The Loved Ones

Australáci opět nezklamali! Tak kvalitně natočené béčko aby divák pohledal. Stejně jako u prvního Wolfs Creeku mě příjemně překvapilo, jak si tvůrci dali záležet na vykreslení hlavní postavy, než ji nechali podrobit nelítostné tortuře - na to nejsem u podobných amerických kousků zvyklý, jsou mnohem povrchnější. A herečka v malé roli mučedníkovy matky se svého partu zhostila málem ve stylu náročných severských psychologických dramat. A možná taky proto jsem jediný viditelnější "skřípot" filmu zaznamenal tehdy, když se podobné "bergmanovsky" vážné okamžiky střídaly s výjevy v mučícím pokoji, protože dédy se svou pošahanou dcerkou naopak šaškovali a přehrávali o sto šest, hlavně tedy taťka. Takže drobná "nevyváženost" je jediné mírně kritické slůvko, které ve svém komentu použiju, jinak maximální spokojenost. Třeba jen ta skvělá kamera, která - světe div se - je většinou na stativu a neskáče nějakému joudovi v ruce. Silné čtyři! Oblíbené scény: Bylo jich strašně moc. Velmi blízce příbuzný film: http://www.csfd.cz/film/243480-mamka-tatka/komentare/ / A ostatně soudím, že plánované cenzurování "sprostých" slov v komentářích musí být KURVA zničeno! (08.10.2015)

Exploiter pro teenagery, už to začíná, podobně jako slashery v 80. letech zjemnily, aby byly přístupný většímu záběru diváků ... Je to dobrý, je tam hodně krve, ale je to celkově slabota a postavy mi vůbec nepřirostly k srdci .. Navíc "tortura" ve srovnání s asijskou či evropskou vlnou je naprostej čajíček ... (09.10.2010)

Australané se za poslední roky stále více tlačí na pomyslný hororový „vrchol“. Jejich snímky samozřejmě nemůžou konkurovat těm asijským, severským či španělským, ale tu a tam se objeví nějaký ten „klenot“, který uchvátí fanoušky tohoto filmového žánru. Za poslední dobu jsem narazil (a věřím, že nejen já) na několik opravdu solidních filmů a The Loved Ones určitě patří k těm (jenž se vám z hlavy jen tak rychle nevykouří…). I tentokrát si pro nás protinožci připravili pěkně zlomyslnou podívanou, která vás nenechá chladnými. Atmosféra nám sice nenabídne žádné nervy drásající pasáže, ale za to na nás čekají stupňující se krvavé hrátky (i když na můj vkus až moc „light“). Ne nadarmo se říká, že dívka by se odmítat neměla – zvláště ta, co to v hlavě nemá moc v pořádku. Ale kdo to mohl tušit, že? Je ovšem pravdou, že já bych se spíše zařadil mezi ty, jimž je povahově blíže kamarád hlavního hrdiny Jamie. Ten si na rozdíl od Brenta užívá opravdu plnými doušky, což bylo působivým paradoxem tohoto snímku. Solidně prostříhané scény mi vlily novou krev do žil (protože začátek nebyl zrovna dvakrát záživný). Nechat se ojíždět zhulenou borkou na školním plese – to by se mi líbilo rozhodně víc, než být přinucen chcát do sklenice od mléka. Přišlo mi, že tu ale opravdu „normální“ nebyl snad vůbec nikdo, takže jsem si tuhle lehce zvrácenou podívanou nakonec užil až do konce. Jak Robin McLeavy tak Jessica McNamee však měly něco do sebe. Jedna pomatená „princezna“ v růžových šatičkách a opravdu zajímavým deníčkem plným vzpomínkových fotek, druhá zhrzená dcerka policajta, které opravdu o tančení v šatičkách moc nejde. Hlavní prim tu však mělo hrát mučení, na které jsem se těšil nejvíc. Sadisti si však vystačí i s málem a hlavně mimo záběr kamery. Přesto mi to tady zas až tolik nevadilo, protože tvůrci chtěli dát především prostor divácké fantasii – no a následně nám ukázali výsledek. (13.08.2014)

Sympatický mladík Brent (Xavier Samuel) řídí auto, když mu náhle do cesty vstoupí jiný zkrvavený mladík, strhne volant na stranu a při nehodě zemře jeho otec. Zvláštní, že se v průběhu děje existence záhadného mladíka vůbec neřeší a děj se jen posune o půl roku dopředu. Brent má delší vlasy, chodí s dívkou Holly, ale je do něj tajně zamilovaná spolužačka Lola, s kterou odmítl jít na školní ples. Zhrzená Lola se rozhodne se svým otcem ho unést k sobě domů a tam si na něm "ujetá" dvojka vybije svoje komplexy. Následuje mučení a názorné předvedení širokého spektra využití nástrojů pro kutily, které rozhodně neuvidíte ani v pořadu Přemka Podlahy. Lole bych se pod kladívko nebo vrtačku dostat rozhodně nechtěl a ona si pojem "stát se královnou plesu " vykládá hodně po svém. Překvapilo mě však, že ji nehrála opravdu ošklivá herečka, protože Lola vypadala normálně, ale byla to pěkně vyšinutá blbka, a jak se později ukázalo, Brent nebyl jediný mladík, kterého se svým tatínkem unesla. Slovo "extrém" tady dosáhne nového rozměru v okamžiku, kdy se divák dozví, jak povedená dvojka naložila s mladíky před Brentem. The Loved ones je překvapení z Austrálie, které se zrodilo (asi v pološílené) hlavě scenáristy a režiséra v jedné osobě Seana Byrna, a je docela možné, že něco podobného zažil on sám, pak o tom natočil tento horor. Viděl jsem sice lepší a možná nápaditější horory, ale dobrý výběr herců, několik scén vyvedených do extrému (někdy byly směšné, někdy tolik ne), dobrý výběr hudby a hlavně ústřední písně s působivým textem, plus hodně nevyužitá Jessica McNamee ve vedlejší roli, a nepříliš povedené finále, dávají dohromady celkem působivý horor, z kterého je ale cítit, že se jedná o debut. V rukou zkušenějšího režiséra by možná film vypadal mnohem vyzráleji. (17.11.2010)

Kdyby nás letos nepřekvapil Srpski film, byli by The Loved Ones nejlepším exploitation hororem roku. Bárbíny jsou trhlý, já to říkám pořád... A mimochodem, ten film má úplně skvěle "hororově" použitou písničku (s odstupem několika dnů považuju onu scénu za jednu z nejsilnějších, co se letos v hororech objevila). Scénář není zrovna vynalézavý, několik příjemně svěžích momentů se ale najde. Co se brutality týče, nejsou The Loved Ones žádným extrémem, dosti zvrácená atmosféra vzniklá vztahem Tatínka, Princezny a ostatních členů domácnosti však dělá film víc než zapamatovatelným. U mne spokojenost. 8/10 Horror movie of the year (06.10.2010)