La casa muda
The Silent House
Obsahy(2)
Laura a její otec Wilson se rozhodnou strávit poslední noc na starém rodinném letním sídle, než bude zrenovováno. Vše probíhá normálně až do chvíle, kdy Laura uslyší podivné zvuky z druhého patra. Otec se rozhodne jít nahoru podívat. Dlouho se nevrací a tak se ho vydá hledat. Jenže to co objeví se jí vůbec nelíbí, zjistí že v domě někdo je a ona se nemůže z téhle smrtící pasti dostat ven. (topr harley)
(více)Videa (1)
Recenze (87)
Zajímavý filmový experiment, který mohl být s kratší stopáží i sakra úderný. Takhle jde jen o nastavovanou kaši s mnoha hluchými místy, kde by se navzdory záměru natočit film na jeden záběr hodil nějaký menší prostřih. Rutinní (a co do pochopení vlastně nelogické) chození po jednom temném baráku začnou už ke konci moc ovlivňovat různá hororová klišé a snaha do jednoduchého konceptu vnést nějakou zápletku, ba možná myšlenku. Zasloužené atmosferické body však právoplatně sbírá minimalistická hudba, která občas dokáže nějakou situaci slušně vygradovat a pocukat nervy. O samotném strachu z neznáma a lekačkách by se dalo polemizovat, jelikož jen lacině využívají tmavé prostředí nebo náhlé zvýšení zvuku, čehož se divák automaticky reflexivně lekne. A s čím jiným se dá také při zvoleném konceptu přijít, že? Tyhle autenticky natočené bezvýchodné situace (napadá mě například Otevřené moře) sice mají něco "nepříjemného" do sebe, ale do plnohodnotného filmového zážitku jim schází právě ona "filmovost". I když, kameru Tichého domu můžeme jen tiše obdivovat. 6/10 ()
Můj první film z Uruguaye a hnedka je to jeden z těch, které jsou natočené na jeden záběr, no teda... Bohužel to není žádná světlá výjimka a stejně jako skoro všechny tyto filmy to celé stojí jen na svém stylu, na vše ostatní kašle a doufá, že to divákům bude stačit. Samozřejmě, že nemalému počtu bude, ale mě ne. Začátek sice vypadal dost slibně, ale i přes snaživou kameru z toho nakonec je jen jedno obrovské nic. S průběhem plné prázdných a nevyužitých scén, které si jen hrají na atmosféru a s pointou, kterou snad psal někdo čerstvě po lobotomii. A u chování postav to platí dvojnásob. K čemu mi tím pádem je ten zajímavý jednozáběrový styl, když se tu na obsah a vše ostatní z vysoka kašlalo? Možná kdyby to byl můj první film z téhle skupiny, tak bych pak byl vstřícnější, ale tuhle příčku už si pro sebe sebrala Victoria a od té doby jsem těch jednozáběrových filmů neviděl zrovna málo, včetně jednoho, který ten styl využívá přímo mistrně a dal jsem mu plný počet. Tím pádem u mě Tichý dům má minimální šanci na úspěch, i když je z Uruguaye. A celkem mě mrzí, že to nedopadlo líp, na tuhle zemi jsem byl hodně zvědavý... Slabé 2* ()
Zámerom bolo natočiť "one woman show" horror a všetko jedným záberom. Úspech je len čiastočný. Hlavná hrdinka Laura nezíde z obrazovky ani na chvíľu a chváliť sa originalitou, že film je točený v jednom zábere je pochabé. Ilúzia jedného záberu je v dokonalosti, ale pozorný divák zistí, že tma alebo rýchly švenk rozdelujú príbeh do viacerých záberov ( spočiatku má Laura prevrátené ramienko na tielku, neskôr už nie ). To však nie je podstatné. Nápaditosť nie je silnou stránkou príbehu, určite vyniká zvuk, ktorý je dôležitý v podobnom type filmu, hudba je skromná ale fungujúca a záverečnej pointy sa nebudem dotýkať. Možno to znie ako veľká kritika, ale nie je to tak. Uruguajci natočili za malý peniaz slušné dielko, ktoré si určite nájde svojich divákov. Doporučujem zohnať si úplnú verziu, lebo film pokračuje aj po záverečných titulkoch. ()
Uruguajský horor, môj prvý a hneď takáto pecka, chcel som napísať. Dejové nelogickosti som mal tiež v pláne odpustiť, ale ten záver už bol moc (tie fotky). A že som to úplne nepochopil asi tiež nebola moja chyba. Keď ale na chvíľku zabudneme na také detaily ako je dej, ide rozhodne o jeden z najnapínavejších a najstrašidelnejších filmov posledných rokov. A kamera si zaslúži zvláštne uznanie. Antichrist meets Ils meets 1408. Alebo tak niečo. ()
Ten film mě sral už od samýho začátku. Postarší taťka s dceruškou- žabkou jedou renovovat osamocený dům na prodej. Takže přijedeme navečer, obhlídneme ruinu (kterou by za ty slíbené dva dny nedala do kupy ani četa Ukrajinců), posadíme se do křesel uprostřed toho bordelu, hodíme přes sebe dečky a jde se spát. Realy? Natáčení na jeden záběr je taky strašná tvůrčí onanie. "Hele, jakej jsem mistr formy! Hele jak šikovně si vypomáhám náhodně postavenými zrcadly! No není to paráda?" Ne, není! A to je ještě všechno to utrpení zakončený pointou, která by mě totálně nasrala, kdybych už dávno nebyl v deliriu a nepřemýšlel nad tím, jak dlouho ráno pojedu na ultrazvuk břicha. :-) ()
Reklama