Severní blata

Pokud by po mě někdo chtěl, ať mu popíšu mou představu Islandské kriminálky, tak mu popíšu právě Severní blata bez ohledu na to, jestli jsem je viděl, nebo ne. Všechno tu funguje tak jak má, od postav po uvěřitelný příběh, kde je vkusně zakomponovaná i osobní linka vyšetřovatelova, což je věc, která se u kriminálek povede jen málokdy. Chladná syrovost je podporovaná dokonale padnoucí hudbou, která využívá monumentality mužského sboru, který vynikne především při záběrech na pustou, osamělou, ale krásnou, nádhernou Islandskou krajinu. PS: jeden z příkladů kvalitního dabingu, který nijak nenarušuje atmosféru a není výrazně horší, než-li originál. (24.08.2013)

Temná kriminálka z ďalekého severu priniesla so sebou hlavne surovú a chladnú atmosféru, ktorá bola na slušnej úrovni. Obsahovo ma však snímok až tak nenadchol. Záhada okolo vraždy starého pána a s tým spojenej genetiky síce nie je zlá, ale to rozpletanie príbehu až po konečné finále nebolo to pravé orechové. Nudné, nezáživné a miestami zbytočne komplikované. Čistý priemer. 60/100 (18.05.2015)

2 dějové linie a vy si furt říkáte, co mají asi tak společnýho. Do toho ještě ta jeho dcera. Jinak je to v podstatě klasická detektivka. Valit bulvy se dají na rozsáhlé holé scenérie a záběry na ty silnice. Napdala mě dokonce rým Fordem fjordem, ale to je kravina, co? Akorát furt nevím, co je to ten Mýrin nebo Jar City. (25.10.2008)

Fincherovsky temná atmosféra, charismatický detektiv s nepřístupným výrazem a hodně silným žaludkem, náležitě strohý scénář, výmluvně působící scény (nevím, jestli se mi víc sevřely útroby z Erlendura žvýkajícího ovčí bulvy, nebo z té části, kdy vytahovali pěkně uleželou mrtvolu olezlou ksysama, na které byl ten smrad skoro vidět) a zatraceně chytrá zápletka. Víc si od detektivky snad ani přát nemůžu. (17.01.2011)

Severní blata mě zaujala svou audiovizuální stránkou - syrovými exteriéry islandské krajiny a trudnomyslným, nábožensky laděným hudebním doprovodem. Trochu mě zamrzelo, že kriminální zápletka, identita pachatele a vlastně i vypravěčské postupy byly celkem průhledné, takže se v závěru nějaký překvapivý plot twist nekonal. Přesto jde však o povšimnutíhodný film s několika pro severskou kinematografii typicky sugestivními momenty, jenž dělá Islandu celkem vražedně depresivní reklamu. (24.02.2021)