Osmdesát dopisů

Krátký dlouhý film o jednom dni v Československu za pomalu už končícího komunismu. Od Kadrnky sem viděl prvně Křižáčka, kde se mi ukázalo, že v tomhle režisérovi něco asi bude. Taky že jo. Tohle překvapivě skoro nenudí. Zhruba polovina záběrů tady vypadá fakt dobře, něco je ale špatně provedené anebo nijaké. A u něčeho mi nedošlo, co tím autor chce naznačit (děda loupající vajíčko). Příběh je banální, ale zajímavě provedený a to, že se zde moc nemluví, je zde k dobru. Taky oproti Křižáčkovi ubylo zdlouhavých záběrů o ničem, pár jich tu sice je, ale i tak - je jich méně. Takový průměrný zajímavý art (v Česku nadprůměrný, vždyť tady sotva někdo zvládne natočit dobrý film!), který hodnotím třemi hvězdičkami. Btw, je to snad jediný český film o komunismu, kde se neposlouchá Svobodná Evropa... (29.04.2018)

Třeba všechno to šedivé nebo béžové oblečení. - Jen proto, že se jiné (vkusné) věci těžko sháněly? Nebo na sebe nikdo nechtěl příliš upozorňovat pestřejšími věcmi? A koho vlastně? Lidi z okolí, protože by mohli mít řeči? Nebo všetečné a všemocné úřady, protože se člověk v jejich očích lehko stal podezřelým, což přinášelo problémy? A nepřešla ta šeď částečně i do povahy lidí, takže o nic barevného a nápaditého už ani sami nestáli? ...................... Trochu mi to celé připomnělo film Každý den odvahu. Zatímco tam je protagonista přemýšlivý muž prožívající těžkou deziluzi, tady je to dítě školou povinné, co dění kolem sebe zatím vstřebává jen mimoděk. Kupodivu v tom ale není podstatný rozdíl, zasáhnout dokážou oba filmy. Pokud se tedy divák vhodně naladí. ___ P.S.: ke komentáři uživatele Mlle: Jednak se ten film odehrával na konci 80. let, jednak o tehdejším oblékání něco vím, sám jsem v té době žil. Sice jsem nenapsal, že tu lidi nosili "jen" béžové a šedivé věci, ale je pravda, že jsem přesvědčen, že je nosili víc, než by bylo zdrávo a že tudíž filmaři zvolili takový "výrazový prostředek" víc než dobře. (04.10.2014)

Tak jsem se tu dozvěděl, že to je kvalitní film o pocitech... Jde se po chodbě, matka čumí, syn čumí, stále se jde po chodbě, sedí se v čekárně, záběr na dveře, dědek loupe vajíčko, záběr na dveře, syn čumí, záběr na dveře. Dalších pět důležitých záběrů pro vývoj děje, včetně detailní prohlížení fotky. Tejbl. Vindou. Matka koupí lovečák. Syn čumí, matka čumí. NEVĚŘIL JSEM. Ale na druhou stranu to bylo tak blbé, až mě to bavilo. Těm záběrům o ho*ně se totiž nešlo nesmát, svým způsobem na ten film nezapomenu. Ale příště se tedy už asi nechci dívat na "artový" film o pocitech, děkuji... Ket! (22.08.2014)

Na jednu stranu perfektně ztvárněné čekací scény, které skvěle korespondovaly s realitou (bez ohledu na to, jestli realitu bereme jako tehdy nebo jako časově nezařazenou), na druhou stranu jsem občas přemýšlel, jestli se nedívám jen na pekelně dlouho slideshow většinou ne příliš zajímavých fotek... Každopádně za odvahu vyrukovat s něčím v tomto stylu... (17.11.2011)

Rozhodně zajímavá a důležitá událost na české filmové scéně. Minimálně dvě úchvatné sekvence (autobus a čekání na vrátnici). Několik pro mě zbytečných nezdařeně humorných prvků a ničemu nepomáhající hudba. Kontrast mezi zjevnou a přiznanou inspirací Bressonem a neustálým popíráním základních bodů jeho koncepce kinematografu. A - škoda, že film nakonec nevykazuje vyšší ambice, než vyvolat v divákovi trochu soucitu a vytvořit občas zajímavou atmosféru. Člověk si říká, že by z toho mohlo vylézt víc.. (24.04.2011)