Kissing-Time Ninety
Režie:
Antonín MoskalykKamera:
Josef NovotnýHudba:
Luboš FišerHrají:
Dana Syslová, Oldřich Vlach, Otomar Krejča st., Vlasta Chramostová, Lilli Janečková, Eva Svobodová, Dušan Blaškovič, Václav Babka, Zdeněk Dítě (více)Obsahy(1)
Mladí manželé Eva a Jarda Tůmovi nemají vlastní byt, a proto ani možnost pořídit si dítě. Příroda však zvítězí a Eva je těhotná. V porodnici přivede na svět paterčata. Velká událost neunikne pozornosti domácích ani zahraničních novinářů. Úřady se rozhodnou rodinu zabezpečit. Je založena komise pro péči o paterčata vedená Drahoslavem Svitáčkem. Tůmovi se stěhují do veliké, supermoderně zařízené vily. Různá technická zařízení nepracují vždy bezvadně a způsobují svým obyvatelům mnohé problémy. Jarda - původně dělník vyrábějící dětské boty - se stane zaměstnancem mezinárodního výzkumného ústavu. Pilulky, které na něm chtějí vědci testovat, dává Jarda tajně pokusným zvířatům a brzy jsou budovy ústavu plné králíků, rybiček a opic. Ke klidu v rodině nepřispívá neustálá přítomnost cizích lidí v domě a nutnost vyplňovat stále podrobnější dotazníky, týkající se intimního života manželů. Stát má zájem na zvýšení porodnosti a Tůmovi mají být vzorem. K vile se nebezpečně přiblížila stavba trati, kterou ve své předchozí funkci naprosto nekvalifikovaně naplánoval Svitáček. To odvede pozornost a Eva s Jardou mají chvíli čas se věnovat sobě. Eva znovu otěhotní. Porod je očekáván davy lidí, novináři i televizními štáby. Narodilo se jen jedno dítě. Všichni ztratí zájem a odjedou. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (20)
Řekla bych, že se jedná o poměrně vydařenou parodii na socialistické plánování a s tím související podporu růstu porodnosti za každou cenu. Některé situace jsou sice poplatné době vzniku, stále jich však zůstává relativně dost nadčasových. Nejde sice o žádné velké umění, ale jako kousavá satira do samotného nitra komunistického režimu tenhle film funguje docela dobře. (65%) ()
V kontextu Schormova interrupčního dokumentu Proč?, který vznikl jen o rok dříve, neztrácí téma porodnosti v socialismu na aktuálnosti ani zde. Ostatně tehdejší politika aplikovaná na rodinu dala posílit vztahům, jejichž dopady řešíme dodnes. Je to marnost nad marnost, to zakládání manželství a rodin jen podle toho, zda bude přidělen byt či nikoli. Lidi by při chuti byli, ale co dál, že? Moskalyk si dovolil v rozpuku šedesátek natočit ironický film bez zbytečně planých uměleckých ambicí a to potěší. Délka polibku devadesát je nechtěně humorná v celé své délce a poukazuje na jepičí život sensace, která pod pracovním označením paterčata plane stejně dnes jako tehdy. Nadto velmi příjemné civilní výkony Syslové a Vlacha. ()
"To jsou naše první socialistická paterčata a po nich budou náledovat další!" Bezvýznamný mladý pracovník se marně snaží sehnat byt. Nikdo mu nevěnuje pozornost, ale vše se obrátí doslově naruby, když jeho žena porodí patečata. Najednou se dostávají na výsluní, je jim přidělen krásný rodinný domek, je jim přidělat osobní tajemník, je svolána tisková konference. Absurdita života v socialismu v kostce. Je pravda, že řada vtípků časem zaniká, ale v roce 1965 mít doma prakticky všechno na dálkové ovládání byla velice slušná nadsázka. To neměli ani straničtí funkcionáři. Demolice vily odhaluje řadu nahrávacích zařízení. Na svou dobu VELICE odvážná satira! Krásná byla i tisková konference, kde řadu jemných inteligentních vtípků místní uživatelé zřejmě vůbec neodhalili.. Uživatel sator se mýlí, Oldřich Vlach si zahrál víc hlavních rolí, okamžitě se mi vybaví Cena medu a Nepodepsaný knoflík. Na divadle hrál hlavní role v Králi Ubu, Procesu a Macbeth, v roce 1978 získal ocenění Literárního fondu za hlavní roli v Hamletovi. ()
