Létající Skot

Ač založený na skutečných událost, po scénaristické stránce poněkud mělký příběh cyklistického šampióna Graema Obreeho, který se k cyklistice dostal především tím, že se řídil heslem - kdo uteče (ujede) vyhraje. To když zdrhal před svými šikanujícími spolužáky. Tedy alespoň podle onoho nepovedeného scénáře. Jonny Lee Miller ovšem svého poněkud výstředního hrdinu zahrál velmi dobře. (07.12.2008)

Ach D.Mackinnone. Dostat do rukou tak úžasný námět. Dostat do rukou šanci zfilmovat splněný "reálný" sen v tak vzrušujícím prostředí, jako je cyklistika a takhle se nechat "urvat" pomyslným pelotonem. Kde je detailní trénink a příprava hlavního hrdiny? Kde je vypíchnutí Graemova vztahu k cyklistice? Kde je kvalitní kamera a stříh, který by udělal z dráhařského šampionátu něco výjimečného, což bezesporu MS je? Celé to působí jako marná snaha ztvárnit něco ojedinělého a unikátního, kterou dostihl defekt v podobě prasklé galusky. *** za nápad a J.Lee.Millera, který zahrál skvěle. (02.02.2011)

S termínom Lietajúci Škót som sa stretával zatiaľ len v F1 v súvislosti s Jackiem Stewartom, vidím však, že aj na iných galuskách sa dá lietať. Inšpiratívne v tom ohľade, že amatér sa bez dopingu môže dostať medzi top športovcov, ktorí zvyčajne na tom dopingu sú, hlavne medzi cyklistami.  A to na mechanizme zloženom zo šrotu a častí pračky. Čo len potvrdzuje, akými zázračnými strojmi tie práčky sú, veď hodnoverné médiá už dlho píšu, ako Rusi kradnú na Ukrajine práčky a robia z nich iránske drony. Skratkovito povedané, samozrejme. Film je Obreeho oslavou, hoci poukazuje na jeho maniodepresívne stavy, avšak nie dostatočne. V skutočnosti to nebolo také ružové, ako sa ukazuje - fandiaca, verná manželka a tak. Vraj jeho stavy boli také zlé, že život s ním bol pre ňu peklom. Tých pokusov o samovraždu bolo tiež viac. No a nakoniec sa ukázalo, že bol homosexuál (priznaný od roku 2011). Ale chápem, že sa chcelo ísť po pozitívnej linke. (23.04.2024)

Vzhledem k tomu, že dráhová cyklistika mně nic neříká, ale vezu se na cyklovlně fanouška, který televizně absolvoval pokoronavirovou Tour de France, rozčílil se u výroku a potrestání Peťky Sagana, radoval se z vítězství Alaphilippa, srdcaře a bojovníka, jede v Giru a tomu Saganovi fandí a křičí, těší se na Vueltu, ale pak mu zmehne před profi trenažérem a proklíná úspěšné české kluky, co v Americe hodili na trh svůj patent Rouvy, ba i výrobce jiné, tak jako poctu všem šlapajícím bláznům jsem dala tenhle snímek, snímek o tvrdohlavosti, touze, ale také o temných chmurách v hlavě, které, když jim to dovolíte, postupně zabíjí vaše JÁ, a pak i definitivně tělo. Co dodat, před bojem tohoto skotského šampióna se lze jen sklonit. Musela jsem uznat, že cyklisté mají společný určitý druh povahy, protože jsem u scény řezání sedla pilkou přesně viděla přítele, který by navrch to kolo rozmlátil a rám by napařil panu mezinárodnímu předsedovi kolem krku. A protože je film britský, je úplně jedno, jestli se děj odehrává v současnosti nebo 1920, kromě trochu drobností, jako občas kupodivu novější auto či dětský kočárek, to stejně nepoznáte, furt stejně ošklivo. Tu čtvrtou hvězdičku dám, pro všechny ty cvoky v sedlech. (07.10.2020)

Grahama Obreeho si velmi dobře pamatuji z jeho závodní kariéry, kdy působil jako exot. Člověk jenž si vyrobí kolo z pračky a pak na něm překoná rekord v hodinovce v absolutně necyklistické poloze , člověk jemuž světová cyklistická asociace házela klacky pod kola a do loukotí, a člověk který nastoupí k silniční časovce na mistrovství světa s jedním převodem (to už ve filmu nebylo obsaženo), takový člověk si rozhodně zaslouží film o sobě. Jsem rád že byl natočen a že Graham Obreee nezůstal zapomenut. I tato doba má své hrdiny a nemusí to být přeplácení fotbaloví kašpárci. (16.02.2009)