Režie:
Joe WrightScénář:
Tom StoppardKamera:
Seamus McGarveyHudba:
Dario MarianelliHrají:
Keira Knightley, Jude Law, Aaron Taylor-Johnson, Kelly Macdonald, Matthew Macfadyen, Alexandra Roach, Domhnall Gleeson, Alicia Vikander, Emily Watson (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Mladá a krásná Anna je manželkou vysoce postaveného carského úředníka Karenina, se kterým má syna. Je oddanou manželkou a milující matkou, žije poklidným, i když trochu nudným životem. Poté, co dostane dopis od svého záletného bratra Oblonského, ve kterém ji žádá, aby mu přijela pomoci zachránit manželství s Dolly, odjíždí Anna do Moskvy. Na cestě se seznámí s hraběnkou Vronskou, na kterou na nádraží čeká její syn, charismatický důstojník jezdectva. Anna se do něj bezhlavě zamiluje a stane se jeho milenkou. Vášnivá aféra vyvolá v petrohradské společnosti skandál. Karenin se zpočátku snaží zachovat dekorum, Anninu nevěru však bere jako obrovské osobní ponížení. Hrdá Anna je přesvědčená, že má právo svou lásku neskrývat, zachází stále dál a dál... (TV Nova)
(více)Videa (32)
Recenze (781)
Tešila som sa na Petrohrad a Moskvu. Miesto toho som sa ocitla v divadle. Ale chýbali mi iba do plesu. Lebo všetko bolo v tanci, v pohľadoch, zvukoch. Tak dávno milujem Kareninu a tak dávno so ju nečítala. Nikdy pre mňa nevyzerala ako Keira, ale dnes ňou bola. Cítila som jej vzrušenie rovnako, ako jej zúfalstvo. Pretože odkedy stretla Vronského, už nič nebolo bežné. Celý jej život sa zrazu odohrával na hranách a pri mantineloch. Tak blízko divákov, túžiacich po klebietkach. Ale len to určitej miery. Pretože je prípustné porušiť zákon, ale nie pravidlá. To chápu všetci - okrem Karenina. Svet však nemôže byť plný svätcov. Užila som si každú minútu! ()
(2x) Velmi jsem se potěšila tvářičkou Alicie Vikander, přítomností Kelly Macdonald a hereckým výkonem Jude Lawa. Ale nad vším ostatním jsem mávla rukou. Divadlo patří do divadla a Keira by už konečně mohla přestat kralovat. Pořád z ní mám pocit, že její údajný talent není ani z poloviny tak výrazný jako její obočí. Na druhou stranu, takový manýrismus Kareninu snad ještě nikdy nepotkal. A to už je co říci. ()
Melodrama, které se bojí plně poddat své melodramatičnosti. Tvůrci si divadelním uchopením mizanscény vytvořili perfektní alibi pro případ, že by se někdo pozastavoval nad tím, nač v cynické době virtuálních vztahů adaptovat román o upřímné lásce a hledání duševní rovnováhy. Vždyť je to celé jenom divadlo ruské šlechty, do sebe uzavřený svět velkých citů, mohou se hájit. Netuším ovšem, čím chtějí obhájit, jako moc je tato výrazná stylizace prvoplánovitá. Dekorace, svícení i pohyby kamery povětšinou slouží pouze k tomu, aby nonverbální formou vyjádřily to, co již bylo řečeno v dialozích. Duplikace informací film činí polopatickým a delším, než by využitá porce knižní předlohy potřebovala. Také výběr situací z knihy jako kdyby se podřizoval formální stránce. Využita byla snad každá záminka k dynamičtějšímu pohybu (tanec, kluziště, závody koní), některá i vícekrát (nezapomenutelné sečení obilí). ___ Akce na povrchu odvádí pozornost od zvláštního emocionálního chladu mezi postavami, zejména Annou a Vronským. Keiře role sedí, i když je moc mladá, příliš hubená a většinu herectví za ní odvádějí účesy, kostýmy a reflektory nasvěcující scénu. Zato Aaron Taylor-Johnson byl obsazen zcela proti typu hrdiny, kterého má ztvárňovat. Žádné charisma, žádné tělo, žádný respekt. Shovívavý úsměv vyvolávající zajíček, nikoli lev salónů. Jeho vinou nefunguje ani napětí uvnitř vytvořeného, spíše ideového nežli přímo milostného trojúhelníku, neboť ve své bezvýraznosti rozhodně neztělesňuje nespoutané vášně, opak usedlého rodinného života, od něhož se tak Anna odvrací z málo zjevných důvodů. Zásadní slabinou ústředního milostného vztahu je však bezradnost tvůrců, jak Annin mravní poklesek srozumitelně prezentovat dnešnímu divákovi. Nechtějí ji fandit, nechtějí ji odsuzovat. Ve výsledku ji ukazují jako bytost citově roztěkanou, netušící, co vlastně chce, a následkem toho směřující k záhubě. V knize jsou motivace její i motivace ostatních