Black Swan
Čierna labuť
Black Swan
Black Swan
Režie:
Darren AronofskyKamera:
Matthew LibatiqueHudba:
Clint MansellHrají:
Natalie Portman, Mila Kunis, Vincent Cassel, Barbara Hershey, Winona Ryder, Benjamin Millepied, Ksenia Solo, Kristina Anapau, Janet Montgomery (více)VOD (5)
Obsahy(4)
Baletka – labuť – tančí ve světle reflektorů sama, pak s partnerem, ze kterého se stane ďábel. Je to sen, který se zdá baletce Nině. Cestou do divadla v metru zahlédne kolegyni Beth. V šatně pak dívky Beth pomlouvají, že je stará. Na zkoušku přijde hlavní dramaturg s tím, že bude nové nastudování Labutího jezera. Beth roli nezíská, je propuštěna z divadla a rozbije část své šatny. Nině se na konkurzu nedaří. Přichází Lilly, nová primabalerína. Nina cestou domů potká dívku, která je jí neuvěřitelně podobná. Doma je Nina smutná, matka ji uklidňuje. Druhý den jde Nina za Leroyem a žádá ho o roli černé labutě. Leroy říká, že jako bílá labuť je dokonalá – ale na černou labuť ještě nemá. Ninna tvrdí, že chce být dokonalá, a Leroy chce, aby se uvolnila, a políbí ji. Nina ho kousne a on jí řekne, že si na roli vybral Veroniku. Když ale dojde na rozpis rolí, Nina zjistí vidí, že Leroy dal roli přece jen jí. Okamžitě to volá matce z toalety. Když vyjde, vidí, že na zrcadlo někdo rtěnkou napsal „whorw“ – děvko... Druhý den začínají zkoušky. Nina dře na roli zlé labutě a Leroy jí dává za příklad Lilly. Leroy a Nina jdou společně na večírek s novináři na počest Beth, která na konci sezony končí. Beth se naštve a Lilly se nevhodně zasměje. Nině se zdají divné sny a prolínají se se skutečností. Lilly se na WC chce s Ninou seznámit, ta ji odmítne. Když pak večer čeká na Leroye, přijde za ní opilá Beth a ptá se, co Nina pro roli udělala, když podle Leroye byla vždycky jenom „ta drobná frigidka“. Nina jde k Leroyovi na skleničku a on po ní vyjede. Vyptává se jí na sex, jestli jí baví a tak podobně. Chce, aby šla domů a tam masturbovala, aby trochu ožila a nebyla tak upjatá. Nina večer v posteli masturbuje. Když se otočí, uvidí sebe samu v křesle v černých šatech... (TV Prima)
(více)Recenze (2 699)
Začátek tohoto psychologického drama nám ukáže mladou balerínu Niny, která žije jen baletem a chce se stát labutí královnou.. Tvrdě maká, aby zaujmula, jelikož nechce následovat svojí matku, která to nikam nedotáhla. Na zkouškách jí ovšem umělecký šéf nedává najevo, že by ona měla být tou pravou, jelikož se nedokáže uvolnit a tudíš nezahrát druhou tvář bílé labute a to černou! Flustrovaná a zklamaná oznamuje neúspěch doma a také přeje jiné baleríně Veronice k roli. Ta se však po chvíli od vývěsky vrací, jestli si dělá srandu, že je to blbej vtip, když roli dostala ona! A tak se jí zas vše otevírá, šéf jí pokouší aby se otevřela, ale nedaří se. Do toho přichází do hry nová balerína Lilly, která je smyslá a sexy od pohledu. Jeden večer jí vytáhne za zábavou, aby okusila taky trochu rozkoše a uvolnila se. Do pití jí dá extázi a Niny se odehrává spoustu smyslných a hlavně smyšlených myšlenek. Domů dorazí úplně sjetá a ráno zaspí a příjde pozdě na zkoušku, kde se od Lilly dozvídá, že s ní vlastně ani v noci nespala.. Psychika je čím dál více narušena a na zádech se jí oběvují škrábance.. Když se dozvídá že Lilly bude její náhradnicí ve vystoupení, tak se její rozpoložení úplně vymyká kontrole a překračuje hranice reality, ze které není již návratu. Poslední číslo odehraje, ale bude to její poslední... Na to jak to byl vychvalovaný film, tak pro mě průměrný drama ze světa baletu! Ale co se musí nechat, že Natalii Portmen role velice slušela a její rivalce v podobě Mily Kunis též, Vincent Cassel průměr... ()
