Liverpool

Příběh-nepříběh o třech dějstvích: Loď - Cesta - Doma, přičemž v posledním z nich se hlavní hrdina ztrácí a zůstává jen běžný život na vesnici. Ten je pro nás poučný sám o sobě; můžeme si nejspíš říct, že kdyby se zrealizoval plán na přesídlení (odsun) Čechů do Patagonie (Batalandu) po Hitlerově vítězství, asi bychom si zvykli žít i tam (dneska stejně celý den sněžilo a teploty se ráno pohybovaly pod nulou)... Současný film osciluje mezi "opulentním" a "redukcionistickým" přístupem (složité převádí na jednoduché; celek pouze jako soubor částí). Pojem "redukce" je významný nejen pro (tento film, ale i pro jiné druhy umění (třeba hudbu nebo filosofii, kterou rovněž řadím mezi uměni). Podobně se o filmu vyjádřil i Eodeon *****, z něhož cituji: "zdůrazňuje hodnotu každého záběru pro vyprávění a rovněž hodnotu jeho postavení mezi ostatními, a proto svádí diváky důsledně si všímat i montáže. Spíše než jiné filmy nás ponouká tázat se, proč v této chvíli přenesl pozornost jinam."... Nejprve jsem se domníval, že půjde o popis cesty tak, jak utkvívá v naší paměti po delší době: různé, (vetšinou chronologicky) neuspořádané úseky, různých délek a různých (dnes už sotva pochopitelných) významů; únavně dlouhé balení, krátká expozice v baru, atd. Později, když se ukázalo, že nejde jen o hrdinu, a pak, když se hrdina z filmu zcela vytratil (v podstatě byl vyhnán, vyobcován), doznal film existenciálně přesahující význam. Pozn: K samotnému Farrelovi nejspíš zaujmeme typicky ambivaletní postoj, jednak s ním "sympatizujeme" jako s jedním z nás, na druhé straně je nám úplně cizí. Liverpool se tak řadí do bohaté "existenciální" literatury, do šuplíku s "camusovskou" nálepkou Cizinec. (19.04.2017)

předně upoutá velmi pomalé plynutí a absence znatelného tempa. střihů je v Liverpoolu naprosté minimum, přitom kamera bývá nejčastěji statická. Alonso nechává záběry znít v porovnání s nejrozšířenějšími postupy neobvykle dlouho. osobně jsem měl pocit, že tímto otevírá každý záběr do nových souvislostí a posunuje jeho vnímání pro nás diváky blíže bytí uvnitř okamžiku, kterého bývá obraz pouhým simulakrem. je to podle mě cesta k jinému druhu filmového realismu. je znát, že o kameru se staral někdo jiný, než v případě filmu Mrtví, přesto se ukazuje, že režie obrazu podléhá téže osobnosti. kameraman Lucio Bonelli odvedl mistrovskou práci a ohromujícím způsobem překlenul propast mezi realismem obrazu a jeho vysokou estetickou hodnotou. největší Alonsův vliv na obraz je zdůraznění odstupu od vyprávění, respektive neusilování o vyprávění, uvolněná a výrazně osekaná narace. Alonsovo vyprávění se ani v nejmenším nesnaží být vyčerpávající. naopak, podání příběhu je minimalistické tak, jak jsem doposud neviděl. nemá potřebu triviálně odhalit každou motivaci, která, je-li opravdu významná, jako náznak vyplyne ze souvislostí do sebe skládaných obrazů. divák se proto celou dobu potýká s nedostatkem informací, možná otravným, možná vzrušujícím. z toho důvodu odhaduji, že Liverpool je filmem, jaký patrně ocení jen ti nejtužší cinefilové, protože namísto automatického odečítání důmyslně rozložených informací nutí k velmi zevrubnému aktivnímu zaznamenání každého pohybu, a to jak pohybu dění na ose fabule, tak pohybu filmu samotného (filmové formy). zdůrazňuje hodnotu každého záběru pro vyprávění a rovněž hodnotu jeho postavení mezi ostatními, a proto svádí diváky důsledně si všímat i montáže. spíše než jiné filmy nás ponouká tázat se, proč v této chvíli přenesl pozornost jinam, jaký význam má ona dlouhá jízda kamery zachycující lesík v zasněžené krajině atp. tímto způsobem zaplétá diváka hlouběji do filmu, do jeho struktury a poetiky, a dosahuje (nadneseně řečeno) nejčistšího mně známého filmového realismu. zatímco od vyprávěného zůstává divák spolu s tvůrcem v nejistém odstupu, film ponouká k rozdmýchání unikátního modu diváctví, z něhož se filmová struktura jeví takřka hmatatelnou. (25.06.2012)

