Režie:
Michael HanekeScénář:
Michael HanekeKamera:
Jiří ŠtíbrHrají:
Thierry van Werveke, Johannes Silberschneider, Josef Kemr, Udo Samel, August Schmölzer, Karl Ferdinand Kratzl, Branko Samarovski, Christian Spatzek (více)Obsahy(1)
Zdravotně postižený bývalý voják Andreas Pum (Branko Samarovski) ztratil nohu ve válce pro zem císaře a otce. Po odchodu z armády dostane licenci k provozování živnosti a flašinet. Jednoho dne se dostane do vyhrocené diskuse s vysoce postaveným mužem, a za narušení pořádku končí ve vězení, kde přichází i o to málo, co měl. (sator)
(více)Recenze (15)
Po dlhšom čase som sa vrátil k jednému z filmov od rakúskeho režiséra a scenáristu Michaela Hanekeho, ktorý som zatiaľ ešte nevidel, priamo odkazujúci na mimoriadny, televízny film, ktorý by sa určite nestratil ani na plátnach kín, tým som si maximálne istý, pretože tam by sa snáď ešte lepšie vynímal, ako na domácich obrazovkách. Mimochodom mi ho poradil spoľahlivý kolega Willy Kufalt, ktorému sa chcem prostredníctvom tejto recenzie vrelo poďakovať, keďže sledovanie protagonistu Andreasa Puma mi prinieslo nielen neuveriteľný filmový pôžitok, ale zároveň aj akúsi katarziu, s ktorou sa v súčasnosti akosi často potýkam, pričom dej tejto postavy → vojnového invalida, sa ale odohráva v minulosti v období Rakúsko-Uhorska, čo reprezentujú hneď úvodné, archívne zábery, ktoré ma svojimi vyblednutými, zrnitými a poškrabanými kompozíciami obrazu, vari automaticky pripravili na to, s čím sa budem musieť následne stretávať i v tomto precíznom spracovaní, ktoré mi doslova vyrážalo dych... A síce sa tá kamera predsa trochu ustáli, aspoň počas jeho spolužitia so sympatickou, no naprosto nevyspytateľnou vdovou → Katarínou Blumichovou, kde sa môže už reálne zdať, že konečne našiel recept na šťastie...? To šťastíčko ho totižto postretlo ešte o čosi skôr, keď "brigádoval" , tak naďabil na Williho... / Skrátka je to úplne jednoduchý príbeh o tom, ako sa snaží istý "mrzák" opätovne zaradiť do života a do spoločnosti, ktorá sa ale na neho pozerá dosť kritickou optikou, no v jednoduchosti sa skrýva krása asi v takom význame, že to by proste nemohol sedieť na režisérskej stoličke → renomovaný Michael Haneke, aby svojej filmovej vízii, nevdýchol ďalšiu dávku poriadneho PESIMIZMU, ktorým je povestný, čo mi našťastie opäť neuniklo, keď v jeho tvorbe sa vlastne nejedná ani o nič extra prelomové, že sa súčasne jedná vari o jeden z najlepších filmov, aké doposiaľ nakrútil, čomu zrejme tiež napomáha i herecké obsadenie, na čele s → charizmatickým Brankom Samarovskim, ktorý podáva priam odzbrojujúci, herecký výkon, kde si dovolím dodať, že ani Thierry Van Werveke, absolútne v ničom nezaostáva, a tak sú tým pádom obidvaja rovnocennými spoluhráčmi ! Pre zaujímavosť a na samý záver dopĺňam, že filmom ma sprevádzal "rozprávač" , čo som nevnímal ako rušivý element, malo to svoje pevné opodstatnenie, pridávalo to na celkovej dôležitosti a autenticite, že snímok ako celok, je extrémne pohlcujúcim, no určite nie je určený pre každého diváka, čo dokladá i samotné hodnotenie na tejto databáze, kde snímok ohodnotilo ani nie 20 užívateľov, čo je ozaj žalostne málo, a tak sa to možno raz zmení, aj za prispenia všetkých komentárov, ktoré momentálne k tomuto filmu svietia, pritom sa hádam "chytí do pasce" aj niekto nasledujúci, kto si naše výsledné dojmy prečíta, keď sa nechá na Vzburu nalákať...? Vskutku, to by som si prial. ()
