Osmdesát dopisů

příjemný a zajímavý...nechci to nějak glorifikovat...na to je ten film moc komorní a ztišenej...ale v českym kontextu jsem nic podobnýho neviděl...částečně je to daný tim, že nemam nakoukáno...ale spíš se tam promítá fakt, že se to orientuje na starší evropský kontext - Bressona, částečněTarkovskýho... bressonovský mi to přijde v té vizuální ukázněnosti, práci s napětím, minimem hudby...voyeristickým přístupem k situacím a fetišizaci předmětů a úkonů...Tarkovskýho mi to zas evokuje tou vizuální a situační zástupností ( nebo jak to nazvat) s ohledem na minulost a vzpomínky, které ji křiví a definují - dílčí záběry definují a zastupují prostředí, (schody u domova), úkony zastupují období života( vystřihávání z časopisu a nalepování do sešitu) atd....s odstupem to působí až trochu snově... líbí se mi, jak je tu zacházeno s dobou...zároveň je i není přítomná...takové nakládání s výpravou už jsem dlouho neviděl... namísto dokumentarismu jemná stylizace...obecně jemnost a nenápadnost jsou pojmy, které ten film postihují na různých úrovních...jeho hravost, depresivitu, absurdnost, dokonce erotičnost ( ta je až titěrná)...ale dík tomu vizuálnímu a narativnímu minimalismu to hrozně vynikne... ...ono se to zdá, jaká pohoda to musela být po formální stránce...pár záběrů a sbohem...chybalávky...ten film je dobře natočenej...dobře se tu pracuje s architekturou mizanscény a hlavně s rytmem...jak z hlediska střihový skladby, tak nasazováním zvuku nebo pohybu herců... ten film mě potěšil...něřikam, že takhle má vypadat všechno a za všech okolností...ale jednak mi to sedlo jako odskok od žánrovek, kterejma se napájim dnes a denně...a pak jsem měl radost z toho, že česká věc nemusí být podbízivá, řachavá, hlučná a doslovná... (01.10.2011)

Jeden den v životě čtrnáctiletého kluka za socialismu. Doby šedivé, plné spěchajících nevýrazných lidí, lejster, kolků a obálek. Bylo mi čtrnáct, když tahle doba u nás skončila, takže tenhle klukovský pohled na svět rodičů pobíhajících mezi byrokraty dobře chápu. Nejde tu o žádné vyhrocené drama, ale hlavně o zachycení atmosféry doby. Voličům KSČM bych doporučil se na film podívat a zamyslet se, jestli tohle je to, co chtějí. (24.08.2014)

Krátký dlouhý film o jednom dni v Československu za pomalu už končícího komunismu. Od Kadrnky sem viděl prvně Křižáčka, kde se mi ukázalo, že v tomhle režisérovi něco asi bude. Taky že jo. Tohle překvapivě skoro nenudí. Zhruba polovina záběrů tady vypadá fakt dobře, něco je ale špatně provedené anebo nijaké. A u něčeho mi nedošlo, co tím autor chce naznačit (děda loupající vajíčko). Příběh je banální, ale zajímavě provedený a to, že se zde moc nemluví, je zde k dobru. Taky oproti Křižáčkovi ubylo zdlouhavých záběrů o ničem, pár jich tu sice je, ale i tak - je jich méně. Takový průměrný zajímavý art (v Česku nadprůměrný, vždyť tady sotva někdo zvládne natočit dobrý film!), který hodnotím třemi hvězdičkami. Btw, je to snad jediný český film o komunismu, kde se neposlouchá Svobodná Evropa... (29.04.2018)

Rozhodně zajímavá a důležitá událost na české filmové scéně. Minimálně dvě úchvatné sekvence (autobus a čekání na vrátnici). Několik pro mě zbytečných nezdařeně humorných prvků a ničemu nepomáhající hudba. Kontrast mezi zjevnou a přiznanou inspirací Bressonem a neustálým popíráním základních bodů jeho koncepce kinematografu. A - škoda, že film nakonec nevykazuje vyšší ambice, než vyvolat v divákovi trochu soucitu a vytvořit občas zajímavou atmosféru. Člověk si říká, že by z toho mohlo vylézt víc.. (24.04.2011)

Nejde ani o děj, jako spíš o pocity. Já se s hlavním hrdinou ztotožnil v tom slova smyslu, že znám ten pocit, kdy jako dítě čekáte na některého z rodičů, který něco vyřizuje apod. A v tomhle případě mi zpětné vyvolání těchto pocitů stačilo. Jinak chápu to, že pro autora tohoto autobiografického snímku se jednalo o jakousi výpověď, ale co se týká linie snahy o vycestování z tehdejší republiky - nijak zvlášť se mě to nedotklo. (01.05.2011)