První, co mi při vzpomínce na Black Swan vyvstalo na mysl: Jak je zvláštní pozorovat někoho s takovou mozkovou kapacitou jako je Natalie Portman hrát hloupoučkou baletku. Dost nevěrohodné. Ale pak jsem nad tím začala přemýšlet (bacha na to!!!) a začala si uvědomovat, že takových lidí je okolo nás spousta. Ne bezelstná princeznička s andělskou tváří, která je zmítána dramatickými okolnostmi, které vedou ke zdánlivé devastaci její osobnosti. Ona to je velice inteligentní slečna, která využívá své životní situace k tomu, aby pod rouškou nevinnosti zatáhla do svých pletich pečlivě vybrané oběti. Zároveň zavřela oči sama před sebou, aby si mohla patřičně vychutnat světlou i temnou stránku své osobnosti. Zatímco kráčí za svou zvrácenou vidinou dokonalosti, podvědomně se maskuje, jako někdo kdo 'právě objevuje krutý svět'. Proto v postatě celý život chladně přijímá pro její jemnocitnou masku šokující události, akumuluje je do sebe a potom je využije k tomu, aby před dosažením svého cíle vše dramaticky vygradovala a v závěrečném gestu rozhodila okolo sebe plnými hrstmi svůj krutý osud a svou ublíženost a vše skončila - ne proto, že jiné východisko nebylo, ale proto, že to bylo vždy jejím plánem. Jestli to režisér myslel tak, jak já jsem to pochopila, pak je génius a Natalie Portman opravdová herecká elita. Z každého jejího pohledu to čiší: Využívám tě! Ale jestli to tak režisér nemyslel, tak je mi to jedno, protože to, jak já jsem to pochopila, je pro mě důležitější. ()
Balet mi vždy přišel úžasný, ale nutno říct, že až po shlédnutí tohoto filmu si uvědomuji, jakou dřinu a nervy tento tanec vlastně obnáší. Velice oceňuji dokonalý herecký výkon úchvatné Natalie Portman. Husí kůže mi nejednou naskočila a právě o tom to je. ()
Nikdy bych nevěřil, že film o baletu mě bude tak bavit. Snad se dojdu na Labutí jezero podívat! Hlavním plusem snímku je filmařské řemeslo, které bylo odvedeno dokonale a je radost ho pozorovat. ()
Takovéto psychologické filmy, kdy u scén není jasné, co je realita a co je jen představa nemám moc rád.. Jasně, divák je pak asi napjatý, protože neví co přijde a navíc to dokresluje atmosféru narušeného jedince a zjednodušuje tak ztotožnění s hlavní postavou.. ale na mě to působí spíše tak, že místo abych byl zabavený dějem, tak jsem zmatený a trošku se nudím a mám tendence dělat u filmu i jiné věci, než jen jeho sledování.. možná že na takovéto typy filmů prostě nejsem dost vyspělý a třeba se to časem zlepší... teď se stalo přesně to, co jsem popisoval výše. Na druhou stranu v tom filmu bylo i něco, co mi nedovolovalo se mu nevěnovat, ale přesně nedokážu specifikovat, co to "něco" je. Nicméně jsem se s vynaložením menšího či většího úsilí probojoval přes většinu scén až k famóznímu závěru, po němž přece jenom převažují kladné pocity z filmu nad těmi ostatními... ()
Tohle byl třetí film, který jsem od Darrena Aronofskyho viděl a můžu říct, že to je opět za 5*. Jak jinak, skvělá režie, nádherné ženy, skvělé herecké výkony a mohl bych pokračovat do nekonečna. Tohle prostě nemá chybu. ()
Všichni skuteční umělci jsou tak trochu blázni..., jak jinak zaplatit za ten dar. Hlavní hrdinka má svůj um tvrdě vydřený, nic jiného nezná, navíc ji dochází čas...Její psychický propad až na samotné dno, ve snaze splnit si svůj sen, naprosto chápu. A to mi některé scény byly až fyzicky nepříjemné. ()
Miluju Tchaikovského Labutí jezero, a možná proto mám ráda tento film. Tak temný a zdrcující děj dívky, která se žene za tím být dokonalá v tom co dělá a uspět za každou cenu. Není tomu nic co vytknout. ()