Přišel o nohu, získal vyznamenání a licenci k živnosti... Hanekeho Rebelie v první řadě nevzdává hold vojákům, kteří v boji za svou vlast v první světové válce přišli o život či o zdraví, zato se zaměřuje na velmi trpký osud jednoho z přeživších hrdinů, který svou vzdorovitou povahou vůči jiným nešetřil ani po válce... a kterého osud navzdory jedné světlé chvilce nešetřil také. Snímek si postačí s velice skromnou výpravou, jež spolu s převažně černobílými a sépiovými odstíny vytváří působivou atmosférou rané meziválečné doby. Někdo by mohl skrze nízký rozpočet a televizní formát očekávat konverzační drama, navzdory komornímu pojetí a mnohdy i delším scénám z jedné místnosti dostáváme především působivé vyprávění obrazem. Netradiční koncepce příběhu a Štíbrova kamera představují v tomto směru velkou devizi, stejně tak hudba, která nechává v prodloužených záběrech silně zvýraznit emoce. Vypravěč svou přítomností dolazuje zpracování starého příběhu připomínající drobný útržek z kulturní paměti; osobitě musím zmínit starou malbu i chytlavou melodii z flašinetu, což tvoří nápaditý rámcující prvek s přímo poetickým nádechem, v tomto jinak spíše potemnělém filmu. Tohle zřejmě netradiční (pro mě teprve první) setkání s tvorbou slavného režiséra Hanekeho mi přineslo skvělý zážitek, rovněž nadšení z nádherné filmařiny i jistý kus znepokojení, které ve mě po závěrečné úvaze nad spravedlností ještě nějaký čas přetrvává. 95% ()
Objektivně bych dal jen tři hvězdy, ale on tam hraje Pepíček Kemr a dokonce sám, nedabovaný, mluví celý svůj part poměrně čistou němčinou! Jinak Hanekeho podezírám, že sice převedl knihu, která je obžalobou války a její nesmyslnosti tak, aby ve filmovém přepisu toto téma zůstalo zachováno (a ctitelé předlohy tam to své našli), ale že si poněkud škodolibě přisadil a přidal ještě jednu rovinu. Už od první scény v nemocnici docela jasně patrnou. Totiž že za svou smůlu si Andreas mohl sám svým přístupem k životu. Co nechápal a neslučovalo se s jeho myšlením, tím se odmítl zabývat a přemýšlet o tom, a jel si jen to svoje a ty "ostatní" pohrdlivě nazýval pohany. K flašinetu přišel v podstatě podvodem. A jen blbec by netušil, že po něm vdova vyjela jen proto, že měl licenci, tudíž jistou obživu. Svou určitou ani ne tvrdohlavostí, ale spíše tupostí, kdy neustále odmítal přemýšlet alespoň o krok napřed nebo za roh, se dostal do situace, v jaké byl. Ale jedna věc mě potěšila - Haneke sice "svou" postavu rozkrájí div ne na kousky, ale je zřejmé, že s ní soucítí. Hodně mě potěšil konec, že i po tak zvláštním člověku zůstane alespoň písnička, která uvízne někomu v paměti. Líbila se mi kamera a výprava, popravdě mi přišlo, že velkolepější (řekněme celovečerní pro kina) provedení by filmu spíše uškodilo. Úžasné jsou i ty kontrasty obrazu a hudby, jak to vidíme hned na začátku, kde se bojuje v zákopech, s děly, a do toho zní ta kolovrátková melodie flašinetu. Jinak mi přijde, že pár scén je dost vatoidních, někde to chtělo trochu přidat na tempu a jinde trochu ubrat na vypravěči, ale na to, že jsem měl Hanekeho zafixovaného jako inťošského kýčaře, jde o povedený film. ()