Překvapuje mne nízké hodnocení (zatím hodnoceno 15 uživateli). Film pokládám za zdařilou satirickou komediii, nesklouzává do nepřijatelné trapnosti, což může být u satir problém. Za hereckou jedničku zde pokládám O. Krejču, který zde ve své postavě jednoznačně zářil se svými pohotovými funkcionářskými frázemi a klišé. Já jsem se bavil. ()
Moskalykova sžíravá satira, nemilosrdně válcující (ne)reálný socialismus, skvělým způsobem odráží absurditu tehdejší doby, která byla natolik schizofrenní, že nakonec musím ten poněkud krkolomný nápad s paterčaty a moderní vilou vzít na milost a vnímat to jako určitou formu umělecké nonkonformity. Nejde o to, že se útočí na socialismus, ale spíš JAK! Vládní výbor pro paterčata, dotazník, svačinka (fakt viagra?!), dvacet let v podnájmu, vyměřovací komise... vrcholem je bezesporu demolice vily, během níž jsou odhalena mnohá nahrávací (nebo odposlouchávací) zařízení. Cenzura byla tehdy buď slepá anebo totálně imbecilní, jinak si to nedovedu představit. Hofman jako scénárista je překvapením, nečekal bych, že to je jeho práce. Vlach a Syslová sympatičtí, Libíček, aby se neřeklo, ale stejně se mi nejvíc líbil poťouchlý Krejča. Více iniciativy! ()
Satira, která nepřežila svou dobu. Vládní výbor pro paterčata jako alegorie socialistického sociálního inženýrství a potažmo celého režimu musel ve své době působit velmi trefně. Bohužel dnes mi nápady připadají vyčpělé, ne-li přímo hloupé. ()
"Každá máma, každý táta, musí míti paterčata." 45% ()
Sedesata leta ceskoslovenskemu filmu prala. V teto dobe ale vzniklo i spousta filmu, ktere po obsahove strance nemaji co sdelit (alespon ne mne). Tento film jest toho dukazem. Bez poradneho scenare, humoru a atmosfery. Oldrich Vlach zahral vyborne. ()
Námět je úlet, ironie soc.plánování na svou dobu odvážná, ale pak už chybí nápady...Zřejmě jediná Vlachova hlavní role... ()
Připadá mi, že na konci roku zbylo na Barrandově v rozpočtu spousta peněz, a tak se narychlo přemýšlelo, co s nimi. Scénárista dostal za úkol během dvou hodin vymyslet děj, tak si zašel do restaurace na vydatný oběd, hodinu a půl se prospal a během maximálně posledních 10 minut naházel na papír všechny představy, co ho právě napadly. A podle toho film také vypadá. Smršť vzájemně nijak zvlášť navzájem pospojovaných scének a nešetření s penězi (např. jsem v žádném jiném českém filmu neviděl, aby v jednom obraze bez souvislosti s dějem jen tak přistál vrtulník). ()
Docela svěží komedie s Oldřichem Vlachem bez knírku. Z dnešního pohledu už spousta absurdit nefunguje, zato se staly vtipy z původně nezamýšleného. Rozhodně bych si přál tu Oldovu skleničku domů, potom dostává otřepané "panák před spaním" úplně jiný rozměr. :-) ()
Asi do půlky jsem si myslel, že se to hlavnímu hrdinovi jen zdá. Pak jsem se teda smířil s tím, že se mu to nezdá, ale zase jsem se nemohl zbavit dojmu, že se to zdá mně. To je holt riziko těchhle vizionářských podobenství - buďto přitom mrazí, nebo je to jen hloupý nesmysl. ()
Jakasi novovlna, sedesatkova, experimentalni podivana. Trochu crazy kousek, ale je tam mladicka Syslova a mladik Vlach...tak jsem to nakonec dokoukal. ()
Moskalykova snaha po satirické komedii? Zasmál jsem jen jedinkrát při vyplňování dotazníku - Vaše činnost za okupace... Kolikrát jsme takové nesmyslné formuláře vyplňovali. Dnešnímu divákovi tenhle film neřekne vůbec nic, já se ho aspoň snažil pochopit v kontextu poněkud uvolněné doby 60. let, kdy bylo dovoleno do nepravostí tepat, ale jen opatrně, soudruzi; takže socialistický byrokratismus vytvořil Úřad, který sledoval, jak se budou rodiče paterčat chovat po svatbě, aby ho mohl prezentovat jako zářný příklad. Současně však pan Hofman (scénárista) vytvořil nevědomky viagru půl století dřív, než byla skutečně objevena. Místy mi to trochu připomínalo nepovedeného Felliniho (Cabiriny noci?), stříknutého surrealismem. Jedna hvězdička s přimhouřením oka. ()