Film po lobotomii z něhož byla odebrána veškerá příběhová složka a schopnost komunikace s divákem na jiné úrovni než na té neverbální. Kategoricky nejsem proti minimalistickým snímkům ale Liverpool se nedá zařadit ani do této kategorie, neboť tvůrci při natáčení museli užívat hodně divné drogy, když se poté rozhodli vypustit tohoto nesnesitelně odporného krakena do světa. Má rada na závěr zní: ruce pryč...FEBIOFEST 2009 (31.03.2009)

Tohle jsou ta místa. Tohle je rezignace. (13.10.2015)

Aura tajemství a nekonkrétnosti (až obraznosti) scén předchozích Alonsových filmů kamsi unikla a přestože se mi některé nápady líbily, musím říct, že více "vyprázdněného" Lisandra mám podstatně radši... (26.07.2010)

Alonso je typický tímto předváděním. Sám říká, že se nemíní nijak dostávat do podvědomí. Dělá, to co má rád a to co ho baví a nechápe, proč se na to lidi dívají. Já to taky moc nechápu... // 36. LFŠ UH (02.08.2010)

Film dlouhých záběrů a interpretační svobody. Alonsovi patrně šlo spíše podání obrazu jakéhosi místa kdesi hluboko v zasněžené pustině a obyvatel, kteří zde žijí, než o to vyprávět příběh, a tudíž sdělit nějakou konkrétní explicitně vyložitelnou myšlenku. I přesto, že takový styl pojetí filmu mám rád a nedělá mi problém nechat se strhnout pomalým tempem a táhlými záběry, u Liverpoolu jsem byl pořád nějak na pochybách, jestli to pan režisér tak úplně zvládá. Jestli do těch obrazů dokázal vtisknout duši dotyčného místa a jeho obyvatel. Alonso v diskuzi po filmu říkal, že jeho film možná plně oceníme, až si za několik dnů vzpomeneme na to zvláštní místo hluboko v horách a na obyvatele, kteří tam žijí. Ale já si na ně po pár dnes už skoro vůbec nevzpomínám. [LFŠ 2010] (01.08.2010)

WTF? Bože můj, tenhle 84 minut trvající "film" o několika pár minutových záběrech a cca čtyřech dialozích trval subjektivně několik hodin a dosud se mi nepodařilo logicky vysvětlit, jak jsem u toho mohl neusnout. Hůř snad pro mě letošní Febiofest začít nemohl. Pár mých teorií ohledně toho, proč Liverpool vypadal tak, jak vypadal. Režisér si při natáčení párkrát zdřímnul v momentě, kdy měl říct STOP (což vyustílo například v usnutí mého souseda/spolutrpitele v kině při jednom z brutálně dlouhých záběrů), přičemž například nechal herce ujít půl kilometru zasněženou krajinou. Nebo kameraman pracoval s novou kamerou na které věčně nemohl najít tlačítko stop, což se hodilo v momentě, kdy se při cestě do střižny ztratily 2/3 filmu (prakticky všechny dialogy a zajímavé záběry) a režisér se střihačem ho pak museli lepit právě z těch dlouhých záběrů, které by normálně využili jen v rámci několika málo sekund. Bojím se ale, že to byl tvůrčí záměr. :( Ať tak či onak, výsledek byl stejný. V průběhu projekce usnulo bezpočet diváků a asi kolem pěti jich odešlo ještě před koncem filmu. Nic proti artovým festivalovým filmům, ale co je moc, to je moc. (28.03.2009)

