Nesmluvená setkání

Českých nebo československých sci-fi filmů moc není. A těch, které by se týkaly vesmíru, cizích planet a mimozemských civilizací, je ještě míň. A těch, co by se odehrávaly na cizí planetě, se dá spočítat na prstech jedné ruky, z čehož jeden možná už nikdo neuvidí. O to víc mě Nesmluvená setkání překvapilo - a to už jen tím, že to režírovala netalentovaná Pavlásková. Své chyby to má, postavy jsou nedostatečně vykresleny, konec je slabý a neustálou přítomností nahého malého děcka to působí poněkud pedofilně. Jenže jinak to mělo silnou atmosféru, dobrou hudbu, příběh mě dost zaujal a vizuálně to - na český televizní (!) film z roku 1995 - vypadá dost slušně. Navíc v tom jsou i nějaké zajímavé myšlenky (!), byť ne vždy nejlíp řečené. Ani bych se nebál říct, že se mi to docela líbilo. Sice to své chyby má, jak už jsem psal, protože to holt točila Pavlásková, ale i tak to něco do sebe rozhodně má. Co si teď čtu zajímavost, tak to původně měl režírovat Juraj Herz... V tom případě věřím tomu, že by vznikl jeden z nejlepších českých filmů vůbec, protože Herz má na atmosféru a filmařinu cit. Pavlásková ne, ale tady ji buď někdo usměrňoval, nebo se jí to povedlo omylem, jinak si to nedokážu vysvětlit. Slabé 4* (15.07.2020)

Nesmluvená setkání mají pár dobrých scén, ale dost nezvládnutý konec, který de facto naprosto překrucuje vyznění knihy bratří Strugackých. Např. Abrhám je ve filmu na konci za pitomce, zatímco v knize je to jeden z nejrozumnějších členů výpravy. Nicméně v nepočetném zástupu českých SF filmů jde o snesitelnou záležitost. (13.05.2015)

Povedená televizní sci-fi, které se daří vytvořit silnou atmosféru plnou napětí a nepostižitelných zákrut. Příběh sám o sobě je velmi nosný, myšlenkově provokativní a i přes značně chladné podání se v něm daří objevit i citlivé, lidské jádro. Herecky film stojí na obstojném kvartetu, jemuž se daří postavám dodat uvěřitelný rozměr, i expresivní výkon dětského herce výrazněji nepokulhává. Škoda, že tento velmi sympatický a ambiciozní televizní počin, zapadl, rozhodně by si i dnes našel vděčné diváky mladší generace. Irena Pavlásková hold ještě měla co povědět a její režie z minima prostředků dokáže vytvořit plnohodnotnou podívanou, bohužel po tomto počinu už to s její tvorbou šlo docela z kopce. (04.02.2013)

Bohužel, tohle konverzační ideový sci-fi má (přestože je z větší části točený venku) prostě studiovou tvář, postavy jsou až na dvě scény více méně bez emocí a o rekvizitách nebo kostýmech radši pomlčím. Navíc to v mých očích strašně zesměšnily závěrečný videohovory Vaculíka s tím malým Tarzanem, to teda byla úplná láska z pasáže. (20.02.2021)

Knihu jsem nečetl a nejsem vyloženě skalní fanda do sci-fi jako leckdo zde, proto mé hodnocení nebude tak závratné... Dnes samozřejmě všechno ve filmu ať už sama raketa , planeta, či různé efekty, počítače a vybavení působí velice úsměvně. Na druhou stranu zde máme možnost vidět první tablety a bezdrátový přenos videa! :-) V tomhle myslím tvůrci předběhli dobu o dvacet let. Já celkově obdivuji vůbec tu odvahu do něčeho takového jít. Rozpočet asi nebyl nic moc a točit celý film na cizí nehostinné planetě, chtělo jistě hodně dobrých nápadů jak to zaonačit. Češi ale byli vždy mistři improvizací a když něco nebylo, nějak se to udělalo... Film je tak dost podobný studiovým TV pohádkám, kde Honzu v lese znázorňuje herec sedící na špalku vedle březového kmene postaveného na výšku s jednou větví a haldou poházeného listí ve studiu na zemi, samozřejmě s nakreslenou oblohou a kopci na zdi v pozadí... Tady hojně pomáhaly všeliké kouře, šedé filtry a fakt, že se natáčelo v lomech, kde je prostředí pro osidlovače ze Země odpudivé. Znalci jistě poznali lom Ameriku (a já si Hágena :-) pobíhajícího v jeskyních opravdu představoval jinak). Teď ale vážněji. Příběh je docela zajímavý, nese sebou i jakési poselství vypovídající cosi o lidech a lidstvu. Výzkumný tým byl zajímavě složen. Kačer, Abrhám, Menšíková, Vaculík... Zatímco Luki Vaculda běhal po planetě s čírem stejně jako v pasáži, Martina Menšíková už měla účes typický pro devadesátá léta a v expedičním mundůru jí to slušelo. Vůbec ty obleky samotné se celkem povedly. Tvůrci naštěstí nesáhli po nějakých kosmických oblečcích stylu ABBA a zvolili nestárnoucí ármy styl. Film se ke konci začal dost táhnout a prolínání podvodních záběrů či oblohy s kreslenými obrazy jakéhosi šíleného esoterika či psychotronika mi už celkem vadilo. Bylo to dlouhé. Konec je takový nemastný neslaný, najednou useknutý... Při sledování jsem si vzpomněl na perfektní sci-fi seroš Krajní meze, jehož toto mohlo být klidně jedním z dílů... Jsem rád, že jsem to viděl, považuji to za raritku. Do něčeho takového se už dneska u nás nikdo nepustí. Dávám tedy dva klacíky na přistávací dráhu. * * (27.01.2017)