Strašná, totálně nesmyslná komedie. Sálá z ní křečovité budovatelské nadšení, jak kdyby se psal rok 1950. Povinný optimismus a jásání na povel. Komunističtí papaláši v černých brýlích (v čele s nepříjemným Krejčou), jak nějací zápaďáci - jak pěst na oko. Hloupé vtipy, které se opakují třeba pětkrát za sebou (zkraty - toto slovo se hodí na celý film). Maminka porodí paterčata, ale jako by je neměla. Po nastěhování do rádoby chytrého domu se o ně okamžitě přestane starat a spolu s nešikovným tatínkem, rekordmanem ve výrobě zmetků, zkoušejí vesele mačkat různá tlačítka spíše v hotelu než ve vile, protože vedle rodinky tam bydlí i pět sestřiček, prostitutky a další pakáž. S velkým sebezapřením jsem vydržel do půlky, ale dokoukat se to fakt nedalo. Zkusil jsem ještě pár sekvencí z druhé poloviny a tam šlo zase o nějaké rozmnožování králíků nebo co, takže nesmysl na entou pokračoval. ()
SURREALITY SHOW desítky let před reality show! A taky jakási VIAGRA pro muže i ženy!. Ztřeštěná satira na socialistické plánování a předehnání Západu, kde na tiskovce překládá A.J.Liehm, vystupují zástupci spřátelených států (tehdy socialistický Alžír ap.). Ďábelsky aktivní Otomar Krejča se tu vyřádil! Paralelně probíhá plánovaná výstavba Severozápadní dráhy, která protíná supervilu manželů s pěti dětmi. Končí to narozením jediného dítěte...(Film ve své době zcela nepochopen kritikou, která se zaměřovala na novou vlnu, i diváky, pro které to třeštění bylo nepochopitelné). ()
Nebylo to úplně špatné. Divím se, že některé věci vůbec prošly komunistickou cenzurou. Nebavilo mne to nějak moc, ale zase jsem se občas docela zasmál. Pan Vlach byl velmi dobrý, jeho partnerku však vůbec nemusím. Snad se dá podívat i podruhé, pokud by nic jiného nebylo po ruce. ()
Výživná esence experimentů ze šedesátek. Taková ta snaha, aby to bylo správně socialistické, ale taky světové a novátorské... Zaujalo mě pár záběrů ze Zlína, ale jinak to byla šílená nuda. Manželům se narodí paterčata a v rámci pokroku je nutno přijít na to, jak podobnou věc zopakovat a zprůmyslnit. Dostanou vilu, vybavenou hromadou "moderních" vynálezů, které po většinu času nefungují a jsou spíš na obtíž a pod tlakem dohledu úředníků se sobě navzájem odcizí. To se děje prostřednictvím všemožného bloumání po zšeřelých místnostech, mačkání prskajících tlačítek, hekání a poulení očí. ()
Celovečerní prvotina Antonína Moskalyka na téma plodnost, porodnost a problémy které souvisí s narozením paterčat. Divák je svědky mnoha různorodých scének, nápadů, jako třeba přistávající helikoptéra, rozbíjení asfaltu při motoristickém závodu, striptýz, desítky králíků na schodech, k vidění je dokonce opice. Snímek mi připomíná perlu absurdnosti Muž, který stoupl v ceně, ale zatímco ten velmi citlivě graduje a režisér znal míru, recenzovaný snímek po čase začne nudit a hraničit s přeplácaným, ke konci pak už vůbec o děti nejde. Ještě dost balíkoidní zmetkař Oldřich Vlach má ve svém druhém filmu málo prostoru ukázat své hraní tak jak ho z pozdějších rolí známe, i když má vlastně hlavní roli. Ale přes to všechno režisér prokazuje talent, který, žel bohu, uplatnil v pouhých čtyřech celovečerních snímcích. Ten první z nich je ale rozhodně nejslabší. ()
Vydržel jsem skoro půl hodiny. Nerozuměl jsem hlavně, jestli se ještě jedná o nějaký dozvuk budovatelských agitek, anebo už o "novou vlnu"? Asi to první - soudím podle toho "G"éčka na pracovních oděvech... ()