I v životě válečného invalidy Andrease sice sem tam probleskne naděje, ale celkové vyznění filmu je hodně smutné, až depresivní. Podobně jsem se cítila na zádušní mši v kostele, když farář neustále opakoval: „Marnost nad marnost, všechno je jen marnost“. ()
Komorní drama vysloužilého vojáka, který ve válce přišel o nohu, na druhou stranu dostal licenci k obživě a tím jistotu příjmu, tedy ta výchozí pozice nebyla beznadějná.. Příběh invalidy Andrease Puma rozehrál Branko Samarovski výborně, působil na mě přesvědčivě, chvíli jsem měla pocit, že on skutečně je Pumem, za to zaslouží smeknutí klobouku.. Mýma očima velice smutný a ve finále tíživý i skličující snímek.. ()
Komorne a civilne ladené dráma o živote vojaka, ktorý je považovaný za hrdinu a na fronte nechal kus seba, tak v živote to aj tak nič neznamená a musí sa svetom pretĺkať, ako vie. Je to smutný príbeh o ľudskej dôstojnosti a o tom, že ani statne vyznamenanie človeku nezaistí kludné prežitie života. Ja som vobec nevedel, že tento film natočil známy režisér deprimujúcich filmov sám Michael Haneke. On točí ponuré a tažké filmy, ale tento mi do jeho konceptu až tak nepasoval aj keď sa tiež dá charakterizovať ako ťažko stráviteľný film. Aj keď plynie pomaly, je spracovaný pútavo až podmaňujúco a divakovi určite osud hlavnej postavy nie je ľahostajný a o to tu asi aj najviac išlo. Že, keď vo filme s nim nikto nesúcití až na jednu výnimku, tak to dostane aspoň od diváka. Silne 4*. ()
Geneze revoltujícího subjektu. __ Onu emoci, kterou ve mně Die Rebellion (1993) primárně vyvolala, bych pojmenoval rozhořčením. Nedivte se, po dobu hodiny a půl sledujeme mimořádně slušného člověka (jenž na počátku příběhu interpretuje každou vzpouru jako zločin proti Bohu), invalidního veterána z 1. sv. války Andrease Puma (Branko Samarovski), kterak se mu děje jedno bezpráví za druhým! Je v tom poznat Haneke? Řekl bych, že ano, jedním z jeho stěžejních témat je přeci sadismus (společenského) světa. Bylo by to na 5*, nebýt to tak literární (podobně ostatně vnímám i Bílou stuhu, která je však komplexnějším filmem; dát Die Rebellion 5* a Bílé stuze pouze 4* by nebylo adekvátní). Díky za tip Willymu Kufaltovi. 80 % ()
Smutný příběh jednoho muže, bývalého vojáka, na kterého po jednom vážném zranění v životě nečeká už nic moc dobrého. Něco dobrého sice ano, ale moc toho není. A jedna pitomá náhoda/událost mu ten život zhorší ještě víc. Ačkoli to je televizní film a ze začátku to na mě tak i dost působilo (netuším proč - ale kvůli 4:3 to nebylo), nakonec z toho vypadlo hodně povedené drama se slušně představenými postavami (+ nějakou jejich psychologií), sympatickým hlavním hrdinou, podmanivou atmosférou, skvělou kamerou a s nejednou silnou scénou (včetně celkového silného dojmu), z nichž u mě vedou dvě - SPOILERY ta, kdy z auta vidí svoji (nebiologickou) dceru a ta úplně závěrečná, kdy Andreas Pum zemře a vlastně až po té smrti se dočká klidu (a teoreticky by se dalo říct, že se dostal do Nebe - kde teda není jeho dcera, protože je ještě naživu) KONEC SPOILERŮ. Takže jo, i přes občasnou rozvleklost, pár zbytečných voiceoverů popisující činnost právě se odehrávající v obraze jak od Bressona a nedostatečné ukázání pouta mezi Andreasem a jeho dcerou, které asi mělo být silné, ale úplně to z toho nevyplývá, se mi tenhle Hanekeho film hodně líbil. A ačkoli někteří Hanekeho nazývají jako krutého a bezcitného, tady bych si dovolil tvrdit opak. Jen mě překvapuje, že i přes to jak je zde na ČSFD relativně oblíbený, tenhle film skoro nikdo neviděl. Přitom se dá jednoduše sehnat a dokonce k němu existují české titulky (!). Jen je mi trošku líto jejich autora, snad si nemyslí, že to byla sisyfovská práce... Silné 4* ()