Nejzajímavější a nejsilnější to je ve chvíli, kdy hlavní postava dojede do cíle své cesty. Klidně bych napsal kam, když už to zdejší obsah vykecal, ale je to spíš ke škoda, protože první polovina se právě snaží sázet na to, že divák neví, kam ten chlap přesně míří. Každopádně od téhle části to má něco do sebe a dokáže to i docela dobře vyprávět pouze skrze obraz. Škoda jen, že Alonso nešel v těch postavách o něco víc do hloubky, protože pak by to na mě určitě fungovalo o něco víc. A čím víc skrze obraz než slovy, tím líp. Blbé ale je, že se Alonso ani nesnažil v tom něco budovat a je to na tom dost znát. Jako ano, to svoje vyobrazení životní rutiny se tam snaží nějak budovat, ale jen ji zobrazuje a ani se nesnaží s ní nějak víc pracovat, i když by to tam šlo úplně krásně. Ono je to vůbec hodně založené na vlastní interpretaci každého diváka, jak si to jen tak plyne a přitom se to každou scénou tváří jako těžký art. Jenže já tohle nemám rád. Od (uměleckého) filmu čekám více či méně jasnou výpověď, vizi či pocit, který tím chce zprostředkovat, ale tohle je dost založené na domýšlení si okolností a pozadí. Největší fandové slow-cinema filmů ale budou právoplatně nadšení, protože i když nejeden záběr trvá déle než by měl, má to přesně tu atmosférou, jakou to má mít. Jen je škoda, že to stojí skoro jenom na tomhle. Btw, dlouhou dobu jsem vůbec netušil, proč se to jmenuje Liverpool, napadla mě jen určitá paralela s tím, že je to průmyslové město a tady každá postava pracuje rukama, ale konec mi to poměrně dostatečně a zajímavě objasnil, ačkoli opět tomu pozadí za tím moc nerozumím. Chtělo na tom prostě ještě zamakat, ale to by o to muselo někomu jít... Teď když nad tím přemýšlím, dochází mi, že z toho mám úplně stejné pocity, jako kdysi když jsem začínal s tvorbou Pedra Costy, takže si budu muset určitě od Alonsa ještě něco pustit. 3* (05.01.2022)

Skvelé a bezútešné. (12.01.2010)

Příjemně minimalistický až dokumentárně ložený malý film, dlouhé záběry a absence verbální komunikace mi sedly a ve filmu jsem si libovala, sporé dialogy ovšem občas působily trochu krkolomě, za ně ubírám jednu hnězdičku. (28.03.2009)

7,0/10 Režisér to vystihol presne - rutina. Vo svojej prvotine La libertad sa snažil poukázať, ako je abstraktný ideál akejsi absolútnej slobody limitovaný prácou/živobytím, či základnými biologickými a sociálnymi potrebami (teda prvky, ktoré sú podľa jeho názoru v kinematografii trochu ignorované). [SPOILER] Liverpool môžeme brať ako rozvinutie tejto témy nielen vo sfére každodennej rutiny, ale aj na určité výnimočné situácie - v tomto prípade návrat domov po dlhých rokoch. Aj ten je predsa sprevádzaný množstvom všedných starostí (jedlo, spánok, alkohol,..). Rovnako nikde nie je napísané, že po návrate na vás budú čakať výlučne šťastné úsmevy, objatia, smiech a slzy (skvelé momenty (zhruba preložiteľné ako) "Daj mi nejaké peniaze" a lakonické konštatovanie "Je lepšie, že odišiel") [/SPOILER]. V porovnaní s debutom je toto voľné pokračovanie menej zviazané režisérovým manifestačným programom, avšak je rovnako neúprosné v zobrazení bezútešnosti života ľudí zo spoločenského okraja. (23.02.2010)

Festivalová nuda. (26.01.2014)

V živote som nevidel takú jalovosť ako bol Liverpool. Teda riadna konina, z ktorej som si odniesol veľký shit. Režisér diváka mučí ultra dlhými nič nehovoriacimi zábermi, v ktorých som postrádal akýkoľvek význam. Pozerať 10 minút na postavu, ktorá robí základné ľudské úkony ako je jedenie, obliekanie, fajčenie v nejakom bezďáckom rozbitom buse to je ozaj hardcore. Nulový príbeh, dokopy 15 súcich viet, ktoré tam zazneli a odporná hnusná predpotopná statická kamera, na ktorej sa snáď učil štáb točiť je proste nehorázna nuda najväčšieho kalibru. Nazvať tento potrat umením je priam urážka pravých artfilmov! (26.06.2009)

1-tento film urobil reziser sposobom,ktory mu bol blizky. 2-rukopis tohto filmu mi nie je blizky 3-na projekciu by ste si mali vziat niekoho,kto je vam blizky 4-ak nemate nikoho po ruke,sadnite si k vychodu,ktory je vam blizky ja som si,bohuzial,sadol do stredu:-) ale podarilo sa mi splynut pripojit so skupinkou rusiacich ludi svojim odchodom...a odisiel som na net,ktory mi bol blizky a napisal tento komentar.o par minut odchadzam na balkov film pokoj v dusi.hadam ho tam najdem:-) (25.06.2009)

Dají se po letech zacelit staré šrámy? Má vůbec cenu vracet se do míst, která nás formovala a zároveň vypudila? Alonsova tradiční minimalistická esence v plné síle klade divákovi širé moře otazníků. (11.09.2019)