Iron Man 2

Na konci prvního dílu se Tony Stark/Iron Man ustanovil jako "tak trochu jiný superhrdina", jenže druhý díl je završen tím, že se z hlavního hrdiny stává "hrdina jako všichni ostatní", a tak musí být utvořen heterosexuální pár, přijmut sidekick a je zaděláno na nového záporáka, přičemž nesmí chybět nějaká ta traumata z dětství a tvoření komplexního vesmíru. Poslední jmenované je klíčové, protože víc než o soudržnou podívanou s precizně motivovanými postavami a prvky ve vyprávění jde o sled pohromadě nedržících sitcomových scének, které neustále odkazují na jiné komiksy/filmy podle komiksu/filmy, ve kterých si zahrál herec hrající zde. To vede k neustálému srovnávání, z něhož IRON MAN 2 vychází jako ten slabší, co se týče svých dvou hlavních vzorů - SPIDER-MANA 2 (vyrovnání se se svým "superhrdinstvím" pomocí odložení masky) a TEMNÉHO RYTÍŘE (potemnělost a záporák). Významová rovina snímku je sice bohatší než u prvního dílu (reflexe toho, jak média prezentují americkou zbrojní a válečnou politiku, zároveň reflexe mediálního obrazu obsazených hvězd), ale svou americko-ruskou zápletkou archaičtější. Výše zmíněné jsou důvody, proč je dvojka horší díl než jednička, což ještě neznamená, že by se jednalo o průměrný či dokonce špatný film, protože na to je svým neustálým vybočováním ze stylistického rámce obzvlášť v úvodní půlhodině nesmírně opojná a v akčních scénách posílením vnímání Tonyho (zesílení zvuků, zpomalení) vtahující. (29.04.2010)

Režisér Favreau výborne využíva potenciál hviezdnej hereckej zostavy, kde i „vedľajšáci“ majú role ako napísané na telo - jednooký Samuel v koženom kabáte, predajný kravaťák Rockwell, bladeovsky sa mlátiaca Scarlett, tí všetci, samozrejme v čele s Downeym Jr., si to vychutnávajú plným dúškom (azda len ruský psycho-vynálezca Rourke si zaslúžil byť psychologicky prepracovanejší). Samotný príbeh ale absolútne nemá čím strhnúť - zdramatizovanie či napätie tu prakticky neexistuje a akčné scény sú necelé dve a pokrývajú sotva 10 minút dvojhodnovej stopáže (!). Vlastne je malý zázrak, ako sa komiksovka s tak nevzrušivým scenárom dokáže udržať v rovine tak príjemnej konverzačky. (27.04.2010)

Scénář: Justin Theroux .. 70%. Výsledný dojem nakonec zpřerážel všechny obavy a špatné prognózy a to až překvapivě, proto zaokrouhluji nahoru. Sice se napodruhé nejedná o tak zlaté vejce jakým byla jednička, ale na především konverzační film prostě nejde být naštvaný, když je podaný takhle dobře. Vše stojí na hercích, vtipech, dialozích (zlatý originální hlas! Už jen pomyšlení na dabing mi nahání nevolnost - vyloženě nevhodný film, navíc nebyl ani 3D, aby se našla polehčující okolnost) a nikoliv akci. Jon Favreau už se téměř dotkl hvězd. A já si jdu pro zbraň a zastřílet... (02.05.2010)

Jestli hledáte film, který má koule, tak myslím, že jste ho našli. Tenhle film má prostě svůj styl, své charisma, stejně jako tomu bylo u stejně skvělé jedničky. Robert Downey je pan herec. Mickey Rourke ho skvěle doplňoval a jako záporák byl dokonalý, ta ruština mu seděla. Hodně lidí si stěžuje na dabing, já s ním problémy neměl a myslím, že se vydařil. Scarlett Johansson a Samuel L. Jackson potěšili, stejně tak jako AC/DC, kteří tomu dodali šťávu. Hned po skončení projekce se mi zachtělo film vidět znova a to myslím o něčem svědčí. Chci trojku ! (03.05.2010)

Ach, tak tohle bolelo. Navíc jsem si uvědomila, že už jsem se na to snažila jednou koukat někdy předtím, ale po začátku jsem to vzdala s tím, že každý film má svého diváka a já nejsem divák pro tento film. Ale když už jsem se tomu odevzdala, tak jsem si také slíbila, že začnu něčím pozitivním. A to jsou vlasy Černé vdovy. Ó božíčku, tu jednu scénu, kdy je při otočce v chodbě snímána ze shora a její kadeře se kolem ní na svítivě bílém pozadí podlahy zatočí a zavlní, jsem si užila víc, než celou trilogii dohromady. Vím, že je to dost povrchní a že většina žen, které se mi líbí, má velký nos, ale přesto, kdybych někdy sestavovala seznam bohyní (jako že ho sestavuji), tak Scarlett na něm určitě bude. A potom k filmu, já vím, že to má být vtipné, ale v některých momentech mi zatrnulo: Je to vážně komedie? Úvod je vážně děsivý, strašidelný. Potom ten odér americké vlajky vlající na každém monitoru trochu vyvane, respektive není tak explicitní, ale vážně, brrrr. Je to tak zvrácené, jako stavět uprostřed vybetonovaného města pavilon s umělou zahradou. Nejlépe to symbolizuje Pepper a její boty. Já osobně sice trpím tím, co se ženám často přisuzuje, a totiž jakousi primární a nepřenosnou posedlostí botami, ale jehlové podpatky se mi nelíbily nikdy a film nabízí několik krásných ilustrací proč. Když v nich chodí, a jsou to docela důležité momenty, tak to vypadá, jako by se soustředila na jednu jedinou věc - a to na chůzi v těch botách. Její kroky vypadají úplně jinak než lidí v pohodlnějších botách, kteří chodí kolem ní, její tempo je pomalejší, její nohy jsou neustále pokrčené v kolenou. A to trochu ubírá na uvěřitelnosti její postavy, která jde právě zachránit někoho, koho miluje, a tak podobně. Respektive ona jako postava neexistuje. A potom je tam ta nebetyčně děsivá scéna, ve které jdou do schodů obě, Pepper a moje bohyně. Obě mají pouzdrové sukně ke kolenům a lodičky na jehlách, obě se dívají pod nohy a obě trochu vyvrací nohy, aby vůbec v těch sukních zvládaly dělat ty kroky, Scarlett s tím má tedy větší problémy. A aby toho nebylo málo, následuje střih na na Sama Rockwella, který tančí. Tančí! Kde jsou všechny feministky světa? Jestli tohle není peklo, tak nevím. (A abych tedy nevypadala příliš vyšinutě, tak ještě poznámka k Tonymu: jeho figura v tomto filmu trpí častým scenáristickým nešvarem, a to totiž tím, kdy z nutnosti vytvořit drama a napětí mezi postavami se jedinec začne chovat nekonzistentně/křečovitě/nebo-zkrátka-jako-idiot. Když Bruce Wayne na svém večírku předstírá opilost, tak to dělá proto, aby vyhnal lidi a tím je dostal z nebezpečné zóny. Když je Tony Stark na svém večírku doopravdy opilý a dělá bordel - místo aby dělal věci, které chce, s těmi, se kterými chce - tak ho vnímám jako slabocha a ztrácí můj respekt.) (24.11.2014)