Absolutní metamorfóza a čistá katarze. ()
První věc baletu vůbec nerozumím takže každá scéna baletu byla pro mě něco úžasného.Každý film,který jsem od Aronofskyho viděl mě dostal at to byl Rekviem za sen či Fontána nebo Wrestler ale tohle jsem nečekal.Ještě těd mě mrazí v zádech z toho úžasného konce.Natalie Portman žije rolí a proto jsem jí věřil každou scénu a troufám si tvrdi,že předvedla nejlepší ženský výkon tohohle roku možná taky své kariery a proto by měla získat Oskara a to bez debat.I Mila Kunis předvedla,že umí hrát a k tomu charismatický Vincent Cassel.Nevím,který okamžik vyzvihnout víc jestli přeměnu v černou labut nebo scény z cvičení.Hudba je prestižní a udáva tempo i těm pomalejším scénám.Jeden z nejlepších filmu tohohle roku,který mě dostal tak jak se to dlouho nepovedlo žádnýmu snímku. ()
Balet v podání Derrena Aronofského, jako psycho thriller s neuvěřitelně úžasným výkonem herců nad kterými září Natalie Portman ( jeden z nejúžasnějších ženských hereckých výkonů co jsem kdy viděl). Pak, že balet je nuda :) ()
Hudba: Clint Mansell Hodnocení OST: 5/5 ()
Oslnit podmanivou formou, pomalu ztrácet zbytek. Sláva, posedlost, neukojenost a v nich prázdné a omšelé ticho. Na hraně. A co mě naštvalo mnohem víc - jen na efekt. To mě bohužel neuspokojuje. ()
Další Aronofsky a další film o strašlivém tlaku na jednoho člověka až..... Z objektivního hlediska by to nejspíš měla být plná palba pěti hvězd, protože ten film je skutečně po všech stránkách výborný - Zákulisní prostředí profesionálního baletu, kde si závist a nenávist podávají ruce, zatímco slečinka paranoia se krčí v koutě, pozvolně, ale jistě dávkované napětí, děsivě ze všech stran narůstající nátlak, slizký Cassel, uhrančivá Kunis a hlavně, naprosto a bezkonkurenčně úžasná Portmanka, která s přehledem zahrála nebožačku Ninu, ještě si při tom poskakujíc po špičkách, jako by se nechumelilo. Problém není v tom filmu, problém je ve mně a opět se mi těžce pojmenovává, ale něco mi tam nesedělo. Snad to, že pár podobných filmů už Darren natočil, nebo mi prostě není milé prostředí baletu, nevím, opravdu nevím. Ale doporučuji :) ()
Natalie Portman si jde pro Oscara. A ne že ne! ()
Naprosto strhující, úžasné a fenomenální herectví Natalie Portman mě donutilo tomuto filmu dát pět hvězd, třebaže jsem uvažoval o čtyřech. Ale pozor, ty čtyři hvězdy jsem měl v hlavě od začátku filmu. A to se mi moc často nestává. Většinou své úvahy začínám na třech. Zde byla vytvořena výborná atmosféra od začátku. Tento film jsem si vybral, protože devadesátiprocentní téměř novinku prostě vidět musím. A i když o baletu nevím zhola nic (kormě toho, že je to fakt velká dřina) a nikdo by mě nikdy nedonutil na baletní představení jít, věděl jsem, že prostředí bude velice atraktivní. Navíc téměř mystické jméno pana režiséra, se kterým sice někdy nesouhlasím, jemuž ale nemohu upřít osobitou atmosféru - to všechno bylo opravdu velikým příslibem. A musím říct, nelituji ani minuty tohoto filmu. Co se týče hereckých výkonů - samozřejmě V. Cassel vynikající (trochu mi svým charismatem připomíná Seana Penna), ostatní herci si vedli také velice dobře. A to je to, proč tento film hodnotím tak vysoko. Hrát v něm jiní herci, nebo být výkony jiné, tento film by zapadl do průměru v klasickém subžánru "rivality - já chci něco, co je tvé". Takových filmů je opravdu hodně a hodně jich je průměrných. A to právě díky slabším hercům, slabší režii nebo díky kombinaci obojího. Toto není ani na sekundu případ tohoto