Zdravotně postižený bývalý voják Andreas Pum (Branko Samarovski) ztratil nohu ve válce pro zem císaře a otce. Po odchodu z armády dostane licenci k provozování živnosti a flašinet. Jednoho dne se dostane do vyhrocené diskuse s vysoce postaveným mužem, a za narušení pořádku končí ve vězení, kde přichází i o to málo co měl. ()
"Do pekla..." Hodně depresivní film o životě válečného invalidy. Přitom to s ním do jisté doby vypadalo tak nadějně. Získal licenci na flašinet, našel si ženu a pak... Co se stalo pak...? V první řadě musím říct, že nejsem zastánce filmů, v nichž musí věci kolem diváků dovysvětlovávat vyprávěč. A že tedy v tomto filmů to bylo hlavně o vyprávěči. To on posouval děj vpřed a bez jeho komentářů bychom moc nevěděli, co se obrazovce odehrává, případně co si myslí/prožívá hlavní hrdina. A to mi nepřijde jako úplně správně. Silnou stránkou filmu je určitě kamera s řadou dlouhým záběrů a pak jednoznačně hudba, zádumčivá hudba klasického střihu. Ale celkový dojem spíše průměrný. PS: Ta scéna, kdy Josef Kemr vysvětluje hlavní postavě, jak funguje flašinet mě určitě potěšila. Docela obdiv k jeho výborné němčině ()
Die Rebellion na mě působí jako pečlivě stylizovaný (jednak důrazem na estetiku, ale i použitím už zmíněného vypravěče) smutný film. Haneke nám tu depresi přesně dávkuje, takže nás sice trápí, ale na rozdíl od svých jiných děl nešokuje. Od začátku je jasné, že cesta Andrease Puma nepovede ke štěstí. A to se nemůžu zbavit pocitu, že režisér svého neprůbojného a pokorného hrdinu k jeho rebelii tak trochu donutil, aby ho na konci měl tam, kde ho chtěl mít - na té "poslední štaci". ()
Branko Samarovski bol pomerne mladý, keď hral Andreasa Puma. Úlohu vojnového veterána, na ktorého sa valí jedna zlá udalosť za druhou, stvárnil absolútne s prehľadom. Musím povedať, že niečo tak beznádejné, smutné a depresívne, ma len utvrdilo v tom, že vidieť tento film, stačilo raz. Aj tak dávam 4*, za úžasnú dobovú atmosféru a výkon Branka Samarovského. ()
Melancholicky smutné drama. ()
Adaptace antimilitaristické prózy Josepha Rotha je vizuálně pojata jako hold německým mistrům němé éry. 70%. Komentáře: https://www.imdb.com/title/tt0107929/reviews?ref_=tt_ov_rt ()
Verklík a na jeho kľuky krútenie licencia ako náhrada za stratenú končatinu nie je bohviečo, ale veteránsky invalid z Veľkej vojny Andreas sa nesťažuje. Postupne stretáva správnych ľudí a vyzerá to, že aj on si užije svoj podiel šťastia. Doplatí ovšem na svoju slabosť, ktorou je občasná odbojná povaha a po na prvý pohľad nevinnom električkovom excese to s ním ide dolu vodou, prichádza o všetky pozitíva, sociálne istoty aj slobodu. Minimalisticky nakrútený príbeh z pohnutých časov, kde si farby veľa neužijete, s civilnými hereckými výkonmi a náležite depresívnou atmosférou. Toto ja môžem. ()