postav i díky neustálému „přepínání“ hlediska mnohem jasnější, třebaže z dnešního hlediska působí poněkud staromódně, což je stále lepší než Wrightova pseudo-modernost. ___ Pokud už je filmem zohledněna vyprávěcí linie Konstantina Levina, v knize dokonce linie nadřazena té Annině, zasloužila by si více rozvést. Rychlý dovětek, pomáhající si tou nejprostší symbolikou, vyznívá velmi banálně a hrdina, jenž by měl procházet nejkomplexnější charakterovou proměnou, ve výsledku budí dojem dobromyslného žence, kterého náhle osvítilo. Přesto je Levinův vztah s Kitty přesvědčivější než vzplanutí Anny k Vronskému. Paradoxně zásluhou vizuálně prostých scén, kdy dochází ke zklidnění kamery, kdy milenci dokonce ani nemusí nic říct, abychom pochopili, k čemu mezi nimi dochází (skládání slov z kostek). V té chvíli je film skutečně a upřímně o potlačované, nevyjádřitelné lásce a nesnaží se svou melodramatičnost omlouvat divadelním aranžmá. ___ Zaujetí formou, jakkoli místy dechberoucí a dávající vzpomenout na kamerové tance z Ophülsových opusů, bohužel výrazně redukuje myšlenkový potenciál knihy, která je ve snaze o vnější efektnost někdy posunuta do naprosto nevhodných tónin (v rámci žánru vulgární milostné scény). Zatímco Tolstého úvahy ve filmu dostaly podobu zbanalizovaných symbolů, inspirativní je Anna Karenina nově vloženým, svým divadelním „přepsáním“. Vypuštění Levina, a nakrátko také Anny, do autentičtějšího okolního světa, který se nezabývá jenom milostnými vztahy, v zásadě zpochybňuje smysluplnost veškerých sentimentálních dramat. S přechody mezi vnitřním a vnějším sice není nakládáno moc nápaditě, ale samotné připuštění, že existuje i něco mimo tohle blyštivé melodramatické akvárium, považuji za velice výmluvný příznak doby, ve které žijeme. Už ani ve filmu o citových problémech nejsou citové problémy brány s někdejší naléhavostí. ___ Je to nakonec víc Stoppard a Wright než Tolstoj, komu tato Anna Karenina patří a obávám se, že kdyby režisér neměl oporu v solidním scénáři, hraje si s obrazovým ztvárněním ještě víc a ještě míň vypráví. Prosím. Jen ať k tomu příště nezneužívá knihy, jež má stále co říct i bez násilně přidaných vizuálních kudrlinek. 75% () (méně) (více)
Tolstého jsem nečetl a tenhle film mě k tomu ani nepřesvědčil. Ze začátku mě bavila lehce rozjařená, nespoutaná Keira, až komediální nádech snímku a za půlkou pak dramatická zápletka. Kromě toho jsem se ale většinou nudil, zejména zpracování mě odrazovalo – režisér se snažil co nejvíc zachovat rádoby divadelní styl a vyžíval se v záběrech beze střihu. # [viděno: monitor, 5.1] # příběh 5 | hudba 6 | humor 0 | akce 0 | napětí 2 | pustil bych si znovu 4 ()
Divadelný úvod som v pohode bral tak ako je, lenže po niekoľkých minútach toho bolo viac, ako som čakal a začal som mať zvláštny pocit, že tentoraz som šliapol poriadne vedľa a že pozerám nejaký divadelný prepis. Až neskôr, keď sa film rozbehol a začali ma zaujímať postavy a ich vzťahy, som tie sekundové prechody medzi scénami ocenil. K záveru som bol nakoniec celkom spokojný a uznávam, že ten vizuálne nablýskaný režisérov pohľad má čosi do seba. Napriek tomu dávam prednosť reálu a radšej by som Kareninu videl ako rozsiahlu ságu v štýle veľkofilmu Doktor Živago. 70%. ()
Galerie (151)
Photo © Focus Features
Zajímavosti (25)
- Obrovský interiér divadelního jeviště byl vybudován na scéně C britských Shepperton Studios, tedy na té samé scéně, kde se natáčely válečné nemocniční záběry z Pokání (2007). Tři scény se odehrávají na skutečném jevišti, ostatní jsou umístěny různě v hledišti, v horních řadách, na chodbách nebo ve foyer. (Krissty)
- Alicia Vikander (Kitty) sa podelila so zážitkom ohľadom natáčania filmu. Natáčalo sa 5 dní na predmestí Petrohradu v teplotách aj pod -40 stupňov Celzia, pričom herečka bývala v malej chatke bez teplej vody a len s lavicami namiesto postelí. Popri tom boli aj spolu s jej hereckým kolegom Domhnallom Gleesonom (Levin) ešte strážení ochrankou pred vlkmi a medveďmi hojne rozšírenými v tejto oblasti. (Astonko)
- Do role Levina tvůrci zvažovali také obsazení Jamese McAvoye, ten však odmítl. (Hild)
Reklama