filmu. Natalie Portman vás prostě musí dostat. Koho ne, nemá pro filmy cit - bez ohledu na to, že respektuji názor druhých. Film nám představuje mnohdy až nezdravou rivalitu mezi lidmi, kteří si věří, kteří věří, že jsou velmi dobří. Je nám ukázáno to, co všichni víme a čemu všichni věříme - že v nezdravě rivalitním prostředí je člověk ochoten pro úspěch udělat prakticky cokoli. Jenže film nám nabízí ještě něco navíc a to myšlenku, že největším rivalem je člověk sám sobě. Film je navíc okořeněn o horrorové prvky, při kterých mi opravdu dobře nebylo. A to jsem velkým fanouškem subžánru expploitation. U několika scén jsem se přistihl při hlasové reakci. Zřejmě proto, že v prostředí na oko křehkých žen tyto prvky vypadaly drsněji než v těch nejhrubších horrorech - a to vzhledem k divákovu očekávání. Navíc byly tyto pasáže moc skutečné, ikdyž šlo třeba jen o strhnutí záděry na prstu. Filmem nás provází atmosférická hudba z "Labutího jezera", která v některých chvílích působí opravdu uhrančivě. Když jsem tento komplex zhlédnul, dostal jsem dokonce chuť na "Labutí jezero" si zajít. A to, myslím, mluví za všechno. ()
Nie je veľa podobných filmov, ktoré by boli tak závislé od výkonu jednej jedinej postavy a Aronofskému sa podarilo túto postavu skvele obsadiť a takisto doviesť k famóznemu hereckému výkonu. Natalie Portman sa týmto výkonom silno zapísala do filmových dejín a právom získa(la) to množstvo ocenení. Príbeh bol pre mňa takisto celkom zaujímavý, keďže samotný Čajkovského balet nepoznám a tak toto akési "filmové spracovanie" mi prinieslo veru silný zážitok. ()
Nebýt neskutečně krásně Mili a jejích sexy hrátek s Natálkou, tak to ani nedokoukám, příšerná nuda. ()
Myslím, že Natalie si jde pro Oscara. A velice nerada bych se v tomhle případě mýlila. Nehledě na komentáře předhazujcí rádoby uměleckost a intelektuálnost filmu, a nehledě na to, zda tak film opravdu působí, mě to fakt dostalo. Je mi z toho trochu špatně a bolí mě celý tělo. ()
Související novinky
Zemřel herec Mark Margolis
Ve věku třiaosmdesáti let zemřel ve čtvrtek v nemocnici Mount Sinai v New York City po krátké nemoci americký herec Mark Margolis, mnoha divákům známý především jako zlověstný don Hector Salamanca ze… (více)
Aronofsky si hraje na Boha
Především by chtěl rozpoutat potopu. Konkrétně v „biblické fantasy“ Noah, která má příběh o vyvoleném muži a obrovském korábu plném zvířat podat „drsným, pochmurným a v rámci možností realistickým… (více)
Aronofsky a Clooney versus mimozemšťané
The Wolverine se mu kvůli katastrofě v Japonsku rozsypal pod rukama, ale Darren Aronofsky nebude mít problém najít si náhradní projekt. Vždyť za 13 milionů dolarů pořízená Černá labuť už vydělala 300… (více)
2011 - vyhlídky, poděkování a přání
Další kalendářní rok se chýlí do finále a nechává v nás několik výjimečných filmových zážitků. Nebylo jich zas tolik, ale byly o to silnější. To na rok 2011 nám Hollywood (a nejenom ten) chystá… (více)
Darrena Aronofského příliš v lásce nemám. Je to filmař sice řemeslnně disponovaný a schopný, ale jako umělec- autor poměrně plytký a diváckou obcí značně přeceňovaný. Veleslavnou celovečerní prvotinu Requiem za sen považuju za jeden z nejpřeceňovanějších filmů posledních deseti let - a to z řady hledisek, včetně pověstné, tzv. drogové autenticity. Jedno se ale D.A. musí nechat - drží si svou linii a je nekompromisní ve výběru látek a svém osobitém autorském přístupu ( byť ten je dosti diskutabilní). A umí pracovat s herci - viz. výborná Natálie Portman, která na mne snad poprvé zapůsobila pozitivním dojmem. K