scénáristé měli raději vypnout počítače a jít spát. Nákaza se totiž začne dál šířit (promakaný vojensko-vědecký systém, kdy všechno má svá přísná pravidla, naruší několik hodně nesmyslných momentů) a divák si přeje návrat úvodního komorního ladění. Sice jsme v permanentním pohybu, ale ty nesmyslné lapsy (uvidíte sami) prostě nejdou jen tak přejít. Naštěstí je tu režisér, který má nápady, akce je intenzivní, drsná a docela nápaditá, i když šílené trhání kamerou je zřejmě jeho oblíbený postup. Technicky toho ale jinak vytknout moc nejde, herecky zrovna tak. Poznáme Roberta Carlyla, Imogen Poots, Rose Byrne nebo Jeremy Rennera, některé z nich ještě v hereckých plenkách. I tak potěšili. Na slušné tři hvězdy.. (29.07.2014)