Persepolis

Momentálne určite najtvrdší animák na trhu. Kedže je film animovaný, súťažil vo svojej kategórii s (viac-menej) detskými filmami ako 'Ratatouille' a 'Surf's Up', čo nie je primerané a adekvátne, ale budiš. Tvrdý kriticizmus doby a protichodných svetov je zrejmý a súčasne žiadny. Nesnaží sa moralizovať ani ukazovať vinu, rozpráva. Neviem čím, ale moje myslenie to nikam neposunulo. Ani s vedomím, že je príbeh asi do istej miery autentický. 75%. (21.04.2008)

Punk is not DED! Persepolis není geniální či inovativní. Není ani bezchybný. Ovšem díky zpracování, příjemně trefnému nadhledu a především díky upřímností čišící výpovědi o dospívání v Iránu i emigraci, je Persepolis odzbrojující záležitostí. Vyšperkovanou milými detaily (třeba takový animovaný Derrick) a úžasnou hudební složkou. V konečném důsledku je tak autobiografické vzpomínání Marjane Satrapi filmem naprosto okouzlujícím, kterému animovaná podoba dodala na síle. Což však Vincenta Paronnauda znalé po dospěláckém komiksu Padoucnice asi jen těžko překvapí. Persepolis obstojí i proti drtivé většině kvalitní hrané artové produkce. Co obstojí, on tu většinu o pěkný kus převyšuje a stává se tak nejlepším animovaným filmem od dob Tria z Belleville. PS: Předloha je sice zajímavější a dějově obsáhlejší, ale není tak emotivní a podmanivá. (13.12.2007)

Vynikající snímek na poli animovaných děl nás zavádí do prostředí íránské metropole a představuje nám historii této země od rozkvětu až k pádu. Seznamuje nás s Marjane Satrapi, dívka vyrůstající v pokrokové rodině, která byla zapojená do komunistického a socialistického hnutí. Sonduje osud zoufalé ženy, vzpomínající na raná léta jejího života. Navštěvovala francouzské lyceum, kde byla jako dítě svědkem vzrůstajícího potlačování občanských svobod a dopadu íránské politiky na každodenní život. Příběh je zakreslován očima dítěte, a proto zachycuje pohled na svět s veškerou její nevinností, fantazií a nadšenou rozkošností. Sledujeme, jak tamější režim působí na obyvatelstvo. Způsob, jakým musí čelit vyčerpávajícím a nekončícím bojům o svá práva, rovnocennost a svobodu. Za projevy svých názorů jsou tvrdě trestáni, stávají se oběťmi zvěrstev a mučení ve vězení. Děj zde nastiňuje osudy lidí, kterých se nejvíce týká místní dění, jsou vzniklou situací nejvíce biti. Ukazuje obyvatele plné nadějí, že konečně příjde změna, jenže jsou znovu a znovu klamáni. Už dávno skončila vyhlídka na lepší zítřky. Naopak se Írán propadá do hlubší propasti… Dostaví se změna oblékání, bída, nedostatek jídla. Poslední zbytky svobody jsou ty tam. Ženy jsou znevýhodňovány, ze země vzniklo vězení, atmosféra dusivá a plná nespravedlnosti. To vše v 2D animaci s převládajcí černou a bílou barvou, přičemž zajímavé jsou pasáže, kdy Bůh promlouvá s Marjene. Věrně ztvárněné až mrazivé. Vždyť kdo by mohl nejlépe popsat danou situaci než ten, kdo ji zažil? Marjene Satrapi dnes žije v Paříži, kam utekla ze strachu před íránským režimem. (20.05.2008)

Jeden z nejlepších animovaných snímků, co jsem kdy viděl, nádherná černobílá 2D záležitost, která vychází z komiksové předlohy, což je na některých políčkách filmu hodně patrné. Narozdíl od americké konkurence však Persepolis neloví ve vodách pokleslé fantazijní akčnosti, ale zůstal zakotven u břehů artového filmu. Těžko říci, čím je tenhle film především - pro někoho alternativní možností seznámit se s rychlokurzem íránských novodobých dějin, pro jiného silným emancipačním hlasem z míst, která lídři západu označují jako ,,osu zla", pro dalšího nadčasovým podobenstvím o typizovaných osudech ,,malých" lidí - obětech režimů, násilí, válek..., nebo možná vynikne tento pohled - čirá existenciální reflexe člověka ztraceného v nesrozumitelném a nepřátelském světě, film o ,,cizince ve vlastní zemi", zoufalé volání zesilované mezními situacemi těch podivných životních peripetií... Persepolis má neobyčejnou sílu a mnohokrát jsem litoval, že nebyl natočen jako hrané drama. I takhle však umí pojmenovat bolavá místa a poukázat na absurditu totalitního režimu (který se v tolika drobnostech podobá tomu našemu, až z té podobnosti mrazí...). Velmi zajímavý je ženský pohled Marjane Satrapi, autorky i stylizované hlavní hrdinky, v tolika věcech obohacující mé zkreslené představy a vyvracející možné předsudky. Emancipace je skutečně jedním z nejdůležitějších fenoménů novověku. Persepolis vyniká v mnohém, svou osobitou a čistou animací mi mnohdy připomněl animované filmy našeho nestora Karla Zemana, ale i japonské mangy, ten dvojrozměrný nostalgický retro obraz Íránu, Vídně osmdesátých let, všechny ty ikony západní kultury a odrazy její mediální podoby, Bee Gees, Iron Maiden, Punk, Michael Jackson, Derrick, Bruce Lee, adidasky a hranolky s kečupem... Všechno tak roztomilé a záměrně naivistické a pod tím rastrem pachuť mučení, zabíjení, strachu, úzkostí... Člověk sleduje pohádku (sic pro dospělé) a chvěje se hrůzou... Nádherný a čistý film... Hodně podobný (i když estetikou animace ne tak absolutní) je rovněž animovaný pozdější bratříček Teheránská tabu. PS: Velmi trefný je komentář uživatele Iggyho... (17.02.2008)

Hodně košatá filmová adaptace mistrovského komiksu, která postrádá komplexnost a poetiku jíž do literární předlohy vtiskla Marjane Satrapi.... Kéž se v budoucích letech svých adaptací dočkají takové majstrštyky jako Essex County či Maus - poněvadž Lemire a Spiegelman si to zaslouží. (28.04.2020)