samotnému filmu Černá labuť: Líbilo se mi téma ( resp. témata )a výsledek jsem si docela užil - dokonce můžu říct, že na určité esenciální úrovni ve mě film docela silně zarezonoval ( rozhodně víc než Fontána a Requiem), ale Aronofski je to teda esenciální - konstrukt, pohádkovost, určitá plytkost a povrchnost. Soustředění se na jednu hlavní postavu a s tím spojená psychologizace filmu rozhodně svědčí. A formální stránka mi přišla fajn - minimálně v tomto směru se D.A. zlepšuje. Líbily se mi hlavně scény z tréninkového sálu - ořezávání a dynamizace záběrů, přimknutí k tělu herce - tanečníka (a přitom absence pitomin ála Requiem, kdy je kamera připevněná na herce, což je ultimátní videoklipové klišé), sladění pohybu kamery s vnitrozáběrovou dynamikou a hudebním doprovodem( výsledkem je melodičnost pohybu a sledu obrazů). Ale problém je pořád jeden a týž. Psychologie nestačí prohloubit celkovou plochost konceptu, který není vystavěn na bázi prokreslených postav a vztahů, ale na základě metaforických ( a v důsledku schematických a až dětinsky doslovných) výjevů – proměna v labuť ( peří pod kůží, lámání končetin). V tomto směru třeba motiv vztahu dominantní matka obluda - křehká dcerunka s plyšáky je na mě fakt moc. Chápu, že to má být metafora, že to má být Freud atd. Ale je to příliš zjednodušující a moc rychle, přímočaře podané,...viz scéna, kdy matka hrdinku citově vydírá, protože nechce jíst dort. Což je nesmysl i s ohledem na modelování těchto dvou postav a jejich vzájemného vztahu - vzhledem k tomu, že holka je baletka před premiérou a máti se do ní projektuje by bylo přece logické, kdyby mládí chtělo oslavovat, ale stáří to zatrhlo (což se také posléze děje). Ale je tu vícero nesmyslů. Například jak rychle a náhle přichází erotické scény. Najednou, bez přípravy si Natálka hrábne do rozkroku a začne se svíjet. Nemá to nástup, gradaci, vývoj prostě hap hop atom. Dále dvě paralely s Fontánou: Zaprvé - stejně jako mě tehdy iritovalo světlo ("otevřete dveře, venku vyšlo slunce"), tady mě iritovala tma ("haló,co se děje zkoušíme...")...čili práce se světlem jako s dramaticko - metaforickym prostředkem. Druhá paralela je na trase kompozice záběrů podle centrálního bodu ve F. – užití zrcadel v ČL. Chlapec to dosti přehání. Dožene to až do takového extrému, že Natálka se probodne střepem ze zrcadla. To je sice sám o sobě dobrý motiv, ale v kontextu celého filmu, kde je asi stopadesát záběrů na zrcadla - různě členěná a štěpená, působí dosti absurdně a nadužitě. A nakonec samotné „strhující finále“...V momentě, kdy se film má tzv. stupňovat, tak mě naopak docela přestává zajímat. Aronofsky násilně nažene příběh do vyústění ála drama dějin a vesmíru a tam se s nim fakt míjím. Mimochodem mi závěr dosti evokuje Fontánu – kde se dříve střídaly časové roviny, tam se nyní střídají výjevy realita – halucinace. Výsledný pocit je přitom velmi obdobný, totiž že ten pán mele a mele a že už sám pořádně neví, co by měl být reál a co vize a kam by výsledný tvar měl přesně směřovat, resp. jakým způsobem by mělo být naplněno schéma, které je od počátku zcela jasné ( a pro jistotu v rámci promluv několikrát omílané) – totiž protnutí osudu hlavní hrdinky s hlavní postavou uměleckého díla, Labutího jezera. Spíše než ambiciózní umělecký počin v moderním hávu ( takto zhruba bychom ten koncept mohli nazvat) by Aronofskému svědčila látka ne tak závažná - něco žánrovějšího, co se nesnaží obemknout všehomíro máchnutím ptačích křídel. V tomto směru byl - bohužel - docela příslibem plánovaný projekt Wolverina. () (méně) (více)